Třeba zlaté prasátko. Jasně, že ne to kofolové, to nás spolehlivě pobaví každý rok. Jak tatínek (mluví ho herec Josef Polášek) prchá zasněženým lesem s holčičkou poté, co otci dívka tvrdí: „Nemusím na zlaté prasátko počkat do večera. Už ho vidím!" Tak každý rok zkouším do večeře nejíst maso a jednou ho snad uvidím. Nebo aspoň jako prasátko vykrmí člověk sebe? A popravdě, letos bych rád na Vánoce i sníh. I mýtus zasněžených Vánoc občas nevyjde. Škoda, ale přežijeme to. Hlavně, aby nebyl sníh ještě v květnu…

Taky je o dost lepší nepůjčovat si od lichvářů, jen aby měl člověk pěkné Vánoce a zbytek roku už „sušil hubu". Krásné Vánoce jsou iluze, mýtus, který za ty následky fakt nestojí. Jenže dnes, při těch cenách jídla, aby se člověk snad zadlužil i jen kvůli potravinám na svátky. V tom mě ale víc děsí, že za rok může být mnohem hůř. Hlavně nezaměstnaných a seniorů je mi líto, i když už je Armáda spásy na severu Čech a tak snad trochu pomůže.

Co mě ještě jako dítě udržovalo „v lati"? No, přeci „Když nebudeš hodný, nepřijde Ježíšek. Nedostaneš dárky!!!" Jasně, i v tom rodiče „blafovali". Já nikdy moc nesekal latinu, ale KAŽDÝ ROK TU BYL! A už vím proč. Totiž žádná hláška rodičů neohrozí vánoční průmysl!