I díky ní jsme si však s borcem, který startoval v reprezentačních výběrech a působil v juniorských týmech v Americe a Kanadě, krátce popovídali.

Kdy jste odešel z Litoměřic?
V 8. třídě jsem šel do Slávie, pak v necelých 18 následovala cesta za oceán.

Kam?
Draftovalo mě St. Louis. Chtěli, abych šel do juniorky. Pak jsem strávil i dva roky na farmě. Absolvoval jsem i kempy, věřil jsem, že se dostanu do NHL. To zatím nevyšlo. Vyměnili mě do Anaheimu, kde jsem čekal na další šanci. Pořádná nepřišla. A už se mi nechtělo čekat. Potřeboval jsem hrát. Proto teď to Finsko. Navíc Evropa je finančně zajímavější než farma. Chci se rozehrát a třeba zkusit podepsat v příští sezoně jiný tým. Ale teď s tím zraněním to bude těžké.

Po přesunu z Čech to asi nebylo jednoduché. Uměl jste anglicky?
Učil jsem se, ale neuměl jsem nic. První tři měsíce to bylo špatné, byl jsem otrávený, chtěl se i vrátit. Jakmile se ale naučíte jazyk, umíte si říct o to, co chcete, všechno se radikálně zlepší. Řeč je hodně důležitá.

A dařilo se vám po hokejové stránce?
Celkem ano, ale na farmách je v tom velká politika. Hraje ten, koho si určí NHL. Je spousta výborných hráčů, kteří si NHL nikdy nezahrají. I když by na to měli. Ale třeba měli smůlu, že o nich někdo někdy něco prohlásil a už se to s nimi táhne. Myslím si, že nejtěžší je se do NHL dostat, udržet se pár zápasů. Pak si člověk zvykne na styl a jde to. Stane se ale, že si vytáhnou hráče, za dva zápasy udělá nějaké body, ale oni ho zase pošlou na farmu. To nejde pochopit.

Setkal jste se se závistí?
To ani není závist, ale rivalita mezi hráči. Každý se dívá sám na sebe, ale nikomu nic nezávidí.

Letošní sezona je pro vás docela smolná.
Hned první zápas v sezoně na farmě jsem se zranil, vazy v koleni a něco s meniskem. Dva měsíce jsem se z toho dostával. Pak jsem šel do Finska, kde jsem si zlomil ruku.

Jak se to stalo?

Na tréninku jsme nacvičovali přesilovky, přišel normální souboj před mantinelem. Do rýhy v ledu se mi zasekla brusle, natáhl jsem ruku a celou vahou jsem se za ni zahákl. Úplně se mi otočila. Mám to zlomené do spirály. Normální zlomenina by byla tak na dva měsíce, takhle bude pauza delší. Těžko říct, jestli si ještě letos zahraju. Podle doktorů spíš ne.

To vás po nadějném začátku v Lahti musí hodně mrzet.
Já byl spokojený, klub také. Dali mi šanci, pod asi nejúspěšnějším finským trenérem jsem hrál opravdu hodně, udělal i body. Bohužel jsem odehrál jen šest zápasů, pak přišlo to zranění. Všechny to mrzelo. Ale to se nedá nic dělat, zranění k hokeji patří. Musím si z toho vzít něco dobrého, myslet pozitivně. To je věc, kterou jsem se naučil.

Jaký byl přechod do Finska?
Nebyl tak těžký. V Americe jsem byl v 18 letech stydlivej, teď jsem zkušenější. A anglicky tady mluví každý. Říká se, že hokej ve Finsku je z těch evropských tomu americkému a kanadskému nejvíc podobný. I proto jsem si vybral tuhle ligu před švýcarskou, českou i švédskou, kde jsem měl o něco lepší podmínky. V Lahti mě vyšel úvod i z toho důvodu, že tu hraje ještě jeden mladý kluk, co je v domácí reprezentaci a vyznává podobný styl. Navíc podepsali Jakuba Šindela z Plzně, se kterým jsem hrál ve Slávii. Naše lajna šlapala, je to škoda.

Jste už dlouho v cizině, jak často se dostáváte domů?
Jezdil jsem na léto. Trénoval jsem tady s Kamilem Krepsem. V srpnu jsem pak odlétal. Teď jsem chtěl z Finska přiletět na svátky, což se také stalo. Ale bylo to už s tou zlomenou rukou. Musel jsem zpátky do Finska za doktory, první část rehabilitace mi povolili doma, ale 25. ledna odlétám zpátky.

Kde v Lahti bydlíte?
Ze začátku jsem byl v hotelu, pak jsme dostali společně s Jakubem velikánský byt. Navíc každému dali k dispozici auto od sponzora. Nemůžu si stěžovat, co řekli, to platí.

Kolik týmů hraje finskou ligu?
Čtrnáct. Cíle našeho klubu jsou minimálně postoupit do play off, které hraje deset mužstev. Ale bude to ještě těžké. Přitom před rokem Lahti dlouho ligu vedlo, ale pustilo gólmana do Chicaga a je to asi znát.

Chodí diváci?
Máme halu asi na šest tisíc lidí a bývá skoro plná, i když lístky tady nejsou nejlevnější. Ve Finsku žijí kluby tak ze sedmdesáti procent díky fanouškům. Z prodeje suvenýrů, dresů, šál, vstupenek. Proto říkají, že je krize nepostihne, sponzoři ty další peníze prý dají. Diváci tady fandí docela dost, třeba nedávno s Jokeritem to byla síla, ale na Čechy to nemá. Takové fandění asi kromě Německa a Švýcarska nikde jinde v Evropě ani na světě není. Já byl teď na Spartě s Litvínovem a to byl hukot.

Co cestování?
S ním je to v pohodě. Nejdál máme Karpat Oulu, což je asi šest hodin autobusem. A jedeme o den dřív.

Zůstanete v Lahti i v další sezoně?
To vůbec netuším. Možná ano, možná podepíšu jinde ve Finsku. Chci se jednou vrátit do Ameriky. Ještě nejsem tak starý, čas mám.

Sledujete i litoměřický hokej?
Jasně, kluky znám. Byl jsem s nimi i v létě na ledě. Vždycky se kouknu na výsledky. Jsem rád, že se tady hraje alespoň ta druhá liga. Snad to play off udělají.