„Byla tam skvělá parta, táhli jsme všichni za jeden provaz,“ vzpomíná odchovanec Stadionu. „Ten šampionát měli čeští fanoušci na dosah, organizovaly se zájezdy, vypravovaly se vlaky, v hale byla přítomnost Čechů znát. Atmosféra na stadionech byla vždy fantastická, připadal jsem si jako bych hrál doma. Fanoušci nás hnali kupředu,“ vybaví si.

Mohutná kulisa a fantastický brankář Pavelec hnali národní tým kupředu a čím dál tím víc lidí věřilo v obhajobu světového titulu. Naposledy se hrálo modelem se čtyřmi základními a následně dvěma osmifinálovými skupinami. Hokejisté ze srdce Evropy zdolali Lotyše, Dány i Finy, v osmifinále pak také Němce, Rusy i Slováky. Ve čtvrtfinále poslali domů Američany, kteří nedali ani gól, pak však přišla semifinálová bitva se Švédy, kteří českou mašinu zastavili po výhře 5:2.

„Švédsko bylo efektivnější než my. A musím uznat, že styl švédské hry se od té doby vůbec nezměnil,“ konstatuje Škoula. Prohra zabolela, Češi se však dokázali oklepat a nakonec v bitvě o bronz zdolali i podruhé na tomto turnaji ruskou sbornou, tentokrát 7:4.

„Zápas s Ruskem o bronz byl pro mě asi tím největším zážitkem na tomto šampionátu. Dali jsme do toho utkání všechno a zaslouženě jsme vyhráli,“ rozzáří se ostřílený bek u bronzové vzpomínky. „Žebříček mých úspěchů si nedělám, ale bronz z MS jistě patří mezi ty největší."

SPOLUAUTOR: JAKUB VÍTEK