Není tu moc muzikantů „akčních" jako Ondřej Fencl, hráč na klávesy i zpěvák. Od třinácti let má blues folk rockovou skupinu Hromosvod, jejíž novinkou je CD „Divoký ticho Žižkova" (Galén, 2015). Vede i skupinu Luboše Pospíšila 5P, kde hraje, jako v revivalu Hudby Praha Uširváč, i s písničkářem Vladimírem Mertou.

„Letošek je ve znamení turné k albu Soukromá elegie, přineslo nám spoustu radosti a plnější sály. Vyprodaný Zlín, dvě stě lidí ve Vysokém Mýtě, přes tři sta v Třebíči… Dřív chodilo kolem stovky lidí. Z vašeho kraje je jistota chomutovská Hřebíkárna, má vždy narváno," těší Fencla.

„V září 2016 Luboš Pospíšil slaví 65 let. K výročí mu Supraphon zjara vydá komplet všech nahrávek + moc bonusů. Plánujeme retrospektivnější šňůru, pracovní název má 'Luboš Pospíšil Route 66'. Teď si ještě užíváme turné k albu Soukromé elegie. Na koncertech z ní zní devět písniček, tři čtvrtiny desky a lidi na ně reagují jako na staré hity. To potěší," řekl Fencl. A pak už byla na řadě novinka Hromosvodu.

Proti čemu je?

Máte skupinu Hromosvod. Hromosvod proti čemu?
Na to se ještě nikdo nikdy neptal, každého zajímalo proč. Zakládal jsem ji ve třinácti a chtěl úderný název na tři slabiky. Je docela dobrý, že ani za dvacet let se za něj nestydíme. Mnohdy to dopadá o dost hůř, ale ten název nemá žádný specifický důvod.

Párkrát tu hostuje písničkář Vladimír Merta. To proto, že spolu občas hráváte?
Hrajeme spolu, dělám mu manažera a když jsme tu desku dodělávali, v pár písních jsem ho vysloveně slyšel. Tak jsme jím desku ozvláštnili.
Třeba písničku „Nekonečná" bychom tam ani nedali, připadala mi nedomrlá. Ale Vladimír do ní nahrál valašskou flétnu a to bylo přesně to, co v ní chybělo. Recitativ v „Záhadě hlavolamu" je výbornej, bez něj by tak nikdy nezněla. Pikantní je, že Vláďa zpívá i v coververzi písničky „Trubadúrská" od Karla Plíhala. Jeho hostovačka na albu má svůj smysl, není to jen proto, že se známe.

Plíhal svůj song od vás slyšel?
Nevím, posílal jsem mu ji, ale nereagoval. Tak snad ho to neurazí.

„Záhada hlavolamu" je zajímavá. Souvisí nějak se Žižkovem?
Se Žižkovem až tak ne, je to spíš náladová věc. Zpívá se tu „Našel jsem na zastávce cigára, a knihu od pana Foglara". To se mi stalo, když jsem ještě bydlel v Modřanech na konečný Na Beránku. Ležela tam cigára a hned vedle nich knížka Hoši od Bobří řeky. Je to tak šest let, co se to stalo..

Nechutnalo mi

To už jste cigáro mohl, třináctiletý školák už byl ten tam…
Mám dojem, že jsem dokonce jedno ochutnal, i když jinak nekouřím. Byl to jeden z okamžiků, kdy jsem si říkal „to je nějaký znamení…" Ale nechutnalo mi.

Jak přišla deska k názvu?
Žiju na Žižkově, skoro celou jsem ji tam napsal, dost se obtiskuje do některých textů a speciálně písnička Magnety mě „osvítila", že by to mohl být pěkný název desky.

Deska vznikala v ČR, ale perkuse jsou točené v Los Angeles…
Tak to bylo i na minulé desce Zimní čas. On Roman Lomtadze (hrával i v Čechomoru pozn. autora) je jeden z nejlepších hráčů na perkuse na světě. Takže v Los Angeles, kde bydlí, nám perkuse, různá chřestítka a bonga, natočil a nahrávku nám poslal.

V písničce „Magnety" zpíváte rošťácky „Říkáš mi, že jsem uličník, a že tě stejně oklamu, přilep si pod sukni vykřičník, anebo reklamu". Je to zvláštní…
To mě napadlo, když jsem šel po Žižkově a dodělával ten text. A asi se mi to tam i stalo.

V bookletu má CD na fotce výskok pěti lidí, celého Hromosvodu, na schodech. Dali jste to na první dobrou?
(smích) Na první dobrou. Pršelo, nebyl čas a na schodech jsme zkoušeli různý blbosti. Jedna z nich byla vyskočit a ta fotka byla nejlepší.

Který song z CD máte nejradši?
Magnety mám rád, že jsou jednoduchý, výstižný a nehraju tam jednou na kytaru, ale na piáno. Hodně rád mám písničku Jedeme vlakem, ta je nejnovější, Záhadu hlavolamu, tu hodně hraju naživo… Mám rád skoro všechny.

V písničce „Písnička" má kytarové sólo Petr Janda, lídr Olympicu. Je to pro vás běžné?
Petr Janda mě žádal o text, dva pro Olympic, jeden pro jednu zpěvačku. Mně přišlo jako dobrej vtip, že v písničce, kde se zpívá o Olympicu („Podrazíš-li mne, vyhraješ, je to jak ranej Olympic, a i když to v nás roztaje, zůstane jeden trosečník…") a je tam můstek skrz sólo Okno mý lásky, by tam sám Petr mohl nahrát sólo. Čekal jsem, že natočí osm tónů, ale on nahrál celé sólo a to nakonec bylo lepší než sólo flétny. Tak tam zůstalo.