Olga Karlíková se narodila 6. ledna 1923 v Praze a zemřela 5. srpna 2004 v Mělníku. Po ukončení studia na Grafické škole J. Švába byla v roce 1942 přijata na Vysokou uměleckoprůmyslovou školu v Praze do ateliéru profesorů Antonína Strnadela a Antonína Kybala, kterou úspěšně ukončila v roce 1948.

Poté nastoupila do Ústavu bytové a oděvní kultury v Praze, kde působila až do roku 1976. Zde vytvářela především textilní návrhy a tapisérie. V roce 1957 byly její realizace součástí instalace Expo 58 v Bruselu. Jako ilustrátorka spolupracovala také s Nakladatelstvím světové literatury. Zkoušela různé výtvarné techniky, experimentovala a věnovala se malbě. Účastnila se řady studijních zájezdů hlavně do jižních Čech, kde nalezla místa, která ji zvlášť zaujala.

Na začátku 60.let namalovala řadu strukturálních obrazů. Intenzívně studovala členění země a přenášela je na plochu plátna. Brzy našla vlastní výtvarný i námětový svět, ve kterém se její dílo plynule rozvíjelo a od konce 60.let a nabývalo nových podob, které byly vzájemně propojeny.

Každé nové téma souviselo s předchozím a tvořilo jeden celek. Vycházelo z jejího vztahu k Zemi, z úcty k přírodě, kterou milovala a strachovala se o její osud. Výtvarné prostředky, včetně barevné škály, se zjednodušovaly a zprůzračněly. K velkým tématům patřilo světlo, moře, vlny, odliv, vodní plocha, kameny, ptáci a jejich let a především ptačí zpěvy. Studovala je s neobyčejným zaujetím a soustředěností.

Během let vznikl nespočetný soubor kreseb a obrazů ptačích zpěvů. K vrcholným dílům patří obrazy skřivanů, lebdušky, záznamy žabího kuňkání a majestátních hlasů velryb. Své dílo představila na řadě samostatných i kolektivních výstav.