Jelikož na připraveném pódiu nebyly k vidění druhé bicí nástroje ani další aparáty „navíc“, byli na úvod lidé potěšeni faktem, že se Alice In Chains obejdou bez předkapely. Tak se také stalo. Ve 20.08 zhasla světla a muzikanti ze Seattlu se naostro opřeli do svého setu.

Výběr úvodní skladby Rain When I Die z alba Dirt (1992) trochu překvapil, neboť se jedná o dosti pomalou věc. Ovšem již v další skladbě Them Bones ze stejného veleúspěšného alba se „kotel“ pod pódiem již začal pořádně vařit.

Alice In Chains poté střídali starší věci s novými, kdy představovali nové album Black Gives Way To Blue, které vydali po neuvěřitelných čtrnácti letech. V tomto období se museli zejména vyrovnat se smrtí zpěváka Layna Staleyho, jenž se předávkoval drogami.

S novým zpěvákem Williamem DuVallem se dala skupina znovu dohromady v roce 2005 a nutno říci, že to byl výborný tah. Charismatický DuVall zpíval výtečně a v tradičních pochmurných dvojhlasech s kytaristou Jerrym Cantrellem až mrazilo v zádech, neboť v těchto momentech by člověk téměř dal ruku do ohně za to, že Staley žije.

Prakticky bezchybný koncert kapela před přídavky ukončila hitovkou Man In The Box z alba Face Lift (1990). Úvodní melodickou linku zpívala snad celá Lucerna. V té chvíli byla devadesátá léta zpátky.

Prvním přídavkem byla skladba Would a poté přišla chvíle i pro fanoušky, aby si pořádně zazpívali. Tou chvílí byla pomalá skladba Rooster. Úvodní vysoký nápěv se tak rozezněl ze stovek hrdel celou Lucernou a koncert mířil ke svému konci. Z velkých hitů Alice In Chains v playlistu pražského koncertu chyběla snad jen skladba Down In A Hole.

Nezbývá než smeknout klobouk, protože tento koncert byl opravdu velice silným zážitkem. Inu, když se to umí…