Zahrál si v Liberci ve více jak stovce her. Několik jich i režíroval. Naivní divadlo bylo jeho jediné angažmá a strávil tam přes čtyřicet let. „Podvedl" ho pouze režisérsky. Loutkoherec Zdeněk Peřina získal minulou sobotu Cenu Thálie za celoživotní mistrovství v oboru loutkové divadlo.

V rozhovoru povídal o ocenění, divadelních začátcích, o svých režiích i oblíbených rolích, také o tom, jak se seznámil se svou manželkou Ivou Peřinovou i o svých potomcích, kteří jdou v rodinných divadelnických stopách.

TURANDOT UKRUTNICE. Naivní divadlo hrálo inscenaci v úpravě Peřinovy manželky Ivy. Premiéru měla v únoru 1982.

Naivní divadlo je jediné, v kterém jste byl v angažmá. To vám tolik přirostlo k srdci?

Dětství jsem prožil v Hodkovicích nad Mohelkou, takže tento kraj mi byl blízký, a když jsem dostal po DAMU nabídku jít do Liberce, neváhal jsem. A nikdy jsem nelitoval.

Nevěrný jste byl akorát režisérsky. Kdy to bylo a jaké hry jste v Bratislavě a Plzni režíroval?

V plzeňském Divadle ALFA jsem režíroval pohádku Kouzelný prsten to bylo asi před deseti lety a v bratislavském Štátném bábkovém divadle šlo o přenesenou inscenaci podle Vánoc s Kulišákem, kterou jsem již předtím nastudoval u nás v Naivním divadle.

Kdybyste se mohl vrátit v čase, vybral byste si dráhu herce?

Asi ano. Celý život mě to zaplaťpánbůh bavilo.

Napadá vás teď jiné zaměstnání, které by vás ještě více naplňovalo?

V mládí jsem také snil o dráze dirigenta či operního pěvce, ale díky své lenosti a lajdáctví jsem se za celý život nenaučil pořádně hrát na nějaký hudební nástroj, takže zbylo jen u krásného snu…

V Naivním divadle ale stále hrajete, diváci vás mohou vidět v Bezhlavém rytíři. Jak často se tato hra hraje? Je to vaše srdcovka, a proto jste si ji nechal?

Bezhlavý rytíř se už hraje jen minimálně. Je to moje srdcovka, takže jsem si ho nechal a čekám, jestli mě při něm jednou klepne pepka.

Určitě to bude hrozně těžké, ale kdybyste si z té více jak stovky odehraných inscenací měl vybrat jen jednu, kterou jste si oblíbil nejvíce, jaká by to byla?

Většinou uvádím soudce Azdaka v Rajmontově Kavkazském křídovém kruhu, ale těch rolí, na které vzpomínám, je celá řada. Od Pantalona v Turandot ukrutnici, přes Hňupa s Kásimem v Alibabovi až po všechny kocoury, kterých jsem za celý život v Naivním divadle odehrál nesčíslně.

ZDENĚK PEŘINA z Naivního divadla získal Cenu Thálie za celoživotní mistrovství v oboru loutkové divadlo. V angažmá libereckého divadla byl přes čtyřicet let.

Když jste se dozvěděl o udělení Thálie za celoživotní mistrovství v loutkovém divadle, byl jste hodně překvapený?

Opravdu jsem to nečekal.

Jak jste si užíval ceremoniál? Převládalo dojetí, nervozita nebo jste si to vyloženě užíval?

Samozřejmě že trocha nervozity byla, ještě více dojetí posléze a nakonec veliká radost, že mi ta skleněná nádhera při ceremoniálu nežuchla na zem.

Budete ještě nějak oslavovat s kolegy? Plánujete nějaké setkání?

Ano, vyrazíme s kolegy na pivo.

Jak jste se seznámili s manželkou? Prozradíte nám to? Bylo to na prknech, co znamenají svět?

Přesně tak, na konci šedesátých let jsme v inscenaci Anička skřítek a slaměný Hubert hráli onu titulní dvojici kamarádů. A nám to kamarádství z jeviště přerostlo až do manželství.

Vaše rodina je celá divadelnická, vedli jste s ženou děti k divadlu už odmala? Máte radost, že je to také baví a věnují se mu?

Syn s dcerou zdědili geny spíše po manželce, věnují se psaní a dramaturgii. A mě to těší.

Sledujete hry, na kterých se podílí syn Vítek? Která se mu nejvíce povedla, dle vašeho názoru?

Samozřejmě že sleduju. Myslím, že se mu nejvíce povedl Budulínek tady pro Naivní divadlo a James Blond pro plzeňskou Alfu.

Jak jste vlastně začal s divadlem vy? Co byl ten první impulz, že jste se dal na loutkové divadlo?

Začal jsem s loutkami hrát už jako dítě, a tak se mi to tehdy zalíbilo, že jsem si pak cílevědomě šel za splněním svého dětského snu a opravdu se o mnoho let později stal profesionálním loutkohercem.

Chodíte někdy do divadla jako divák? Co jste viděl naposledy?

Naposledy jsem viděl Divadlo Drak s překrásnou inscenací Poslední trik Georgese Méliése.

Když opomeneme divadlo, co si v posledních letech nejvíce užíváte? Sledujete třeba sport, hudbu nebo filmy?

Jako málo pohyblivý důchodce se špatným zrakem jsem nejvíce závislý na rozhlasovém vysílání. Vážná hudba a mluvené slovo mi dělají největší radost..

Zdeněk Peřina

*3. 6. 1946 v Chotěboři

Letošní laureát loutkářské Thálie, chotěbořský rodák, zakotvil v Naivním divadle hned po absolvování loutkářské katedry pražské DAMU a za více než čtyřicet let tu účinkoval ve více jak stovce inscenací, nejednu z nich navíc inscenoval. Jen jako režisér byl Liberci nevěrný v Plzni s tamní Alfou či v bratislavském Bábkovém divadle.

Do historie moderního českého loutkového divadla nesporně patří jeho Pantalon v Turandot ukrutnici, Škrhola v Bezhlavém rytíři či soudce Azdak v Kavkazském křídovém kruhu. Za poslední uvedenou roli obdržel v roce 1988 Cenu Českého literárního fondu i Skupovu cenu, tu druhou, loutkáři velmi ceněnou, pak dostal podruhé v roce 1995 za výkon v inscenaci Alibaba a čtyřicet loupežníků.