Do finále jde zvolna netradiční, letos mezinárodní kulturní přehlídka Střekovské hudební léto 2012. Série hraní zpestřující severu Čech prázdninovou kulturní nabídku.

Posledním čtvrtým koncertem na terase zachovalé zříceniny středověkého hradu Střekov bude v pátek 24. srpna od 20.00 vystoupení písničkáře Hlase s Triem. Tedy trojky Ivan Hlas (kytara, zpěv, hity), Norbi Kovács (kytara, zpěv) a Jaroslav Olin Nejezchleba (violoncello, zpěv).

„Hrad znám, je to pěkné místo pro koncert, těším se. Už jsem tam kdysi hrál, bylo to na benefici po velkých povodních na severu Čech v létě 2002," vzpomínal Hlas před Druhým jarmarkem malých a domácích pivovarů v Ústí, kde byl s Triem zjara 2012 hvězdou. Bavil tu i písničkami „Na kolena" nebo „Jednou mi fotr povídá", hity Hřebejkova retro muzikálu Šakalí léta (1993). Ale ty skladby uslyší hrad Střekov stejně, jako zní z aktuální koncertní nahrávky Tria, DVD „Ivan Hlas Trio koncert". Jak je dnes zvykem, Písničkář Hlas a spol. si ho vydali sami.

Na DVD z celkových dvaceti osmi písniček máte odhadem čtvrtinu věcí rychlejších, prim ale hrají balady. Řekněte, kde se ve vás ta melancholie bere?
Já měl vždy rád věci od písničkářů, kteří si všechno sami napíšou, seženou si muzikanty, sami si to nahrajou. A oni někdy úplně nejuchali, Bob Dylan, Leonard Cohen, Neil Young… Prostě se mi ten styl líbí, ale jsou tam i veselý věci.

To ano, jenže začínáte baladami, poklid je tam až hmatatelný… Víte, kolik písní už jste napsal?
Zrovna nedávno jsem to počítal… (rozpačitě) Píšu i pro jiný lidi, celkem to bude okolo tří set písniček. Ale něco se zahodilo, tak oficiálně to bude ke dvěma stovkám skladeb.

Můžete vybrat dvě, které máte nejradši? Často jsou pro autory nejlepší ty nejnovější…
(přitakává) To jo, to je vždycky největší radost, když se ty nejnovější chytí. Lidi jsou dnes trošičku konzervativní. Ale když se někdo zeptá, mám asi nejradši svoji písničku, která je i na mojí audioknize „Za barevným sklem" (Supraphon, květen 2012), skladbu „Miláčku vrať se, sjedem to znova". Já ji napsal myslím v osmnácti, hrála ji spousta kapel, je to takový blues, na tom jsem vyrostl. No a z těch, které jsem napsal pro jiné lidi, asi čtenáři budou nejvíc znát „Zemi vzdálenou" od tria Baláž Střihavka Pavlíček nebo „Karvinou" od YoYo Bandu.

Úžasná „Země vzdálená", ten velký hit, je vaše? Opravdu?
Jo, text jsem k ní napsal já. Ono je u nás zvykem, že lidi sice ví, že je to třeba písnička Kamila Střihavky nebo jiná zase od Karla Gotta, ale moc se nemluví o autorech. Země vzdálená je písnička moje a Michala Pavlíčka.

Natočili k ní pěkný klip, jen je na můj vkus snad až příliš pracovní… Ryjí v ní v zemi, muzikanti, v potu tváře kráčí za pluhem…
To dělal Zdeněk Suchý, myslím si, že je to ten třetí plán písničky, a to mám rád daleko spíš, než když někdo kopíruje děj písničky. A to by asi šlo těžko, v tomto případě.

Snímek, který zdobí tento rozhovor, fotila skvělá Ája Dvořáčková, dvorní fotografka pražského klubu Malostranská beseda. Udělala pěkně citlivě fotky, odráží se v nich tak trošku i vaše duše, řekl bych.
Ona mě fotí už léta, takže přesně ví jak na to. Také mi dělá moje webové stránky, takže jsme v kontaktu a je to v pohodě. Úplně.

Nenápadně jsem zmínil Malostranskou besedu. Jakou roli ve vašem uměleckém i osobním životě hrál a dál hraje tento legendární pražský klub?
(pousmání) Pro mě už jako pro mladého kluka. Měli jsme tenkrát svoji první bluesovou kapelu, jmenovala se Žízeň, tam bylo první už profesionální vystoupení před lidmi. Ne před kamarády, jak to bylo, že jeli kolem a všude jich bylo víc než „cizích" lidí. V Besedě jsme hráli tenkrát, pamatuju si to přesně, byl to rok 1972, poprvé. Od té doby, kromě období rekonstrukce, tam hrajeme pořád, je to taková naše domovská scéna.

Na vlastní kůži jsem zažil skvělou atmosféru Malostranské besedy. Ale také vím, že ve vašem případě je ta atmosféra přenosná. Stačí, zahraje-li Trio vnímavému publiku a je to zážitek… „Atmosféra Malostranské besedy" se pak dá vytvořit kdekoli, vnímáte to stejně?
(smích) Já to tak vnímám, tam fakticky jde o to, jak kluci bezvadně hrajou. A hlavně lidi, co na nás chodí, si tu atmosféru udělají vždycky; to je naše velký štěstí. Ale myslím si, že s přenosem atmosféry máte úplnou pravdu.

Vracíte se zahrát na hrad Střekov nad řeku Labe, kde jste poprvé hrál „o těch velkých povodních" v roce 2002. Jak na to vzpomínáte?
Byla to benefiční akce, to bylo tehdy úděsný, myslím ty záplavy, ne koncert. Tak jsme tenkrát prolezli hrad, je to wagnerovská zřícenina…

Na DVD, svém prvním, máte hity Karlín, Malagelo, Aranka umí, Jak se máš, Tanečník, ale i Slunečnici s hudbou Boba Dylana a slovy Jaroslava Hutky. Jen si nevybavuji, že bych ji kdy od vás slyšel. Hrajete ji dlouho?
Slunečnici jsem zařadil už v roce 2002 na mou poslední desku s kapelou. Tu písničku jsem hrál už asi od roku 1971 po hospodách, ale když jsem ji chtěl dát na desku, bylo třeba zeptat se Boba Dylana i Jardy Hutky, jestli mi to schválí. Lidi okolo Dylana, myslím, že on sám to nebyl, si nechali přeložit Jardův text a napsali, že ano. Musel jsem jim všechno poslat se životopisem… Dokonce nechtěli ani žádný peníze, tak jsem se zeptal i Jardy Hutky, ten si ji poslechl a taky souhlasil. Od té doby Slunečnici hrajeme, a hrozně rádi. No a lidi ji taky, myslím, mají rádi.

Jako hosta máte na DVD i svou dceru Kateřinu Svobodovou, napsala píseň Tanečník. Často se vám poštěstí hrát spolu?
To je poměrně výjimečný, ale tak třikrát do roka. Ona má svoji kapelu, shodou okolností je v ní i můj syn Ondřej, ten nejstarší, takže je to takový legrační. Ale hrajou skvěle, ona zpívá moc dobře.

Proč má DVD na obalu slogan „můžeme trhat fíky, za zdí od fabriky"? Je to i připomenutí, že koncert byl nahrán v klubu Fabrika ve Špindlerově Mlýně 15. listopadu 2011?
Ano. Je to z písničky „Havaj", která vznikla tady v tovární čtvrti ve Vysočanech na takovém jednom večírku. Tak jsem to tam použil, protože mi dévédéčko pomohli natočit, jak technicky, tak i finančně, mí blízcí kámoši, bez nichž by to nevzniklo. Je to taková soukromá pomoc. Oni mají malou vodní elektrárnu, zrekonstruovanou Fabriku, a tak jsme to udělali tam. Je to úžasný prostředí.

To ano. Vaše DVD začíná jako záznam z francouzského rockového festivalu: Do údolí nalétává vrtulník, blízko jezero, okolo les, do toho tam jede aerovka červená; to napadlo kamarády?
Sedli jsme si na to společně, ale všechno to dělala parta odtamtud. Chtěli udělat radost nejen muzikantům, ale i sobě. I publikum jsou sezvaní kamarádi, dorazili na výzvu „Vemte děti, bude večírek a k tomu se bude hrát!"