Mayer se narodil 24. dubna 1885 v Lovosicích, pokřtěn byl jmény Daniel Florián. Pocházel z početné rodiny, jeho mladším bratrem byl architekt Jan Mayer (1889 v Lovosicích – 1959 v Praze), žák prof. Jana Kotěry.

Duchovní osou rodiny byla matka Johanna, hudebně nadaná a velmi talentovaná žena, děti vedla k lásce ke kráse a dobru. Dědečkem chlapců a kmotrem obou byl libochovický kupec Daniel Mayer, který zachránil pozůstalost Jana Evangelisty Purkyně pro naši kulturní historii. V Libochovicích malíř také často pobýval.

Daniel studoval malířství na Umělecko - průmyslové škole v Praze u profesora Jakuba Schikanedra a roku 1908 si na Letné zařídil ateliér, vyhledávaný mnoha tehdejšími pražskými malíři a literáty. Kolem malíře se vytvořila skupinka několika žáků, vyznavačů duchovního romantismu a nazvali se Mayer-klub.

Jako vzor měla skupinka mystika Františka Bílka a Felixe Jeneweina, patřily do ní Augusta Nekolová-Jarešová a Marie Klusáčková, Marie Vařechová a několik dalších. Tento literárně zaměřený kroužek se scházel v ateliéru v Dejvicích a debatoval o literatuře i o současném dění výtvarném.

Názorově se přikláněli tito umělci k Umělecké besedě, chtěli budovat program tradiční, citový a národní a hlásili se k jeho duchovním hodnotám. Mayer si záhy připojil druhé jméno Zajíc, jednak na památku své matky, jednak proto, aby se odlišil od několika současných výtvarníků téhož jména.

Mayer - Zajíc byl po řadu předválečných let předsedou Výtvarného odboru Umělecké besedy. Stal se brzy oblíbeným umělcem, obrazů ale po něm příliš nezůstalo. Patří mezi ně „Červen“ (1909), „Praha“, „Květen“, „Krajina“ (1911), „Náměstí v Libochovicích“, „K. H. Mácha“ (portrét, 1913) a několik dalších. Rád se malíř vracel na Libochovicko, kde získával řadu námětů pro svou tvorbu.

V Libochovicích uspořádal i výstavu svých prací. Kompozice vztahující se k Máchovu Máji a zejména velký pohled na Hradčany dokazují, že byl talentem, jehož odchod znamenal zmar mnoha nadějí. Poslední jeho prací v Čechách byl náčrt obrazu „Matka“. Zůstaly po něm také realistické kresby z doby těsně před smrtí v Barceloně a několik akvarelů z moravského Slovácka.

Těsně před vypuknutím první světové války odjel do Paříže, aby zkonfrontoval svou tvorbu s cizinou a poučil se o nových trendech v malířství. Nestačil se ale včas vrátit. Jako cizinec, příslušník nepřátelské habsburské mocnosti, byl ve Francii hned v roce 1914 internován v zajateckém táboře.
Jeho přítel Bohumil Pokorný z Budyně nad Ohří, který podobně uvázl ve Španělsku, sice prosadil Mayerovo propuštění, ale bylo už pozdě. Převezl jej do Katalánska, kde dne 14. listopadu 1914 Daniel Mayer na následky internace a tyfus v Barceloně zemřel.

Nedožil se, stejně jako básník Mácha, kterému věnoval několik svých děl, ani třiceti let. Brzy zemřely i další členky Mayer-klubu; Marie Klusáčková v roce 1913 na tuberkulózu, Augusta Nekolová v roce 1919.

Posmrtná výstava 48 obrazů Daniela Mayera, rozšířená o dřevoryty Františka Bílka, kresby Vincence Morstadta a sbírku starých rytin z majetku Umělecké besedy se uskutečnila počátkem roku 1915. Jeho život i malířský styl je popsán ve sborníku malířů, kteří odešli předčasně na věčnost.

Autorkami této knihy „Opuštěná paleta“ jsou Alžběta Birnbaumová a Věra Černá. Kniha vyšla v Praze v nakladatelství Topič 1942. V roce 1988 bylo jeho dílo vystaveno v expozici ke 125. výročí Umělecké besedy a v téže době byl jeden z jeho obrazů zakoupen do Národní galerie. Malířův medailonek naleznete v Novém slovníku československých výtvarných umělců (II. díl; L - Ž) z roku 1993.

Pro zájemce o výtvarná díla inspirovaná Karlem Hynkem Máchou je v Praze v letohrádku Hvězda připravena výstava Dvě století české kultury s Máchou. Výstava potrvá až do konce října.

Eva Hozmanová