Jsem prostě vesničanka a jsem na to hrdá, říká Jana Králíková

Zdroj: archiv Jany Králíkové

Vyrůstala jsem na městském sídlišti v Roudnici nad Labem a v dětství jsem to tolik nevnímala. Měla jsem tu svoje kamarády a hromadu aktivit a život ve městě byl pro mě ideální. Na střední škole jsem to také tolik nevnímala. Ústí nad Labem nabízelo tolik lákadel. A právě na škole jsem poznala svého tehdejšího přítele a díky němu jsem změnila názor na město.

Zdroj: archiv Jany Králíkové

S ním jsem totiž trávila dost času v přírodě. Byl lesníkem a venku trávil většinu času. Jako čerstvě zamilovaná jsem chtěla být pořád s ním a vyrážela jsem s ním na obchůzky a právě tady jsem poznala krásu ranního lesa při svítání nebo západ slunce nad skalami v Česko-saském Švýcarsku a strašně jsem si to zamilovala.

Zdroj: archiv Jany Králíkové

Jsme spolu pořád a žijeme v malé vesničce nedaleko Hřenska obklopeni svými psi, kozami, ovcemi a do lesa je to kousek. Bydlení na vesnici mi vyhovuje. Pracuji v Ústí s lidmi a opravdu se vždy těším na to, až mi skončí směna a já odjedu do naší malé vísky, sednu si v sadu na lavičku a vypnu mozek a budu poslouchat jen cvrlikání ptáků a šumění trávy. Jsem prostě vesničanka a jsem na to hrdá.

Zdroj: archiv Jany Králíkové

Sním o tom, že jednou budu mít srub někde uprostřed divoké přírody, kde budou nejbližší sousedé tak 50 kilometrů daleko. S verandou, výhledem na jezero a hromadou zvířat. Vím, že se to neuskuteční, protože bych musela „prchnout“ do USA, Kanady nebo na Sibiř, ale bylo by to pro mě to pravé ořechové.