Devadesátky na hokeji v Litvínově. Jak se fotilo v roce 1991 slavné semifinále?

Ty nejpovedenější obrázky ze začátku Bílkovy kariéry sportovního fotoreportéra ale pochází ze semifinálového utkání Litvínova s Trenčínem. Tehdy se hrálo na tři vítězné duely. První dva zápasy hostil Trenčín, jednou vyhráli hosté, jednou domácí. Série se pak přesunula do Litvínova. „Na prvním litvínovském utkání jsem nebyl. Cheza ho vyhrála 4:3 na nájezdy. O den později jsem se už nemohl dočkat, až se svým Zenitem budu na napěchovaném stadionu,” líčí Bílek.

Už dlouho před úvodním buly bylo téměř osmitisícové hlediště zaplněné. „Měl jsem lístek na stání, chtěl jsem zkusit fotit ze západu nad trestnými lavicemi. Ale už tam byla noha na noze, stál jsem proto hodně v rohu, a to směrem na sever, vlastně až za úrovní brankové čáry. Z první třetiny mám fotky, které zachycují góly Kašťáka a Heinische. Sice jsou z dálky, ale svoji atmosféru mají.”

FOTO a VIDEO: Chtěl bych se s fanoušky rozloučit, plánuje Orct

Bílka stejně jako tehdy i nyní fascinuje pohled na vyprodané tribuny. „Z fotek je patrné, že bylo opravdu natřískáno. Jak na stání, tak i na sezení. Jak jednou řekl ve své rozhlasové reportáži legendární reportér Aleš Procházka - mezi lidmi by nepropadlo ani jablko. V pozdějších letech jsem chodil stát do kotle na jih; když bylo vyprodáno, tak člověk opravdu stál jen na jedné noze. A ještě ne na své, jak se s oblibou vtipkovalo mezi fanoušky. Myslím, že při tom semifinále s Trenčínem mohlo být na tribunách klidně přes osm tisíc lidí, kapacita byla určitě překročená. V novinách byla uvedená šestitisícová návštěva, ale ta pravdivá není, tenkrát se spíše ubíralo, než že by se přidávalo," tvrdí dnes 44letý Bílek.

Ještě dnes si dokáže vybavit fantastickou atmosféru. „Ta byla elektrizující! Když celý stadion pískal, uši zaléhaly. A když kotel fandil, přidávaly se ostatní tribuny. Nadávky létaly maximálně tak na sudí, Trenčín byl na rozdíl od Košic v Litvínově oblíbený, mezi fanoušky byla velká družba."

Šot z rozhodujícího semifinálového zápasu Litvínov - Trenčín najdete v čase 1:02:38

Focení z rohu západní tribuny na stání nadšeného hokejového fanouška příliš netěšilo, v přestávce mezi první a druhou třetinou se proto pokusil změnit stanoviště. „Pod severní tribunou na stání, na které ještě chybělo vipko, byly hned za plexisklem dřevěné sedačky pro malé litvínovské hokejisty. Nějak jsem se tam vmáčkl. Když se hrálo u branky, byl jsem v pohotovosti. Ale nebylo to jen tak, protože film byl tehdy na 36 snímků. To nebylo jako teď, kdy se dá vyfotit za zápas třeba tisíc fotek a pak se tím pohodově probrat. Nemohl jsem proto zběsile cvakat, fotil jsem, jen když byla nějaká zajímavá situace.”

Orct o Francouzovi: Finále si krásně užije

Litvínov po první třetině prohrával 2:3, ve druhé periodě jednu branku dal a dvě dostal. „Situace byla kritická, po dvou třetinách 3:5. Cvakl jsem první ze dvou gólů Miroslava Macha, nyní trenéra Ústí nad Labem, ale pochopitelně jsem vůbec netušil, jak fotky budou vypadat, až se vyvolají. Doma jsem žádnou fotokomoru neměl, na vyvolání se u nás v Krupce čekalo několik týdnů. V poslední třetině Cheza vyrovnala Alinčem a Burgerem, obě branky mám a myslím, že jsou to povedené záběry, a na to, že je to focená de facto na náhodu, tak i akční. Nedávno jsem je nechal naskenovat z negativů. Ty jsou bohužel za těch třicet let, co ležely v šuplíku, značně poškozené, na fotkách je to poznat. Pro mě osobně ale mají snímky nevyčíslitelnou hodnotu.”

Rozhodující gól dal v sedmé minutě prodloužení Petr Rosol, navrátilec z italského angažmá. „Za stavu 3:5 jsem asi v obrat příliš nevěřil. A v prodloužení už jsem se určitě těšil na nájezdy, ty se fotí nejlépe, " říká Bílek.

Litvínov díky heroickému obratu poprvé ve své historii postoupil do finále, ve kterém pak prohrál s Jihlavou 1:3 na zápasy. „Na finále jsem bohužel nebyl. Opravdu bylo tenkrát pro mě složité se do Litvínova dostat. Asi jsem neměl dobré výsledky ve škole,” usmívá se při vzpomínce na prachem zapadané vzpomínky František Bílek.

Litvínovská semifinálová dramata: Třicet bitev, sedm válek

A co si ze semifinálového zápasu s Trenčínem vybavuje nejvíc? „To, co se stalo poté, kdy dal Rosol ten gól v prodloužení. Stadion málem spadnul, lidi byli jako u vytržení. V ten moment se mi povedla fotka, na které v rohu pod kotlem skáčou na Rosola jeho spoluhráči, k chumlu přijíždí i brankář Orct. Najednou začali plexisklo přelézat fanoušci, chtěli si oslavy historického postupu do finále užít přímo s hráči. Také jsem se na led dostal, Orcta jsme nadšením málem umačkali. Jen mě mrzí, že jsem tenkrát na ledě nefotil. Nevím proč. Možná už jsem neměl místo na filmu. Ale je to velká škoda."

Co ale existuje, je reportáž ze samotného utkání, v roce 2016 se objevila v pořadu Branky, body, vteřiny po 25 letech. „To byla jedním slovem paráda. Díky tomu šotu se mi vzpomínky oživily. Bohužel televize byla na zimáku jen dvě třetiny, pak musela jet zpracovávat reportáž, aby ji večer odvysílala. Třetí třetina a prodloužení možná bude v archivu klubu, pokud točil na klubovou kameru. Ale pochybuji o tom, že se záznam dochoval. Jsem rád alespoň za ty šoty. Pro fajnšmekry doporučuji si je na YouTube najít."