Patnáct let bylo jeho jméno spojované s hokejem v Ústí nad Labem. Nejprve se věnoval trénování mládeže a později se přesunul k hlavnímu týmu. V současné době figuruje trenér Miroslav Mach jako šéftrenér mládeže klubu PZ Kladno. Deníku prozradil, že by se bez váhání na sever Čech vrátil.

Jak vzpomínáte na roky strávené v Ústí?
Byly to krásné roky. Když jsem byl ve Slovanu u mládeže, tak se nám docela dařilo. Se starším dorostem jsme postoupili do extraligy. Nejvyšší soutěž jsme tu, celou sezónu, hráli na třináct čtrnáct hráčů. Ti kluci byli fantastičtí, vždy jsme se udrželi v soutěži, než nám to potom prodali do Kladna. Na roky u mládeže vzpomínám moc rád. Hlavní tým je kapitola sama pro sebe.

Povídejte.
Byla to nádherná léta. Hráči v kabině vytvořili parádní partu, která táhla za jeden provaz. Při rozlučce Jardy Roubíka a Martina Volkeho mi bylo docela úzko. Když jsem přišel do hlavního týmu Slovanu, tak tam oba byli. Podařil se nám úspěch, v sezóně 2014/15 jsme se dostali do semifinále, ve kterém jsme trápili Chomutov, který později postoupil do extraligy. O sezónu později jsme ve čtvrtfinále vyřadili Kladno, to byly super časy.

Vy jste hodně spojovaný s Kladnem, takže tehdy to pro vás muselo být velmi emotivní, že?
Na druhé straně stál Jindra Lidický, můj kamarád, se kterým bydlíme v jedné ulici. Jeden z nás musel vypadnout, takže to byl takový souboj Kladno proti Kladnu. Navíc tady v Ústí bylo mnoho kluků z Kladna. Jiří Kuchler, Tonda Melka, Petr Tenkrát a já na střídačce. Pro nás to mělo takový větší náboj. Když se k tomu vracím, tak klobouk dolů před tehdejším mužstvem Slovanu. Na rozhodující zápas přišlo skoro šest tisíc fanoušků, kteří vytvořili parádní atmosféru.

Co vás vedlo k tomu, že jste z Ústí odešel?
Dostal jsem nabídku trénovat slovenskou extraligu v Nových Zámcích. Chtěl jsem si to zkusit. Bylo to v době, kdy nechci říct, že mužstvo Slovanu bylo špatné, ale nedařilo se mu, takže potřebovalo nový impulz. Ústí mě pustilo, takže jsem odešel na Slovensko.

Pak se vaše trenérská kariéra ubírala jak?
Nové Zámky jsem trénoval tři měsíce. Když jsem přišel, byli jsme devátí nebo desátí, nakonec jsme se dostali do play-off, což byl s tím mužstvem úspěch. Pak jsem šel na sezónu do Příbrami, kde jsem trénoval krajský přebor. To mě ale neuspokojovalo, dostal jsem nabídku od Kladna.

Nyní jste šéftrenér mládeže u kladenského PZ. Naplňuje vás to?
Naplňuje mě to, trénuji k tomu ještě devátou třídu. Rád bych si ale ještě zkusil trénovat dospělé.

Tady v Ústí?
Pokud bych od Slovanu dostal nabídku, bez váhání bych ji přijal.

Sledujete výkony Slovanu?
Sleduji každý zápas. Zrovna jsem Tomáši Marešovi říkal, že ho s Jardou Roubíkem obdivuji, že to tu mají strašně těžké. Prakticky zápas co zápas hrají s jinou sestavou.

To pro trenéry rozhodně není ideální, že?
Rozhodně není. Navíc ti hráči tu v mnoha případech ani nejsou na tréninky, jen přijedou na zápas, odehrají ho a mizí zase pryč. Nedá se nic nacvičit, to se hraje na náhodu.

Podobná situace v klubu už byla v době, kdy jste odcházel…
Taky nám sem tehdy jezdili hráči na střídavé starty. Na druhou stranu, pokud v rozpočtu nejsou peníze na to, aby se hráči zaplatili nastálo, tak se hokej asi jiným způsobem dělat nedá. Musí se spolupracovat s extraligovými týmy. Spolupracovat neznamená pouze to, že sem hráč přijede a zase odjede.