Předchozí
1 z 5
Další

Aleš SvětákZdroj: archiv Aleše Světáka

O Alešovi Světákovi by se s klidem dalo říct, že je skutečný workoholik. Nejen, že tráví dvanáctihodinové směny ve svém zaměstnání, ale v čase svého volna se ještě zavírá do své dílny v malé vesničce nedaleko Roudnice nad Labem a věnuje se práci se dřevem. Pro něj je to ovšem relaxace. Vůně dřeva a pocit toho, že mu z neforemného kusu dřeva roste pod rukama nový výrobek, je pro něj pocitem, který ho naplňuje a dává mu zapomenout na běžné starosti.

Aleš SvětákZdroj: archiv Aleše Světáka

Narodil jsem se v Roudnici nad Labem, kde jsem chodil na základní školu a vyučil jsem se zde. Většinu času jsem ale trávil u prarodičů na vesnici. Děda byl pro mě velkým vzorem a byl to vlastně on, kdo mě naučil pracovat se dřevem. Na jakékoliv procházce mi vždy něco z kusu větve nebo z kůry obyčejným nožíkem něco vyřezal a už jako malému se mi taková „proměna“ z něčeho obyčejného v něco krásného líbila.

Aleš SvětákZdroj: archiv Aleše Světáka

Děda byl ještě ze staré školy a pamatoval doby nouze, proto nic nevyhazoval a vše, co se ještě dalo opravit aby sloužilo dále, tak opravil. Proto měl u domku dobře zařízenou dílnu, kde jsem se mu neustále motal pod nohy a stále mu chtěl s něčím pomáhat. To pro mě byla ta nejlepší škola a nejvíc jsem se u něj naučil. Žádná škola by mi nikdy nedala tolik, jako zkušenosti z praxe.

Aleš SvětákZdroj: archiv Aleše Světáka

Práci se dřevem se věnuji nadále. Nejsem profesionální truhlář a ani bych jím být nechtěl. Pracuji ve skladu u velké firmy a práce mě baví. Sice jsem se kvůli tomu přestěhoval z Roudnice do Kralup nad Vltavou abych to měl blíž k Praze, ale autem to mám od baráčku pár minut. Děda ani babička již bohužel roky nežijí, ale zdědil jsem po nich domeček i s dílnou, takže pokračuji vlastně tam, kde děda skončil. Občas mám pocit, že mi při práci stojí za zády a říká mi, co zase dělám špatně.

Aleš SvětákZdroj: archiv Aleše Světáka

Dřevo je úžasný materiál, je tvárný, krásně voní a když odvedete práci poctivě, tak výrobky z něj dlouho vydrží. Dříve jsem ze dřeva vyráběl hlavně nábytek a užitkové věci. Občas opravím nějak starší kousek nebo pro známé něco na zahradu – lavičku, truhlíky nebo bedny na ovoce. V poslední době se trošku pouštím i do „umění“. Začal jsem trošku řezbařit a snažím se vytvářet i dekorativní věci do bytu. Nejde vlastně ani tak o to, co vyrábíte, jestli obyčejnou bednu nebo designovou věc, vždy ale musíte pracovat poctivě a s láskou. To je pro mě ta pravá relaxace, která mi přináší ten správný pocit uspokojení.