Nemocný člověk trpící poruchou krvetvorných buněk má jen jedinou naději. Jiná možnost jeho záchrany, než prostřednictvím dárce, který mu k léčbě poskytne svou kostní dřen, není. Aleš Bezemek z Litoměřic se do Českého národního registru dárců dřeně zapsal už v roce 2008. Tehdy byl se svými kolegy darovat krev a dozvěděl se o možnosti pomáhat ostatním i tímto způsobem.

„Jiří Regi Schams (voják, † 2015, pozn. redakce) měl motto: ‚Kdybys byl jediný, kdo může nebo umí něco udělat, musíš to udělat!'. Tak jsem si na to trochu vzpomněl. To byla má motivace. Nemohl bych žít s pocitem, že jsem mohl někomu zachránit život, a neudělal jsem to. To je prostě nepřijatelné,“ popisuje důvody svého rozhodnutí darovat kostní dřeň Bezemek, který rovněž působí u Armády ČR.

Samotný zápis není nijak složitý. Zdravotní sestry během něj odeberou dárci buď kapku krve, nebo za pomocí vatové tyčinky vytřou člověku ústa. Vzorek je následně odeslán k vyšetření transplantačních znaků do centrální laboratoře Českého národního registru dárců dřeně (ČNRDD).

V případě shody s nemocným může být dobrodinec v budoucnu vybrán jako vhodný dárce. Krvetvorné buňky, které lékaři k léčbě pacienta potřebují, lze odebrat dvěma způsoby. Buď v narkóze odsátím dřeně z pánevní kosti, nebo bez narkózy pomocí separátoru, jenž buňky vyfiltruje z krve.

„Doba odběru se odvíjí od toho, jakou formu si zvolíte. Já šel na separátor a samotný odběr, který jsem absolvoval ve Fakultní nemocnici v Plzni, trval přibližně čtyři hodiny,“ popsal Litoměřičan.

Lidem, kteří by se jako dárci kostní chtěli registrovat, ale váhají například z obav před samotným procesem, vzkazuje, že se není čeho bát. „To, že se člověk zapíše do registru, mu nic nevezme. Jen mu to dá šanci, že může někomu opravdu pomoci. Odběr jako takový, alespoň co se separátoru týče, není bolestivý. Je to nepříjemné, pravda, ale je to tak malá daň za to, že někomu zachráníte život, že to za to rozhodně stojí,“ říká.

Dík patří lékařům

Ten byl také mezi 62 dárci z celé republiky, které v uplynulých dnech ČNRDD v rámci slavnostního galavečera ocenil. Díky nim totiž vážně nemocní pacienti dostali v minulém roce šanci na život. Komu konkrétně Litoměřičan pomohl, neví, darování kostní dřeně je totiž anonymní.

„Oceněním se mi život nijak závratně nezměnil. Je hezké, že jsme mohli pomoci a že nám za to organizace touto formou vyjádřila poděkování, ale tím to asi končí. Necítím se být nějakým hrdinou. Zkrátka jsem měl štěstí, že jsem mohl pomoci, a tak to taky beru. Víc práce odvedli lékaři, těm patří hlavní díky,“ míní Aleš Bezemek, který svůj volný čas tráví nejraději s rodinou na společných procházkách.