Tak Ježíšek už může přijít! Je něco po deváté, sálem DK Ústí doznívá další přídavek klidné vánoční show Lucie Bílé, jen ona a klavír páně Maláska. My i patnáctinásobná Zlatá Česká Slavice máme splněno. Odzpíváno. Odtleskáno. Dosněno.

Pár dětí má „pozvánku" do Luciiny šatny, kam by rádi šli spíš tatínkové. „Dám vám cédéčko, jo," slibuje před tím Lucka mrňatům. Přede všemi. A málem říká, že si pro CD mohou přijít všechny děti v sále. Ale rychle to zamluví. To bychom se jí tedy vyplatili!

I tak tu měla fušku. Vždyť si tu dala vánoční „dvoják". Jejího chrámového vystoupení si užily Modlany u Teplic, poté vyprodala velký sál DK Ústí. A věřte či ne, „předskokana" i spíkra jí dělal kněz. Její oblíbený Zbigniew Czendlik tentokrát vyprávěl vtipy „za Lucii". Zvláštní, i na vánočních koncertech je minule říkala! Ale proč ne, kněz byl zábavný, milý. Posílal nás i do stánku, kde jsme si mohli koupit Modi, zatím poslední CD Lucie Bílé. „Ještě je teplé. Pouštím si ho často v autě a já jezdím pořád," tvrdil. Na adresu Bílé řekl: „Ona je anděl, co mě pobaví i rozesměje."

V bílé to Bílé slušelo, modré reflektory jí kreslily na siluetu sněžnou zář. Decentně hrála Tichou noc její kapela, tichý byl šestičlenný sbor, vše ladilo, klid a mír se rozhostil vůkol… Kdo chtěl, mohl (jako já) zavřít oči a byl v kostelíku. To ta hudba, ten zpěv…

„Ježíšek zaspal," tvrdila Lucie v jedné z písní a asi si přála Být dítětem svítícím.

Tambor s pěkným klarinetem Františka Kopa vnesl do sálu zvláštní atmosféru, s klavírem Petra Maláska zpívala Lucie Bílá i latinsky, zněla balada On byl nádherný i lehce ironický song Boubel.

Suchého vánoční hit Purpura zněl od kapely jak valčíček, připomněli jsme si časy Simona a Garfunkela, klidných amerických hitmakerů, Láska měla modrý stín, Tiché Gloria nás vrátilo do minulého tisíciletí… Ave Maria, tak jako na albu Bílé Vánoce Lucie Bílé, zněla 2x. Při té druhé, tedy po ní, bylo haló. Lucii bylo líto tří malých dětí v první řadě, které „Už to nebavilo". A holčička plakala. „Vidím vám to na očích, že chcete domů. To já taky," konejšila je z pódia, ač nám krátce před tím tvrdila, jak je s námi ráda. I její písně to říkaly, tak nevím…

Po písni Zvon Bílá opět mluvila: „Je hezký, když tleskáte. To vypadá, jako když prší."

Ptala se: „Nezdá se vám, že jsem v Ústí nějak často? Děkuji, že jsem se vám ještě neomrzela." A popsala, jak se s ní chtěl kdosi modlit, ale ona to neuměla! „Tak mi pan farář poradil, abych přeříkala celou abecedu, že si to ten nahoře poskládá dohromady z písmenek sám," dala návod. Poté píseň Desatero, ale bez kulajdy.

Nakonec přídavky, i Rolničky; zněly jako na karnevalu v Riu a já si vzpomněl na Plíhalovu báseň: „Rolničky, rolničky, kdopak vám dal hlas, jen kašpárek maličký, děda Mráz se zdržel hlasování.

„Celý to bylo bezva, doma ji posloucháme všichni," přiznal Kája Mrazík (7) z Děčína. „Bylo to skvělé. V Děčíně chodíme na Lucii pravidelně. Letos jsme tu seděli v 1. řadě, užili jsme si to se vším všudy," řekla Radka, maminka chlapce. „Bylo to výborný, hezky zpívá. První písničky jsem neznal, ale ten konec byl vynikající," jen zářil Karel Šrédl z Ústí. „Atmosféra byla krásná, vánoční. Takové pohlazení po duši jsme potřebovali," dodala jeho žena Alena.