Mladý kluk, kterého zajímala jen zábava, auta a kamarádi. O historii a rodinné kořeny se nikdy moc nezajímal. To ale změnil nález pradědova vojenského kufru na půdě babiččina domku. To je Ivan Skoupý z Horních Beřkovic, který našel svou cestu z Čech až na Ukrajinu.
Zdroj: archiv Ivana Skoupého
Už jako malému mi babička vyprávěla příběhy. Příběhy o jejím otci, mám pradědovi. Jako malý jsem je poslouchal rád, ale nepřikládal jsem jim žádnou velkou váhu. Jako kluka mě fascinovalo vyprávění o vojácích a bitvách, ale pak přišla puberta, jiné zájmy a u babičky jsem pak moc času netrávil a hodně těch příběhů jsem vypustil z hlavy.
Zdroj: archiv Ivana Skoupého
Po smrti babičky, která mě moc zasáhla, jsme začali vyklízet její pozůstalost v rodinném domku v Ledčicích a na půdě jsme nalezli starý vojenský kufr. Staré věci mám rád, a tak jsem se vrhl do průzkumu. Obsah kufru pak oživil vzpomínky na dětství. Patřil totiž mému pradědovi, vojáku Rudé armády, který po roce 1945 zůstal natrvalo v Československu.
Zdroj: archiv Ivana Skoupého
Nálezem kufru začala moje „ukrajinská anabáze“. Začal jsem totiž pátrat po původu mého pradědy, hledat svoje kořeny. O Ukrajině jsem moc nevěděl a neznal jsem ani jazyk. Začal jsem se učit Rusky a Ukrajinsky, prohledával jsem archivy a stal se ze mě zapálený historik amatér. Nakonec se mi podařilo poměrně dobře zdokumentovat válečné osudy mého předka a dokonce nalézt ukrajinské příbuzné.
Zdroj: archiv Ivana Skoupého
To se stalo před třemi lety. Od té doby jsem byl na Ukrajině již asi desetkrát. S příbuznými jsme neustále v kontaktu a já si tu vlast zamiloval. Má své kouzlo a lidé svůj svéráz. Na ten si ale snadno zvyknete. Mnozí mí kamarádi na mě koukají divně. Všichni se orientují „na západ“ a mé zaujetí východem moc nechápou. Já se ale nestydím, jsou to prostě moje kořeny.
Zdroj: archiv Ivana Skoupého