Z hvězd řady koncertů lze jmenovat Annu K., ústecké party Stará škola, Fridrich & Fridrich, zábavné rockové Točílas, hardrockové Sklap, drsné X-Core, pop duo Těžkej Pokondr či lákadlo koncertů pro slečny Sebastian.

Rockovou atrakcí pouti bude i pražská skupina Vltava, která letos slaví 30 let vzniku, kapela zpěváka a autora písní Roberta Nebřenského, kytaristy a herce. Jeho Vltava se letos zjara ohlížela za svou kariérou, za dosud vydanými alby plnými hitů, jako Prasátko nemá hlad, Hurá, písničky, Marx Engels Beatles, My tě tu písničku naučíme či Třicet případů majora Zemana. Dlouho před koncertem v Lovosicích se Robert ohlížel za kariérou Vltavy…

Roberte, letos vaše Vltava vydala u Warner Music unikátní dárkovou kolekci svých řadových alb. Nazvala ji „Náklad štěstí“ a navrch přidala komplet zachráněných nahrávek „Diamantové boty ve dvířkách kamen", které dosud niko neslyšel. Program, který v sobotu od 15.00 hodin na Václavském náměstí nabídne, jste pojmenovali - stejně jako kolekci svých alb – „Náklad štěstí". Jak unikátní písně ale, jako příznivci Vltavy, najdeme na dvojalbu „Diamantové boty ve dvířkách kamen“?

„Pro nás je to pracovně CD rarit. Ale já říkám, že to je deska vzácností.“

Jaký je mezi tím rozdíl?
Když se řekne rarita, může to být cokoli; vzácnost ale třeba i nepodarek. Vybral jsem z celé naší historie opravdu vzácné nahrávky. Takové, kde by bylo škoda, kdyby se nikde neobjevily, kdyby byly pro svět ztraceny. Z mých archivů se takových vynořily desítky a desítky hodin, takže jsem z nich nevybíral rarity, ale podle mého soudu vzácnosti. Něco, o co se teď rádi dělíme s našimi příznivci.

Kolik tam těch písniček je?
Řekl bych dvacet osm. Jsou tam i různé kraťásky, dohromady má sedmdesát pět minut, je to vlastně dvojalbum.

Jsou zde také písničky z protiválečné inscenace „My tě tu písničku naučíme“, kterou nastudovalo ještě před Sametovou revolucí ústecké Činoherní studio? Vaše skupina Vltava k ní napsala, nazpívala a natočila skladby. Tato inscenace vznikla před lety v divadle, založeném a působícím v našem městě - v Ústí nad Labem.
Z inscenace ´My tě tu písničku naučíme´ na novém CD nejsou žádné nepoužité věci. Ale jsou tam jiné věci, co jsme dělali pro divadlo. Pro představení Divadla Sklep, které se jmenovalo Míč, tam je scénická hudba, ukázka z ní. A pak tam jsou jiné unikátní remixy…

Svěřil jste tedy svou tvorbu do rukou hudebních Čarodějů, kteří ji poté zremixovali? Narážím tak úmyslně na název vaší předposlední desky „Čaroděj“.
Ano, několikrát jsme se svěřili do rukou různých Čarodějů. Ale tyto nahrávky nikdo nezná, tyto skladby skočily tím, že byly dokončeny… a nazdar. Nikde už se pak neobjevily.

Můžete být konkrétní?
Tam jsou demo snímky, které jsme plánovali na desku pro rok 2004, ale pak došlo k ukončení skupiny na sedm let, takže už jsme je nevyužili. Až teď jsem je zpřístupnil lidem.

Řekne tedy o nich více?
Je to třeba skladba Hurvínek, kterou jsme nikdy neprovozovali koncertně, nebyla ani nikde odvysílána. Tu tam teď máme. Pak je tam skladba Pomeranč, která měla byt už na naší první desce v roce 1994 - my ji hráli po mnoho let v různých verzích. Je tam v unikátní verzi z rozhlasového vysílání v Rádiu Plzeň. Pak je tam záznam našeho jamu, kdy jsme improvizovali a vznikla ozvěna na skladbu Pink Floyd ´The Great Gig in the Sky´ z desky The Dark Side of The Moon – je to nádherná věc, taková naše hodně bizarní verze.

Čím je pro vás toto nezvyklé album ještě unikátní?
Také tím, že deskou provází náš fiktivní guru Václav Vodrážka. To myslím pochopíte, až když si tuto desku poslechnete. Guru provází deskou jak slovem, tak i písní.

Unikátní je v podání vaší Vltavy i orchestrální verze tendenčně komunistického seriálového hitu Zdeňka Lišky, znělky Třicet případů majora Zemana. Neuvažoval jste někdy o tom, že by byla ještě výjimečnější, kdybyste této orchestrálce přidal ještě také slova?
To mě nikdy nenapadlo, nevím, jaká slova bych jí mohl přidat. Jak jste řekl, autor té znělky je Zdeněk Liška. Jeho hudba v kontextu s tím, co znamená ve spojení se seriálem Třicet případů majora Zemana v myšlení lidí, myslím nese tak hutné poselství, že mými slovy by se to jen rozmělnilo, zplacatělo by to. Že to prostě nemá cenu. Ale podotknu, že na desce „Diamantové boty ve dvířkách kamen" je jiná verze písně ze seriálu Třicet případů majora Zemana. Napsal ji člen Vltavy František Svačina a nazvat ji lze Techno verze 30ti případů majora Zemana aneb Třicet případů majora Zemana k tanci.

Takže zase trošku legrace jiným směrem a stylem?
Já věřím, že to je zábavné.

Občas se objevíte v nějaké TV seriálu nebo ve filmu. Ale co divadlo? Tedy konkrétně Divadlo Sklep? Je to pro vás již uzavřená kapitola, nebo dál spolupracujete?
Já se cítím stále členem Divadla Sklep. I když na představení se nepodílím, tedy s výjimkou hry Mlýny; ta je pro mě tradiční záležitostí a tak jsem si ji ponechal. Hraju v ní v alternaci s Davidem Vávrou, napůl se tam střídáme, hráli jsme ji i v Letním kině na Střeleckém ostrově v Litoměřicích. Tam Divadlo Sklep občas zvou a nám se tu dobře hrálo. Mlýny zkrátka hraju dál s velkou láskou, jinak ve Sklepu už nefiguruji.“

Děkuji za rozhovor. Ale možná ještě jedna otázka: Jak to dnes vidíte s novou deskou? Teď jste si dali „oddychový čas“ vydáním kolekce svých řadových alb „Náklad štěstí“ i deskou rarit u Warnerů, kterým jste již roky věrní. Další řadové album Vltavy bude „zase až někdy“?
Přesně tak, sami ještě nevíme kdy. Naše tvorba vzniká z vnitřní potřeby, je to tekutá substance, kdy stále něco vzniká. A i v našem novém programu Náklad štěstí uvádíme dvě tři nové ukázky z tvorby.

Lidé okolo vás, včetně vašich fanoušků, jsou jistě i dost inspirativní. Soudím, že také oni jsou důvod, proč se posunovat stále dál, proč dál tvořit a publikum bavit, že?
Ano, jsou obrovský důvod. Mně na tom hodně záleží, abych pracoval s osobnostmi, přilákat je k sobě. Nese to s sebou také to, že jsou to i lidsky zajímaví lidé, kteří mne obohacují. Takže i pro mě je to velké štěstí.

Naposledy jsem vás viděl hrát živě s Vltavou v Ústí nad Labem na hradě Střekov pro benefiční festival Útulek fest 2019. Tedy na akci ve prospěch opuštěných psů a koček. Asi to cítíte, jako pořadatelé této tradiční akce, když jste zvířatům přijel hrát a zpívat a získat tak pro ně potřebné peníze, že?
Ano, cítím to úplně stejně. Já jsem psí člověk. Záměr tohoto ústeckého festivalu, tedy získat peníze na krmení pro zvířata z útulků, je mi hodně blízky, takže jsem nabídku hrát na Útulek festu rád přijel. Mám doma psa, mám i dvě kočky. Líbí se mi, že jsme se na této akci mohli podílet, mohli hrát na festivalu, který má smysl, který pomáhá.

Kde a kdy legendární hudební skupinu Vltavu z Prahy ještě letos na severu Čech uvidíme a uslyšíme:

28.09.2019 Sobota Lovosice Václavská pouť, 15.00, Václavské náměstí
18.10.2019 Pátek Jablonec nad Nisou, Klub Na Rampě
13.12.2019 Pátek Most, Rockáč Vinohrady