Byl nepotřebný. Teď prolomil ledy. Patrik Miškář, druhý nejproduktivnější hráč základní části Chance ligy, musel stejně jako spousta dalších talentů z mateřského klubu nadobro odejít, aby mu narostla křídla a začal pořádně řádit. V Litoměřicích nastřádal hradecký odchovanec 47 bodů, v play off pak přidal dalších sedmnáct. Čísla, která dávají doporučení na nejvyšší hokejovou adresu: extraligu. Díky parádním výkonům se do ní také vrátí. Ne však v dresu Mountfieldu.

,,Sezona se povedla, přišly nabídky. Jeden klub měl zájem enormní. Dostanu větší prostor. Bude jen na mně, jakou lajnu si vybojuju,“ říká skromně pětadvacetiletý centr.

Sezona vám vyšla náramně. Promítla se do výkonů i velká touha všem ukázat, co dokážete, když dostanete na ledě patřičný prostor?
Motivaci jsem měl obrovskou. Z Hradce jsem odcházel jako nepotřebný hráč. Z juniorských či dorosteneckých časů jsem věděl, že mám na to hrát první lajnu, chodit na přesilovky a dělat body. Šel jsem do Litoměřic s cílem na sebe upozornit, a to se povedlo.

Čím to, že si všechno sedlo tak náramně?
Měl jsem v útoku skvělé parťáky. Matěje Berana (vítěz kanadského bodování Chance ligy – pozn. red.) a Martina Procházku. Já na centru, oni na křídlech. Sedli jsme si hokejově i lidsky. V extralize už taky něco odehráli. Trenér Bruk mi hned nastínil, že bychom to měli být my, kdo tým potáhne. Bylo důležité mít vedle sebe hráče, kterým to můžu rozdávat. Všichni umíme dávat góly, dobře bruslit. I proto jsme věřili, že se prosadíme.

Bylo svým způsobem výhodou, že jste šel právě do Litoměřic, kde jste v minulosti již působil na střídavé starty a prostředí dobře znal?
I tohle hrálo samozřejmě velkou roli. Měl jsem i jiné nabídky z první ligy, ale věděl, že v Litoměřicích je všechno: od wellnessu po servis, který hráč potřebuje. Dá se říct, že zázemí je tam téměř extraligové.

Litoměřice jsou hokejovým svazem podporovaný klub, který má hlavně sloužit k výchově mladých hráčů. Cítil jste se tam v pětadvaceti jako starý mazák?
(směje se) Byl jsem branej jako starej nejmladší hráč. Kabinu zastřešovali ostřílení borci jako Honza Výtisk či Tomáš Svoboda. Co řekli, to platilo. Neskutečná škola pro mladé.

Body jste sbíral pravidelně. Po novém roce se pak rozjel celý tým, vaše lajna sázela hlavně v přesilovkách jeden gól za druhým…
Lepilo nám to. A začali se prosazovat i mladší kluci. Vždyť třeba devatenáctiletý Tomáš Urban nasbíral od ledna šestnáct bodů, což je na tak mladého hráče neskutečný počin.

Trochu jste zamluvil vaše slavné přesilovky…
Věřili jsme si a věděli, co od sebe očekávat. Kam si najet, kdy vystřelit, kdy to ještě vykombinovat. Já jsem je hrával už v mládežnických letech a dokonce i v Hradci na Mountfield Cupu. Tam se mi taky dařily. Jenže v extraligové sezoně jsem už šanci nedostal. Těžko říct proč. Proto jsem rád, že i v první lize jsem ukázal, že na to mám.

Co osoba trenéra Bruka?
Tady se nemáme o čem bavit. Řeknu jediné: Měl by být v extralize. Za mě pan Trenér. Měl načteného každého soupeře. Podle toho se volil způsob hry, taktika. Uměl to i s hráči.

Ve čtvrtfinále jste měli na lopatě Jihlavu. K postupu scházely necelé dvě minuty. Mrzí vyřazení ještě teď?
Moc. Je to ohromná škoda. Možná to bylo i tím, jak mladý jsme měli tým. Jihlavě přálo štěstí, k hokeji to patří. Puk se v rozhodující chvíli odrazil přímo před branku a oni srovnali. Taky nám hodně ubývaly fyzické síly. Odehráli jsme v krátké době spoustu zápasů. Dohrávali jsme je většinou na tři pětky.

Jihlava je ve finále s Kladnem. Překvapilo vás, jak v semifinále zametla se Vsetínem?
Ani ne. Může to klidně celé vyhrát. Mají výborného gólmana, což je důležitý faktor pro každé play off. Kladno má zase zkušené hráče a bývalé hvězdy z NHL. Bude to zajímavá série.

Když už jsme narazili na Kladno. Co Jaromír Jágr? Jde o zvláštní pocit, když člověk vyjede na led proti téhle legendě?
Letos proti nám nehrál, ale zažil jsem to před čtyřmi roky. Když šel na led, natáčel si ho i náš trenér. (směje se) Jágr je v Česku prostě nejvíc.

Je pro mladého kluka složité se s ním potkat u mantinelu?
(směje se) Radši jsem se mu vyhýbal. Tenkrát bylo vyprodáno, lidi z něho šíleli.

Zpátky k vaší osobě. Bylo pro sebevědomí důležité, že vám tam góly padaly od začátku soutěže?
Věřit si je základ. Každý gól pomůže. Enormní nárůst formy jsem cítil ve druhé polovině a v play off. Hodně jsme vyhrávali, to je pak jiný kafe.

Asi i soupeři se na vaši lajnu pečlivěji připravovali, že?
Jo, jo. Už nás znali. Snažili se nám hokej znepříjemnit. Byla jen škoda, že se nám v play off zranil právě Bery (Matěj Beran – pozn. red.). S ním bychom šli asi dál.

Co se přesně stalo?
Dostal jsem puk na volej, trefil ho ale blbě. Zvedlo se mi to přes špičku hole a clonícího Beryho jsem trefil přímo pod oko. Naštěstí žádná zlomenina, ale ohromná boule. Hůř vidí, ale vše by mělo být postupem času v pořádku. Jeho absence v klíčových zápasech byla zásadní. Před brankou odvádí famózní práci.

Řekl jste si o návrat do extraligy. Už prý máte podepsáno?
Je to tak.

Prozradíte kam?
Nesmím.

Řešil jste více nabídek?
Ano, bylo více klubů. Jeden z nich však projevil zájem enormní, což rozhodlo. Doufám, že to bude dobrá volba.

Prý to jsou Karlovy Vary…
To jste řekl vy.

Potvrdíte, že do Hradce se nevracíte?
Mountfield to není. Na novou smlouvu jsem kývl ještě v době, když Hradec vedl trenér Růžička. Pod ním bych měl šanci minimální. Asi bych skončil v Kolíně. (směje se)

Na lavičku se vrací Tomáš Martinec. Ten vám předminulou sezonu dával hodně prostoru…
Má ke klubu velký vztah. Je dobře, že to bude právě on. Věřím, že bude úspěšný. S ním by se měl do Hradce vrátit útočný hokej. Hlavně, aby na to měl hráče. I do Litoměřic jsem šel z důvodu, že pan Bruk praktikoval podobný styl jako pan Martinec.

Ještě k hradecké výměně. I vy jste v jednom z rozhovorů před odchodem zmínil, že s vámi trenér Růžička téměř nekomunikoval. Na něco podobného si v závěru sezony stěžoval hradecký kapitán Radek Smoleňák. Je to normální?
Nějaké zprávy, co se v kabině děje, jsem měl. Z ničeho nic přestal chodit na přesilovky. Bylo asi jen otázkou času, kdy dojde ke konfliktu a Radek skončí na tribuně.

Smlouva v novém klubu vám jistě zaručuje větší vytížení. V pětadvaceti ideální možnost se zviditelnit právě v extralize, že?
Šanci jsem od nich dostal. Bude jenom na mně, jakou lajnu si vybojuju a jaký čas na ledě dostanu.

Doba je složitá. Vážil jste si, že jste na rozdíl od amatérských sportovců nemusel zahálet?
Stačil mi ten měsíc volna. Bylo to hrozně nepříjemné. Člověk najednou nevěděl, co má dělat. Že se první liga rozjela, bylo vysvobození. Snad od nové sezony přibudou i diváci.

Vám se ale dařilo před prázdnými ochozy…
Ježíš, no jo. Co s tím? (směje se) Snad to půjde i před fanoušky.