U Synů výčepu dál „zaskakujete“ za bývalého člena Sester Františka Sahulu zavražděného v květnu 2008. Je to pro vás – vedle pomoci osiřelé skupině - i šance zahrát si klasický malý koncert, nemít okolo sebe tisíce fanoušků a „orchestr Sester“ jako na turné či festivalech? Je to i návrat ke kořenům?
Tak v tom je řečeno naprosto vše – je to tak. A úplně ideální jsou koncerty víceméně pro známé, kdy se vybírá do klobouku. Máme svůj aparát, takže si ho nastavíme a hrajeme. A jsou tam známí a jejich známí, což je záruka, že nám nikdo nepadá na pódium. Nevýhoda trošku je, když máme se Syny střední koncert pro 200 - 300 lidí. Děláme to ale amatérsky, tedy bez ochranky a tam už je trošku problém. Pódium je nízké, lidi se tam někdy motají a polévají nám pivem aparaturu. To už je bolestnější, než když je aparát zvukařů.

Ne že bychom rádi ničili cizí majetek, ale přeci jen to víc bolí, když člověk vidí, že to on bude muset odvézt do opravy, on zaplatit… Ale zase nemusíme platit zvukaře: peníze, které jsme složili na aparát, se nám teď vracejí tím, že si sami zvučíme.

Myslíte si, že se ještě může objevit zapomenutý hit od Sahuly, který by se mohl hodit i pro desku Sester?
Určitě ne – žádný zapomenutý hity od Sahuly nejsou. Všechno bylo nahráno buď Sestrami nebo Syny výčepu.

Směřuje vaše spolupráce se Syny výčepu i k nové tvorbě, natočení jejich nové desky?
Desku právě dokončujeme, vyjít by měla zjara. Budou tam písně, které jsme měli i na zbytcích sestrovský tvorby: skladby Zlatá dvojka a Nouzovej východ - poslední Sahulův text. Ten, co vycházel i v bulvárech, protože ho u něj zrovna našli. Tak ten jsme zhudebnili… Jinak děláme i novou muziku, takže teď máme asi dvanáct písní, dokonce jednu bude zpívat Supice. Bude mít možná zajímavý atletický sbory, na to se velmi těšíme.

Jaký nejšílenější koncert jste se Syny výčepu zažil?
Ten nejšílenější rozhodně na chatě Wébrovka nad Trutnovem, v Krkonoších. Byl tam dvoudenní „máničkovskej“ festival a my hráli v neděli, v předvečer 17. listopadu 2008, kdy bylo volno. Bylo tam už jen jedenáct živých tvorů včetně dvou dětí a jednoho psa. Víceméně živých tvorů, kteří tam křepčili. Hráli jsme v té chatě v jakoby obýváku, kde se podávaly obědy – a bylo to fakt strašný. Abychom to vydrželi, padlo na to kvantum Fernetu – jinak to nešlo. (Na koncert Synů - vzpomínku na Frantu Sahulu, pořadatelé na svém webu vzpomínají: „Františku, děkujeme. Zařídil jsi nám skvělou tečku za tím naším programem. Málem tě následoval Fanánkův notebook politý Fernetem, ale ten syčák to rozdejchal. A ty dva smradi, co ti to udělali, už se budou brzo smažit před soudem. Hrozí jim až doživotí.“ – pozn. aut.)

Hrajete spolu „jen“ Sahulu a Syny, či v Žalhosticích dojde i na repertoár Sester?
Od Sester hrajeme Sovy v mazutu, což je ale Sahulova písnička, Průšu - to je zase Hagen Baden. Hrávali jsme i věci z mojí sólové desky Jevany, když to bylo v roce 2008 aktuální. Hrajeme většinou starý Sahulovy vypalováky a písničky ze Starý Kovárny jako zamlada, což jsou převzatý punkový věci.

Na koncertě vás a Synů výčepu zazní od Synů i hymna hokejová HC Litoměřice. Jak jste na tom vy a hymny státní či sportovní? Hrály i Sestry někdy nějakou?
Státní hymny ne, sportovních jsem dělal několik, většinou jako textař. Jednou jsme dokonce přetextovali Sestří Písničku o Láďovi, Pijanovku, a bylo to na extraligu, která byla tenkrát Telecom extraliga. To už je takových deset let. Jinak Sestry moc takový věci nedělaly a Synové výčepu ji udělali proto, že rodák Rosťa Cerman je hokejovej fanoušek, takže říkal, že samozřejmě – tak jsme jim ji udělali zadarmo. A jak se zdá, je velmi populární. Ona je už dva roky stará a za tu dobu se dost vylepšili…

Nedávno jste měl autogramiádu knížky Járo, kakao! I ona je hudební vzpomínání, přesto – jak moc se liší od loňské knížky Radka Diestler o Sestrách? Netrvá tolik na faktech, je divočejší, je v ní to, co se do jeho knížky nevešlo, nabízí jiný úhel pohledu…?
Opět je to přesně vystiženo. Jsou to jenom moje vzpomínky na určitý krátky etapy, kdežto Radkova kniha mapuje život Sester a zásadní události, co se života kapely týče. Já si můžu dovolit dávat tam i historky, které jsou i v Radkově knize, ale tady jsou zase jiný a trošku jinak pojatý. Není to „co se do knihy nevešlo“. Je to pospojovaný asi z 25 až 30 textů, který mě zajímaly a okolo jejichž vzniku se něco zajímavého událo.

Váže se k jejímu názvu nějaký příběh?
To Sup si na živé nahrávce z roku 1993 takto objednával pivo u našeho Kočiče Járy. Takže Járo, kakao se od tý doby používá, když chceme pivo na pódiu… kde ten Jára dodnes točí.

Co je právě nového u Sester? Vzniká už nové album, „ví se“ jaké bude – a proč? Máte v jeho případě nějaký deadline, nebo je jedno, kdy vyjde?
Letos novinka nevyjde. Vydáme ale – jen nevím přesně kdy – záznam koncertu, který se odehrál na konci roku v Tesla Aréně s orchestrem a sborem Hudebního divadla v Karlíně. A kde jsme zahráli padesát písniček, což je – myslím – úplně šílený! Záznam bude velmi kvalitní, protože to snímala Česká televize. Myslím ale, že to vyjde až na podzim, aby se to pořádně sestříhalo a vybralo se to nejlepší.