Prvenstvím si vybojovali postup na premiérový republikový šampionát této věkové kategorie, který se uskuteční na konci března v Jihlavě. Nejen o tomto úspěchu jsme si povídali s jedním z trenérů týmu Danielem Sadilem.

„V poslední době je to asi jeden z největších úspěchů litoměřického hokeje, i když ten je v současnosti hodně nahoře. Myslím, že se daří všem celkům. Především je ale výborné, že v daných možnostech drží Stadion žákovskou ligu, i když extraligové týmy dělají všechno pro to, aby ty menší, mezi které Litoměřice patří, vyštípali.“

Soutěž jste vyhráli se solidním náskokem. Byl ale nějaký soupeř, který vám dal zabrat?
Litvínov, ale hlavně Ústí. Zápas u tohoto soupeře byl nejdůležitější v sezoně. My jsme do té doby sice všechno vyhrávali, ale to jsme nastupovali spíše proti celkům ze spodní části tabulky. A v Ústí viděli kluci kvalitnější i větší hráče. Zdálo se mi, že se i trochu zalekli. Začali jsme pak na této stránce pracovat. V týdnu jsme hráli i přáteláky s kvalitnějšími soupeři, než přinášela mistrovská soutěž. Duel v Ústí – to byl asi ten hlavní obrat, po kterém se to dotáhlo do úspěšného konce.

Jak dlouho už s družstvem pracujete?
Já měl tým dva roky v přípravce, začal jsem tedy někdy v době, kdy jim bylo kolem pěti let. Pak jsme se potkali s Milanem Minkou, se kterým jsem se znal z doby, kdy jsme spolu ještě aktivně hráli. A musím říct, že ta spolupráce je jeden z důvodů, proč to týmu šlape. Absolutně nám to vyhovuje, máme stejný hokejový názor. Já jsem impulzivnější, chci pořád vyhrávat. No a Milan je spíš klidnější, když je potřeba, dokáže to zklidnit. A někdy i mě. Taková trenérská práce má podle mě smysl. Cenné také je, že kolem družstva vzniklo i kvalitní klima. Cítíme důvěru rodičů. A ten potřebný servis, který je už pro tuto kategorii třeba, nám pomáhají zajišťovat i Karel Krejza a Tomáš Daniel. Za tu dobu, co jsem s družstvem, tedy od těch pěti let, odešlo takových pět hráčů. Mrzí mě každý, bezesporu. Ale dobře vím, že hokej je dost drahý, takže leckdy dají děti přednost fotbalu, basketu nebo nečemu jinému. Proto jsem rád, že letošní přípravka v Litoměřicích měla díky Martinovi Škoulovi a jeho kontaktům k dispozici výstroj. I díky tomu třeba zůstalo u hokeje o několik dětí víc, které by jinak odešli na jiný sport.

Trénujete i hrajete v Lovosicích. Asi vám to tedy vyhovuje.
Určitě. Vzhledem k tomu, že si nedokážu představit, jak bychom se v daných možnostech, kdy mají Litoměřice kompletní žákovskou ligu, dorost, juniory, druhou ligu mužů, na jeden zimák vešli. To je nemyslitelné. Před dvěma lety jsme se proto dohodli s Lovosicemi, že druhá až pátá třída bude právě tam. Tréninky jsme rozdělili tak, abychom si všichni maximálně vyšli vstříc. Je tady určitá společná trenérská práce, která nám po všech stránkách vyhovuje. Vidíme, že děti můžou jít na trénink ve tři hodiny, jsou tam oba trenéři. Kdežto, když se trénuje třeba od jedné, samozřejmě dospělí, včetně trenérů, mají problém uvolnit se z práce. A jeden kouč to nikdy nemůže zvládnout, nevěnuje se gólmanům a podobně. Spolupráce s Lovosicemi nám zkrátka vychází. K hokeji jsme přivedli i spoustu zdejších dětí.

Kdy je nejlepší s hokejem začít?
Já tvrdím, že co nejdřív. Třeba v těch pěti letech. Ale znám případy, že kluk začne v deseti a dožene to. Ale to jsou spíš výjimky. Nelze také říct, že když někdo nevyniká v deseti letech, nebude to za tři roky jinak.

Kolik je ve vašem týmu hráčů?
Máme kolem dvaceti dětí, což je ideální počet. Ne v každém ročníku to ale tak je. V současné době je těžké v pětadvacetitisícovém městě sehnat do týmu dvacet dětí v jedné třídě. Problémy s tím mají i větší města. Budu se opakovat, klobouk dolů před tím, že v Litoměřicích jsme schopni postavit všechny třídy.

Kdo tvoří družstvo vítěze krajského přeboru?
Gólmani Damašek, Švára a Políček, do pole pak Vandas, Cikánek, Krátký, Hazucha, Kloc, Vízner, Minka, Krejza, Daniel, Kraus, Chládek, Sadil, Čapek, Hoskovcová, Sucharda, Musil, Prochorenko a Kekule.

U týmu zůstanete i po sezoně?
Máme představu, že pokud se nestane něco neočekávaného, půjdeme až do devítky. V oddílu se vytvořily kvalitní trenérské dvojice ve všech žákovských kategoriích a máme plán, že by vždy trenéři šli s týmem až do vyšší kategorie. V lize je samozřejmě třeba mít potřebnou kvalifikaci.

Zatím máte hráčů dost, ale nebojíte se, že třeba v 7. a 8. třídě přijde odliv?
Bojím. Už teď se nám stává, že se na zápasech objevují skauti ligových týmů. Je to o tom, aby se rodičům všechno patřičně vysvětlilo. Podle mého je u nás dítě ve svém prostředí, ve škole, doma a každý přechod jinam je těžký. Doma má všechno připraveno pro to, aby se mohlo zlepšovat. Když je nějakým způsobem vytrhnete, je to problém. Děti v mnoha případech přicházejí někam jako hvězdičky, ale spadnou do průměru a zhasnou. Vysvětlujeme rodičům, že není kam spěchat. Pokud bude hráč dobrý, jeho chvilka přijde. Může přestoupit později. U nás teď nic neztratí. I v dresu Litoměřic má šanci poměřovat se s těmi nejlepšími v republice.

Jako vítěz přeboru si zahrajete mistrovství republiky. Kdy a kde?
Pro tyto kategorie se mistrovství pořádá poprvé. Hrát budeme od 28. do 30. března v Jihlavě, kde nás čeká sedm vítězů krajských přeborů. Týden předtím hrajeme jako přípravu turnaj v Lovosicích, kde se sejde také silná konkurence. Přijede slovenský Púchov, dále Litvínov, Mladá Boleslav, Jihlava a Kladno. A právě poslední dva týmy budou i našimi protivníky při mistrovství, na kterém se samozřejmě budeme snažit dopadnout co nejlíp. A tím i dobře reprezentovat Litoměřice.