Nedávno vám bylo čtyřicet let a stále občas hrajete hokej. Jak často nastupujete za Roudnici?
Moc už právě nehraju, za Roudnici nastoupím jen občas.

Kariéru jste začal na Spartě, vzpomenete si někdy na své začátky?
Ano. Na Spartě to bylo určitě moc fajn, ale ten kádr byl široký a mladí hráči tenkrát tam tolik prostoru hrát nedostávali.

Pojďme zavzpomínat na působení u kladenských Rytířů a u karlovarské Energie. Co se vám vybaví u těchto angažmá?
Ve Varech byl trenér Miloš Říha, který teď vede národní tým. Bylo to s ním super. A na Kladně, tam byla ta nejlepší část mého hokejového života.

Působil jste také v pražské Slavii, což je zřejmě největší rival Sparty. Bál jste se toho, jak Vás sešívaní fanoušci přijmou?
Jako hráč, který přišel do týmu hrát hokej, na tohle moc nesmí koukat.

U litoměřických Kališníků, kde jste byl kapitánem jste odehrál 159 utkání a vstřelil 33 branek. Jsou vzpomínky na Stadion jenom kladné?
Pro mě to tam bylo skvělé. Hokej jsem si v Litoměřicích moc užil.

Jenže pak jste musel na operaci…
Bohužel mi našli vrozenou vadu na srdci.

Co jste říkal na ocenění pěti kapitánů, kterého jste byl součástí?
Já si myslím, že pro všechny ty lidi je výborné, že klub něco takového udělá.

Jaký je váš názor na Projekt Dukla?
Na jednu stranu je to správná cesta, protože je důležité, aby mladí hráči hráli. Na druhou stranu je ovšem fakt, že v litoměřickém Stadionu nikdo z Litoměřic pořádně nehraje.

Nedávno ukončil kariéru Aleš Pavlas, zasáhla vás tato zpráva?
Vím o tom, s Alešem jsem se bavil. Myslím si, že on měl za svoji kariéru už dost zdravotních problémů a už nejsme nejmladší. Takže jeho odchodu rozumím.

Poslední otázka, co Vaši synové budou také tak dobří hokejisté jako jste Vy?
Určitě bych jim to přál, ale až čas ukáže.