Zábava. Radost. Na ně se můžeme těšit od slovenského Zlatého slávika Richarda Müllera i souboru Fragile ve středu 2. října v Teplicích a koncem října v Liberci. Co nás čeká? Na to jsme se právě Rišo Müllera, který vydal i album „Hlasy", ptali…

Legendou mezi zpěváky, kteří dokonale využívají svůj hlas, je Bobby McFerrin, skvěle to umí i Iva Bittová či Dan Bárta. Kdo vám je v práci s hlasem vzorem?
Miluju Erica Claptona, ale vážím si i vámi zmiňovaného Dana Bárty nebo Ivy Bittové. Oba jsem měl možnost poznat a jsou to famózní lidé.

Slavné vokální skupiny, Manhattan Transfer (ale ti využívají i kapelu) či The Flying Pickets (ti si stačí sami), ve svém repertoáru mají i krásné převzaté světové skladby; druzí zmínění na nich staví. Vy striktně sázíte na svůj repertoár. Jaké bylo dívat se na něj jiným pohledem, vnímat jej jinak, nově? Až dobrodružství?
Není to tak úplně pravda. Sice zpívám se skupinou Fragile svůj repertoár, ale jejich aranžmá světových hitů jsou natolik úžasná, že jsem se rozhodl věnovat jim během koncertu blok, v němž zazpívají svoje písničky českému publiku. Jejich pojetí je dech beroucí. Osobně se mi nejvíc líbí Bohemian Rhapsody.

Pointa šoubyznysu

Máte už z odehraných koncertů zajímavý či až neobvyklý zážitek? Bylo to někde zvlášť silné?
Každý koncert je znovu otočený list, nikdy nevíte, co vás čeká a jakým směrem se děj ubere. V tom je možná i pointa šoubyznysu, je to dobrodružství a vždy záleží na obou stranách, tedy nejen na interpretovi, ale i na publiku, jaký koncert bude. Je to neuvěřitelné, ale například v jednom městě odehrajeme koncert, na kterém jiskra přeskočí, ale o 30 kilometrů dál ne.

Členové Fragile napodobují svými hlasy různé hudební nástroje, některý z těchto „nástrojů". Překvapil vás některý a necháte se inspirovat i pro práci ve studiu s klasickou kapelou?
Nejvíc jsem fascinovaný trubkou, kterou hraje či vlastně zpívá Janka Golisová. Je k nerozeznání od zvuku opravdové trubky. Jsou za tím hodiny zkoušení a přitom to vypadá tak jednoduše. (smích)

Je vaše turné Hlasy tak náročné, že to je zážitek na celý život, ale ve stylu „jedno turné i CD a dost"? Pokud ne a bude turné třeba zjara či za rok na podzim pokračovat, sáhnete i po převzatých hitech a budou poklonou cizímu autorovi či interpretovi? Či je dál z vašeho vlastního repertoáru co vybírat?
Abych se přiznal, nevím, co bude dál, ještě jsem nad tím nepřemýšlel. Teď žiju aktuálním turné Hlasy. Vystoupení ‚a capella' se mi velice líbí, proto jsem do toho taky šel. Baví mě to. V mé diskografii je asi 250 písniček, takže vybírat je stále z čeho. A jestli si vyberu nějaký světový hit, opravdu nevím. Pokud bych to udělal, tak určitě ne proto, abych mohl napsat na plakát, že zazní světové hity.

Zazpíváme i Hapku

Uslyšíme živě od vás se sborem i některé z písní, které pro vás napsal Petr Hapka?
Ano, samozřejmě. V seznamu skladeb, které na koncertě zazní, nechybí legendární ‚Štěstí je krásná věc'. Pevně věřím, že to publikum ocení.

Jedna věc je soustředit se na vyznění hlasů a zvuků, druhá, aby to byla i show. Čeká nás oboje? Patří podle vás do takové hudby i humor, jak ho v mají i zmínění The Flying Pickets?
Nevím, jestli to můžu nazvat humorem, ale během našeho vystoupení vedeme s kapelníkem Fragile Braňo Kostkou dialog, během kterého já vyprávím o svých písních a on to velmi vtipně komentuje. Takže ano, snažíme se být i zábavní, ale vždycky je to trochu improvizace a vždycky to dopadne trochu jinak. Ale proto mě to baví, protože každý koncert je jiný.

Označil byste některou z písní svého turné za humornou, pro pobavený smích publika?
Shodou okolností jednu takovou hrajeme. Jmenuje se ‚Feldekove fory' a je z alba ‚Nočná optika'. Ale je to humor postavený na konkrétní situaci, ve které ta písnička vznikala.