Ještě než v pátek večer hudební trojka Vladimír Merta, písničkář, Ondřej Fencl, kytarista i hráč na klávesy a houslista Jan Hrubý zaplní chomutovský klub Hřebíkárna svou hudbou, nabídnou publiku své nahrávky na CD.

A to včetně nejnovější kolekce „Podkrovní pásky", která ale nabízí letité Mertovy nahrávky z roku 1976, 4CD kolekci, kterou letos k písničkářovým narozeninám vydalo nakladatelství Galén. Alespoň tak to sám Vladimír Merta, tedy že budou k mání, v rozhovoru pro Deník slíbil a díky tomu také vznikl titulek tohoto článku.

Kryl? Nebylo úniku

Vladimíre, před pár dny jsme si připomněli výročí narození Karla Kryla. Předloni jste k jel k tomuto jubileu turné s Vlastou Třešňákem, Mírou Kuželkou, Dášou Voňkovou, Wimpym a Oskarem Petrem. Bylo by dost ve vašem životě jinak, nebýt Karla Kryla? Ovlivnili jste se navzájem? Třeba píseň „Podzim, dvacátý rok míru" je pro mne dost krylovská příběhem i atmosférou.
Ano, nešlo uniknout náladě, kterou před sebou hrnul jako radlicí. Byla to obrana před vlastní slabostí? Já ji spíš přiznával, mluvil jsem vždycky spíš za slabé, uražené a ponížené. Ruská zádumčivost, spojená s polsko-židovskou melodikou nás spojovala. I když jsem se snažil nepodlehnout teskné slovanské melancholii, vyvažované bezručovskou zkřivenou hubou plnou potlačované nenávisti ke slabostem vlastního národa.

Letos vám u vydavatelství Galén v edici Olivovníky vyšlo reprezentativní luxusní s jednou výjimkou autorské 4CD „Podkrovní pásky (domácí nahrávky 1976") poprvé kompletně. Souhlasíte, že Galén je dnes nejdůležitější vydavatelství v ČR? Že dělá úžasnou práci bez ohledu na zisk a komerční úspěch?
Ano, díky Luboši Houdkovi, kamarádovi z dob zlých se poprvé cítím opečován a chráněn jako starý dostihový kůň, kterého je škoda nechat být. Doufám pevně, že se mu jeho snaha plně vrátí. Protože čas v umění pracuje pro vytrvalé, počkej si, až tu nebudem a uvidíš.

Lubomír Houdek, majitel Galéna, vám vydává alba s nadšením. Na které se dál můžeme těšit?
Bluesové, s tamburašskými nástroji, saxofony a etnobicími. Vše, co mám kolem sebe, co dosud nezaznělo. Galén chystá také živé záznamy koncertů s Honzou Hrubým a Ondrou Fenclem.

Spíš starší věci

Čeká vás s Janem Hrubým a Ondřejem Fenclem koncert v Chomutově. Na Podkrovních páskách je 38 písniček, pro mne je jich většina vašich zásadních. Kolik by jich v Chomutově mohlo zaznít, na čem vlastně záleží repertoár vašeho koncertu? Také třeba na atmosféře v sále, zde v klubu Hřebíkárna?
Hrajem to, co si pamatují kluci, spíš starší věci… občas zazlobím a vrhnu něco navíc, hodně improvizujeme, nikdy to není stejné… Hřebíkárna je dobré místo pro výlety do neznáma.

Budou zde k mání vaše CD včetně Podkrovních pásků, je to na vašich vystoupeních stejně běžné jako u Mišíka?
Ano, jsme podomní obchodníci, jako za dob F. L. Věka. Lid nám rozumí, podporuje nás i Galén, díky Bohu.

Rozsáhlý booklet s texty z „Podkrovních pásků" má zajímavé příběhy za písničkami, třeba jak cikán ve vlaku ze Žiliny do Prahy jel načerno, hrál na kytaru melodii písně „K pětadvaceti" a vy jste mu ji „ukradl". Vyprávíte je i na koncertech, nebo už jsou dnes jen v té knížečce u čtyř CD?
Snažím se vyhnout historkám, ale vždy si na místě vzpomenu na jiné. Za ta léta natropíte dost kiksů, trapasů i hurónských výkonů.

Loni na novém severočeském hudebním festivalu Brozánky fest jste hrál s Ondrou Fenclem ve dvou a překvapil jste hrou na saxofon i na housle, na ty s Marsyas. To si tak běžně „nahrazujete" Jana Hrubého, když s vámi právě nemůže přijet?
Mám mánii hrát jako za dob Čundrgruntu na co neumím. Navíc melodické michnovky k tomu svádí. Hraju rád na všechno, ale neptejte se muzikantů, zda jim to nevadí.

Píšu, píšu, píšu

Vedle písničkáře a básníka jste také ceněný filmař. Pracujete právě na novém filmu, čeká nás premiéra?
Ne, zatím jsem nic z předkládaných námětů neprodal. Ale píšu, píšu, píšu. Učím se, učím se, učím se.

Na vašich únorových koncertech k 70. narozeninám byla řada hostů. Vladimír Mišík, Zuzana Homolová, Michal Prokop, Jarek Nohavica… Co pro vás byl největší zážitek z těch večerů? Překvapil vás některý dárek?
Překvapila mě ochota diváků vystát si svůj folk, nerozkecat se u baru, dobrá nálada kolegů přistoupit na ideu starých kytar, improvizace a domácí pohody. Jako vždy bylo dost slivovic Mertovi, Vlasta Redl dodal uherák s příslušenstvím… ještě měsíc jsem nemusel do obchodu.