Uraggan pozitivní energie: Rádi pomůžeme u Národního divadla

Své nové album „2" živě představí kapela Uraggan Andrew & Reggae Orthodox z Ústí na benefici Národ pro Činoherák v neděli od 16.45 na piazzetě Národního divadla v Praze. „Jsme hrdí, že nás spolek Činoherák Ústí pozval. Zahrají tam velké kapely i kamarádi," říká Ondra Skalák, zpěvák, kytarista a autor písniček Uraggan Andrew.

„Je třeba podpořit jejich sbírku, uděláme to pro Činoherák rádi. Zítra tam je i Zmagnetizovaná blána, kapela herců a techniků Činoheráku, v neděli divadlo Buchty a loutky… Těšíme se na 6. července k Národnímu divadlu," říká šéf kapely, která na webu www.uraggan.info nabízí své nové CD ke stažení zdarma.

Kapela, která se může chlubit nominací na nejlepší reggae album v anketě Anděl, CD točila v sestavě Uragan Andrew (kytara, zpěv), Janek Chlad (kytara), Jakub Lochman (baskytara), Jiří Pletánek (baskytara, perkuse), Hell (klávesy), Martin Ivan (klávesy) a rh+ (bicí).

Stahujte si muziku

O tom, že si lidi mají vaši hudbu stahovat, máte písničku Díky vám. O čem ta písnička je?
Ondra Skalák: O tom, že v dnešní době by se měla přehodnotit „právní záležitost" okolo hudebních nosičů. I některé známé kapely ze zahraničí daly svoje alba ke stažení. Přijde mi to logické, mělo by se k tomu připojit víc lidí.

Ale vyrobit hudbu stojí peníze, nástroje nejsou levné, ani studia a technici nejsou zadarmo…
Muzikanti si vydělají na koncertech, stahování muziku nezabije.
My paradoxně i dost originálů prodáme díky tomu, že si lidi naši hudbu stáhnou, poslouchají ji, baví je a chtějí ji pak mít i na CD. Budoucnost je podle mě hudba zadarmo na internetu.

Jak má vaše hudba na lidi působit? Měli by tančit i přemýšlet?
Nejlíp obojí.

Během rozhovoru jste řekl, že možná ani třetí deska nebude…
Nechci to pohřbívat, ale nedávno jsme dodělali novou. Jsem rád, že to spadlo…

Spadl vám kámen ze srdce?
Jasně. S každou deskou, s každým takovým porodem mi spadne kámen ze srdce, jako po maturitě. Do tý doby to posloucháte stokrát, pak už ne. CD strčíte do zásuvky…

A jakou posloucháte hudbu?
Hodně reggae kapely i skupiny svých kamarádů z Ústí. Musím si poslechnout jejich tvorbu, zjistit, co dělají… Točílas, No Discipline, Těremin, mám rád i blues Rohypnola. Ale jinak sleduju i věci světový, většinou regéčko.

I pro srovnání s těmi nej?
Jo, na tom to roste. Kdybych nikdy žádný reggae neslyšel, těžko ho začnu hrát. Určitě srovnávám, hudebně, jak to která kapela řeší…

Lábus je důležitý

Jak důležité pro vás je, že vaší kapele Lábus z Guerilla Records z Loun vydává vaše desky?
Moc důležitý. Když mě oslovil při první desce, nebyl jsem si jistý, chtěl jsem nějaký supr regéčkový vydavatelství. Ale všichni známí říkali: „Guerilla je nejlepší undergroundový vydavatelství v Čechách!" Pak jsem byl rád, když nám vydal první desku a druhá už přišla automaticky. Jsem rád, že nám alba dělá právě on, moc mu děkuju!

V písničce Džíska z CD „2" slyším „Kvůli ní mě dvakrát zmlátili, z učňáku vyhodili…" Fakt to tak s vaší džínovou bundou bylo?
Nebylo, je to básnický příměr k tomu, co se v mém případě na učňáku před revolucí kolem takové bundy dělo. Do huby jsem kvůli ní i dostal, to jo, ale z učňáku mě nevyhodili. Párkrát jsem byl za ni perzekvovaný, a nejen ve škole. Před revolucí lidi koukali na takový „hašišáky", na džískaře jako na vagabundy. Kdo měl náušnici, určitě byl z kriminálu. Zpívám to proto, že o tom dnešní mladí nemají ponětí, můžou si nosit, co chtějí. A je to dobře. U nás se nesmělo nosit ani americké triko, nebo to s Rolling Stones. To šel hned člověk do ředitelny a řekli mu, ať to nenosí. A s náušnicí mi skončily problémy až někdy ve třeťáku…

V té písni zpíváte i „Proč jsi ji prala, měl jsem v ní schovaný vzpomínky svý. Proč´s ji žehlila?"
To je písnička pro moji manželku Helenu. Měla zakázáno prát džísku víc než dvakrát ročně, je to pro mě artefakt, víceméně symbol… A je vetchá. Dřív když jsem jel na delší cestu, strčila ji do pračky a vyprala. Když jsem přijel, bunda byla bělejší, už ne tak modrá. A na posledním praní z ní ještě zapomněla sundat placky. Pračka byla rozbitá, tak jsem vymyslel tu písničku.

Jak prát vzpomínky

Dají se tedy vypráním džísky zničit i vzpomínky?
Určitě, když jsou s ní spojené. To je pak nenahraditelná ztráta… Teď mám novou, i ta bude za deset let stará. Se starýma botama se člověk taky dost nerad loučí…

Která písnička je podle vás z alba ta nejzásadnější?
Má nejoblíbenější je Přemítáš, nejstěžejnější je Díky vám o tom, že by se hudba měla rozšiřovat. Proto je na CD první.

O kterou písničku z druhé desky si lidi na koncertech víc říkají?
O Džísku a o Petici.

Na desce máte pěkné „starodávné klávesy". Hamondy?
Ne, yamahy, rolandy i další. Na nahrávání si rád půjčuju kvalitnější „klapky", dřevní zvuk jsme si s klukama domluvili. Kytarové i klávesové efekty tak do 80. let, novější by narušovaly retro pohodu našeho reggae. Mám to tak rád.

Jde tu o srdíčko

Do jaké míry musíte být na jedné vlně v textech písniček?
Je důležitý, abychom v kapele byli parta. Když jezdíme, zažijeme spoustu legrace, je to o to zábavnější. Nejde jen o tu virtuozitu, ale i o srdíčko. Abychom byli na stejný vlně, ale můžeme mít rozdílný názory na politiku, na fotbal…

Vaše první album vyšlo na černé desce. Vyjde na LP i „2"?
Nevyjde, to je dnes dost nákladná záležitost. Ale u debutu to pro nás bylo důležitý.