Radim Labuda, nositel Ceny Jindřicha Chalupeckého (2008), se svými hosty v instalaci pro kostel Zvěstování Panny Marie posunuje představy o možnostech vnímání Novákových objektů. Jejich působení rozvíjí ve zvukové a nové časoprostorové dimenzi. Do procesu vytváření zvukového obrazu zapojuje návštěvníky. Nasnímaný zvuk Novákových děl reprodukovaný z několika zdrojů modeluje prostor a proměňuje se v závislosti na pohybu diváka – posluchače.

Klíčovými rysy Novákovy tvorby jsou zájem o pohyb, konstrukční postup, funkci, přírodní děje. Jeho konstruktivistické objekty i designové realizace z různých kovů i plastických materiálů se řadí k významným dílům českého sochařství druhé poloviny 20. století v několika oblastech: V raných geometricky abstrahovaných cípatě stylizovaných plastikách z konce padesátých a počátku šedesátých let se výrazně odrážely vlivy tzv. bruselského stylu, populárního v Československu po světové výstavě Expo 58.

Vernisáž výstavy 23. 6. od 17.30
úvodní slovo Jan Štíbr a Daniela Kramerová, kurátorka výstavy
bývalý jezuitský kostel Zvěstování Panny Marie v Litoměřicích
Koncepce výstavy, kurátor: Mgr. Daniela Kramerová
Kurátor za SGVU v Litoměřicích: PhDr. Ľubomír Turčan
Výstava potrvá do 31. 7. 2011


Průběžně od konce padesátých let je významná část Novákovy tvorby určena pro veřejný prostor, do kontextu moderní architektury. Rané symbolické, téměř abstraktní kompozice v sídlištních komplexech představují jedny z nejprogresivnějších příkladů veřejné plastické výzdoby architektury své doby (například Rychlost, Praha-Strašnice, 1960–1961; Světlo a stín, PKOJF, Praha, 1960).

Umělecky aktuálních proudů šedesátých let se dotýká i svojí důsledně pohyblivou – kinetickou plastikou. Pohyb odvozený z přírodních dějů vstupuje do děl prostřednictvím působení větrného či vodního živlu, elektrické energie či v interakci s divákem – lidským impulsem. Kinetické aspekty aplikoval jak v malém měřítku, tak především v rozměrných plastikách, které akcentují prostor nové městské architektury (například Dálky, Praha, sídliště Novodvorská 1963–1969; Motýlí křídla, Liberec, 1969; Odrazy, Praha–Horní Počernice, 1986). Některé z těchto plastik fungují na původním umístění do dnešní doby.

Vedle mobilních plastik Novák vytvořil řadu stabilních symbolických děl pro architekturu, v nichž je původní tematická náplň abstrahována do maximálně zjednodušeného znaku (dva vstupní emblémy Československé televize, 1983).

Výstavu doprovází monografie Jiřího Nováka autorky Daniely Kramerové vydaná v roce 2010 v nakladatelství Arbor vitae. Otevřeno denně kromě pondělí od 11 do 17 hodin.