Začneme u mládežnických týmů, vedly si dobře?

Chtěli jsme, aby náš mladší dorost atakoval nejvyšší příčky a případně se dostal i do nejvyšší soutěže. První se povedlo, druhé ne, ale výkony nejsou špatné. Příjemně překvapil starší dorost, který si odehrál své. A stejně můžeme hodnotit i ročníky v žákovských ligách. Pro oddíly v naší velikosti je to maximum možného. Stejně jako ostatní bojujeme s počtem hráčů. Stále se tedy snažíme přivést jich co nejvíc i díky různým akcím, jako je třeba svazem podporovaný projekt Pojď hrát hokej. Ten se v Litoměřicích ujal a využíváme ho podle mě maximálně. Až do 4. třídy jsme schopni zájemcům zajistit plnohodnotnou výstroj z našich zdrojů. A co mi dělá velkou radost, to jsou pravidelné dětské víkendové nábory, kde se příchozím věnují trenéři a pracují s nimi podle jejich výkonnosti. Někteří se chtějí jen naučit bruslit, ale další už třeba projeví zájem a časem je přivítáme v klubu.

Co B tým, který skončil druhý po základní části přeboru?

Béčko mělo parádní rozjezd, bylo v něm hodně mladých, pro které bylo také vytvořeno. Pak to ale začalo haprovat a trenér Milan Buďa měl těžkou práci. V závěru sezony se zapojovali hráči staršího dorostu, což je správně. Chceme, aby ta soutěž byla pro mladé kluky, kteří k tomu mohou dělat školu, mít zaměstnání, prostě se hokejem, který třeba celý život dělali, dál bavili. Béčko chceme zachovat.

První tým mužů skončil na 11. místě WSM Ligy s 72 body, to naplnilo předsezonní ambice?

Když jsem po posledním zápase s Havířovem v rozhovoru uvedl, že jsem nespokojen s tím, že jsme nepostoupili do play – off, tak mi někteří známí říkali, že jsem moc přísný. Ale já si myslím, že každý musí mít nějaký sportovní cíl. My jsme ho tak měli nastavený a nesplnili ho, tak to je. Ale rozdělím ten ročník na dvě půlky. Do konce listopadu bylo všechno pozitivní, možná až nad očekávání. Jednu chvíli jsme byli i pátí, což bylo povzbudivé. Jenže pak přišel prosinec, kdy jsme zaplatili tu daň spolupráce. Reprezentace U19 a U20, kde jsme měli hráče, odletěla do Kanady a Spojených států na akce a Danovi Tvrzníkovi tady zůstal jen zbytek hráčů.

Bylo složité kvalitně trénovat a připravovat se na pokračování WSM Ligy. Navíc po návratu z reprezentačních akcí se řešilo, kdo zůstane u nás, kdo v extralize, protože ročníky 1998 už do projektu nepatřily. Museli jsme nabrat ročníky 1999, kterých tady bylo dokonce v jeden čas i jedenáct. Ovšem na to, že to byl nultý ročník projektu, můžeme být spokojeni. Nevěděli jsme, do čeho jdeme. Propadák, jak někteří prorokovali, to ovšem v žádném případě nebyl.

Bude projekt v Litoměřicích pokračovat?

Pokud se nestane něco zásadního, tak zcela určitě. Navíc by se měl možná i rozšířit na Moravu. Hokejový svaz se k tomu staví vstřícně. Vyhodnotíme si, co se povedlo, na čem se musí zapracovat. Uděláme spoustu změn v realizačním týmu, který posílíme. A zčásti obměníme i trenéry. Sportovním manažerem se stane Miroslav Přerost, což je šéf akademií i trenér dvacítky, a ten bude mít za úkol kontaktovat extraligové týmy a trenéry.

Po zkušenostech je chceme oslovit mnohem dřív a hráče mít k dispozici po co možná nejdelší dobu. Pro všechny kluky v tom projektu je to podle mě přínos. Dohlíží na ně tým expertů, někdy mají i čtyři tréninkové fáze, jsou dvakrát denně na ledě, dbá se na jejich stravu, mají fyzioterapeuta, ideální podmínky pro svůj růst, které se ještě navíc budou vylepšovat. Je to jako dříve na vojně, jen nemají vycházkovou knížku.

Hráčů se v Litoměřicích protočilo hodně.

To je fakt. Věříme, že se vykrystalizují počty zajímavé pro U20 a U19, tím pádem i pro Stadion, brzy. Někdy v dubnu, květnu přivezeme vytipované borce do Litoměřic, ukážeme jim zázemí a vysvětlíme, co budeme chtít. Stejně však v průběhu sezony může přijít chvíle, kdy o ně přijdeme. Třeba se natolik vyhrají, že se posunou do extraligy a my budeme nabírat ročník 2000.

Řada mladých hráčů o sobě dala ve Stadionu vědět.

To nás samozřejmě těší. Třeba Machala se vrátil z Kanady a odehrál u nás konec parádně. Měli jsme tu Kodýtka, Chalupu, což jsou kluci, kteří podle mě budou platnými extraligovými hráči. A vyhrávají se tím, že u nás mají potřebný icetime, což je doložitelné a je to určitě největší plus. Gólman Kuba Škarek se u nás dostal do obrovské pohody, uklidnil se a chytal parádně. Podle jeho vyjádření sice úplně nevěděl, do čeho jde, ale byl tady spokojený.

V kádru ale nebudete mít jen mladíky, ale jsou třeba i ti zkušenější.
Chceme znovu kostru nějakých šesti, sedmi našich starších hráčů. Vloni se nám rozpadla. Jarda Kalla musel bohužel předčasně ze zdravotních důvodů skončit. Byla tam nějaká zranění, odešel Víťa Bílek, pro kterého byla finanční nabídka ze zahraničí tak zajímavá, že jsme jí nemohli konkurovat. A navíc, pokud u nás někdo nechce hrát, tak ho nebudeme přemlouvat. Máme nástřel několika jmen, uvidíme, jak se dohodneme. Existuje i možnost, že si tady necháme i některé z r. 1998. Měli jsme výborné vztahy třeba s Litvínovem, jehož hráči u nás zanechali velmi dobrý dojem.

Letos poprvé byla soutěž nesestupová. Byl to dobrý krok?

Já jsem přesvědčen že ano. Kvalita soutěže v žádném případě neutrpěla. A i ve vypjatých chvílích se trenéři nebáli pouštět na led třeba ty mladší hráče. Co si budeme povídat, každý trenér hraje o své jméno, a když něco hrozí, raději sáhne po ostřílenějších hráčích. Jenže tak ti mladí nezískají potřebnou zkušenost. Já zkrátka ten krok vítám.

Poslední dobou se hodně mluví i o reorganizaci soutěží, jaký je váš názor na kritické připomínky?

Protože jsem i členem Komise mládeže ČSLH, tak vím, že se o tom diskutuje velice dlouho, minimálně rok. Trochu se zapomíná, že třeba reorganizace ligy staršího a mladšího dorostu už proběhla. Teď se řešilo, zda se něco udělá i s extraligou juniorů. Když si přečtu, že se tím zabije ročník 1999, tak s tím nemohu souhlasit. Pokud někdo nemá v tom věku na to, aby hrál dospělý hokej, tak se tím asi nebude profesionálně živit. Pořád se jen řeší, co s jedním rokem.

Průměrná návštěva Stadionu na domácích zápasech byla přes 1050 diváků. Je to dost?

Myslím, že s ohledem na velikost města to není vůbec špatné. Kdyby jich chodilo o 500 víc, tak se samozřejmě zlobit nebudeme. V některých zápasech by to asi i mančaftu pomohlo, ale jsme rádi za ty, co máme. Hokeji rozumí, je tu i řada odborníků, známých. Od těch si vyslechneme, co děláme špatně, někdy i co se povedlo. Mají nárok si i zapískat, to k tomu patří. Ale když třeba porazíte Karlovy Vary v poslední minutě, lidi zůstanou na zimáku ještě dlouho po skončení zápasu, tak to jsou ty okamžiky odměny, kvůli kterým ten hokej děláte.

Baráž o extraligu si zahrají Karlovy Vary a Kladno. Mají šanci proti Jihlavě a Litvínovu?
Litvínov je moje srdeční záležitost, ale bude to mít velice těžké. Baráž se hraje úplně jinak. Herní rozdíl mezi extraligou a WSM Ligou bude, ale tohle je o bojovnosti. Ti dva z WSM Ligy mají motivaci podle mě asi větší, u těch z vyšší soutěže převládá zklamání, musí se znovu nakopnout.