Útržky zašlých fotografií, koláže z krutých výjevů, tu a tam Davidova hvězda. Každé dílo je jiné. Práce výtvarníků z celého světa spojuje jen jejich podklad: žádný drahý papír nebo důkladně našepsované plátno, ale obyčejná hnědá kartonová složka.

Výstavu přivezla do Čech organizace Bejt Terezín, která sídlí v severoizraelském kibucu Giv'at Chajim Ichud. „Je to naše mladší sestra,“ vysvětluje ředitel Památníku Terezín Jan Roubínek. „Ve svém výzkumu se věnuje stejnému tématu, terezínskému ghettu v době druhé světové války, ovšem trochu z jiného úhlu pohledu.“

Kreslíř Bloch při nedostatku papíru v Terezíně zachycoval rozpadající se domy, staré a nemocné lidi, přijíždějící i odjíždějící transporty na rozložených kartonových složkách. „Když u nás jeho práce viděla kurátorka Ruth Lubin, napadlo ji obeslat umělce z celého světa, aby Blochovi vystřihli poctu. Podmínkou bylo použít jako podklad rozloženou kancelářskou složku,“ popisuje ředitelka organizace Bejt Terezín Tami Kinberg.

Výstavu už Bejt Terezín uvedl na několika místech v Izraeli včetně české ambasády v Tel Avivu. „Teď tedy dorazila do Terezína, kam patří asi nejvíc,“ těší Kinberg. Odsud výstava zamíří do New Yorku.

Do Terezína přiletěla Kinberg jednat také o další spolupráci obou organizací. Jedním z nápadů, které vykrystalizovaly ze setkání ředitelů, jsou podle Kinberg společné vzdělávací programy pro české a izraelské studenty. „Neměli by se zabývat jenom minulostí, ale i tím, co si z minulosti můžeme vzít do našich životů. Co je relevantní i dnes a jak můžeme ovlivnit budoucnost,“ přibližuje Kinberg.

Čeští badatelé netrpělivě očekávají hlavně zpřístupnění archivu Bejt Terezín prostřednictvím internetu. Jsou zde totiž cenné dokumenty, které si přeživší vzali do Izraele. Zatím do nich lze nahlédnout pouze v kibucu. To by se mělo změnit s chystanou digitalizací archivu. „Je před námi ještě mnoho práce,“ říká Kinberg. „Bude trvat tři čtyři roky, než archiv veřejnosti otevřeme. Na speciální software budeme potřebovat sehnat peníze.“

S dlouholetou archivářkou Simou Šachar pracuje na zpřístupnění archivu mladá Češka Tereza Maizels. „Zastane hodně práce. Umí česky a německy, což jsou jazyky, ve kterých je většina dokumentů v archivu,“ říká Kinberg.

S prací pomáhá také letitá dobrovolnice Ruth Bobek, která po propuštění z ghetta v roce 1945 žila několik let před emigrací do Izraele v Litoměřicích. Ačkoli je jí skoro devadesát let, dvakrát týdně dojíždí do kibucu z domovské Netanje a pomáhá s překládáním českých záznamů přeživších, aby jim v Izraeli rozuměli.

Jaroslav Balvín