Komedie desetiletí. Tak mluví britská kritika o inscenaci Jistě, pane ministře, kterou v pondělí 7. dubna 2014 od 19.30 uvede v Domě kultury v Ústí Divadlo bez zábradlí Praha. Vstupenky jsou k mání už jen na balkon za 290 Kč, nabízí je Firo Tour v OC Forum a Informační centrum v Paláci Zdar.

V hlavních rolích politicky nekorektní frašky k popukání se představí Karel Heřmánek (premiér), Dana Morávková, Stanislav Zindulka (ministr zahraničí fiktivního Kumranistánu, který může pomoci Anglii z finanční krize) a Josef Carda, rodák z Ústí, jako úlisný vládní tajemník. To jeho jsme se také zeptali:

Intrikáni jsou váš státní tajemník, ale i premiér Karla Heřmánka. Soupeříte spolu, nebo si spíš hrajete do noty?
V jednu dobu soupeříme, ale jinak bychom se jeden bez druhého neobešli. Já ho někam potřebuju vmanévrovat a on zase potřebuje, abych ho občas vytáhl z maléru.

Máme bezva reakce

Jaké máte na svou komedii reakce publika?
Praha je jasná, ale trochu jsem se obával, jak budou lidi reagovat mino ni. Jestli nebudou zdrženlivější. Ale reakce jsou bezvadné, skoro lepší, než v Praze. Lidi zabírají hned od začátku. Jakmile se řekne premiér, už tleskají. A přitom jsou tam fóry až polopatické. Třeba když hledají prostitutku, takové situace lidi milují. Reagují i na „skryté" politické věci, což mě překvapilo.

Měl jste slavný britský seriál při studování role „povinný"?
(smích) Ne ne. V televizi jsem viděl pár dílů toho starého seriálu. Ale to, co my hrajeme, je nově udělané v šesti dílech s novými herci. Naši verzi hrají na HBO. Ale byl jsem kdysi ve Vinohradském na premiéře představení Ano, pane ministře. A v něm hráli herci, kteří ten seriál dabují, což je dosela příjemný.

Prozradíte nejlepší okamžik té inscenace?
Ono se to moc nedá říct, v té hře jste pořád překvapovaný.
Na úvod čteme s mladým Heřmánkem noviny a já mu říkám co a jak. On přišel do top politiky, ve které jsme já a Karel Heřmánek, bez zkušeností přímo ze školy a nějakými ideály. A vidí tam, co je to za „špínu", za hrůzu. Vše se mu postupně odkrývá a on zjišťuje, co se musí, aby všechno dopadlo dobře…
Ale myslím, že nejlepší okamžik je, když přesvědčujeme o své pravdě ministra zahraničí Kumranistánu. Je to těsně před půlkou a lidi se při tom opravdu baví.

Sex jako úplatek?

Snažíte se ho uplatit sexem?
On má takové požadavky, u nich v zemi je to normální. Mladý se ptá: „Sex chce od nás?" A slyší odpověď. Ne. Potřebuje (a teď si budu vymýšlet) jednu Vietnamku, dva černochy, jednoho Mongola… a dál své požadavky stupňuje… Zazní tam: „Volná je helikoptéra Její Výsosti." A odpověď zní: „Tak tohle všechno do helikoptéry nedostaneme!"

Koho hraje v této komedii Dana Morávková. Jistě ne prostitutku, o níž byla před chvílí řeč, že?
Ne, to opravdu ne. (smích) Hraje takovou šedou eminenci, o které nikdo neví, jak se tam dostala. Je tam naznačené, že asi s tím ministrem něco měla. Když to řeknu natvrdo, je to taková britská… (a zní jméno asi nechvalně proslulé dámy české politiky).
Její a moje figura se moc nemusíme, ale nakonec, když jde do tuhého, tak se spojíme. Protože jde o věc nás obou. Ale asi se do té politiky dostala přes postel, takovou legendu si asi můžeme vymyslet.

Říká komedie „Jistě, pane ministře" hodně o české politice a o našem patolízalství? „Najdou se v ní" i čeští politici a úředníci?
Ano. Jednu scénu tam má Karel udělanou s perem, tedy tu s bývalým českým prezidentem. Ale myslím si, že tato hra je šablona, kterou můžeme přiložit k jakémukoliv evropskému státu. Na každý bude fungovat, a myslím, že nejen na ty evropské.

Přeci jen, onen britský seriál na mě má snad až moc suchý britský humor. Ale u vás se lidi baví. Čím to je? Je to představení zaměřené víc na diváky?
Je. Toto je vyloženě anglická konverzačka, ale nehrajeme ji jako bulvár, aby to byla komedie typu Brouk v hlavě. To se hraje trošku jinak. I suchý humor tu je, ale je udělaný jako bezvadný fóry, takže to divák pochopí a ta smeč na konci přijde a je tam i potlesk.

Spokojený Nárožný

Věštíte této komedii skvělou budoucnost? Takovou, že se s ní dá jezdit po republice více let?
Sám jste to řekl, tak to cítíme my. Byli se na nás podívat i někteří politici a říkali: tak to máte co hrát nadlouho.
A Petr Nárožný, který to zná, se dobře bavil. „Udělali jste to perfektně. To máte na dvacet let ježdění," říkal.