„Těšil jsem se velice, že budu zpracovávat snímky města z doby, kterou jsem sám zažil na vlastní kůži. Zároveň mne děsila skutečnost, jak vybrat vhodné snímky z desítek tisíc dochovaných,“ píše v úvodu knihy Ústecké retro Vladimír Kaiser, její autor a šéf archivu v Ústí.

U většiny snímků je uveden fotograf, mezi jinými legendární Karel Gottstein. „Několik snímků neznámého autora dodali dokonce ústečtí popeláři, kteří našli balík fotografií v odpadu,“ dodává jako zajímavost archivář Kaiser.

Komíny a doly? Ne

Kniha jen formálně navazuje na podobné publikace, jakým bylo například „Ústí nad Labem“ fotografa Františka Vopata (Orbis 1950) nebo „Ústí nad Labem ve fotografii“ (1961). Obě totiž měly „budovatelskou nálepku“, jejich značnou část tvořily snímky továren s kouřícími komíny, povrchové doly, změť trubek ústecké chemičky, vagonů, armatur a hromad mýdel.

V podobné publikaci „Ústí nad Labem mladýma očima“ (1965) je už jen rukopis Adolfa Čejchana (1930), fotografie sdělují nějaký děj. Další vydané barevné publikace tohoto druhu však zachycovaly většinou mrtvé město s betonovými budovami s nezbytnými transparenty, krychle sídliště Severní Terasa, ulice bez lidí a pracovní snímky. Zajímavých obrázků poskrovnu.

V knize Ústecké retro, mozaice významných i drobných každodenních událostí, jde o lidi, jejichž život pulzuje na náměstích, ulicích, obchodech, parcích, restauracích. Navíc někde stručně, jindy šířeji autor, který nezapře svoji profesi historika, doprovází snímky komentářem.

Humor a nadhled

Umí se v nich dívat na život města často s humorem, jemnou ironií a nadhledem. Nezapře svůj vyhraněný zájem o hudební život. V knize o Ústí je mu věnováno dvacet stran. Seznámíme se s kdysi významnými orchestry i protagonisty, jako byl Pavel Štolba či Ota Budělovský. Nalezneme sice snímky dalších hudebníků z Jazz Comba 1959, jako Daniela Keriče nebo Zdeňka Bartoše, ale nejsilnější sestava orchestru, ověnčeného cenami z různých mezinárodních soutěží, chybí.

Bez Sváti Košvance

Nenajdeme tak fotografii trombonisty Svatopluka Košvance a kontrabasisty Emila Ženatého. Tento nejslavnější ústecký džezový ansámbl skončil odchodem Svatopluka Košvance do orchestru Národního divadla. Pavel Štolba snil o tom sejít se se svými kamarády a ještě jednou si zahrát. Jeho sen se však už nesplnil, záhy po listopadu 1989 zemřel.

Místo má i sport, na čtyřiadvaceti snímcích jsou ale tři věnovány šachistům, dva leteckým modelářům, ale fotbal přišel zkrátka.

Bohužel chybí snímky ze zápasů legendární ústecké Army z doby, kdy hrála v mistrovské soutěži ČSR. Jména ligových hráčů jako Vojta, Hovorka nebo Píša patří ke slavné historii ústeckého sportu.

Také úspěšný ústecký box by býval zasloužil snímek, nezapomeňme na tradiční Velké ceny Ústí v boxu s mezinárodní účastí. Ostatně vynikající boxer, olympijský vítěz 1960 a mistr Evropy 1967 Bohumil Němeček, který nedávno zemřel, byl Ústečan.

Na druhou stranu je třeba pochválit, že kniha dobře mapuje život jedné z největších továren ve městě, Setuzy. A to díky fotografovi Adolfu Čejchanovi (1930). Jeho snímky v knize nemají jen vypovídací, ale i uměleckou hodnotu.

Nadšená babička

Kniha je tak skvělou procházkou ústeckou minulostí. Obracíme-li její stránky, čteme a prohlížíme si, ocitáme se my, kteří žijeme půl století v Ústí, náhle v mládí. Tato nostalgie vedla i téměř osmdesátiletou babičku mého přítele, která loni našla pod vánočním stromečkem právě tuto knihu, že hned sáhla po ní; ostatní dárky ji nezajímaly, jeden a půl hodiny s ní vůbec nebyla řeč. Nadšeně si četla jen v této výjimečné knize.

Publikaci vydalo Statutární město Ústí nad Labem. Je výpravná, nenechte si ji ujít. K mání je za 216 Kč v Informačním středisku v paláci Zdar v Ústí i v knihkupectvích.

Zpracoval Arnošt Herman, spisovatel, který žije již od roku 1955 v Ústí