Čekali jste, že to bude pro vás tak těžké?
To jsem nečekal. Po přípravných zápasech i celkem vydařeném úvodu to vypadalo trochu jinak. Bohužel vlivem zranění a také toho, že se hráči ne vždy mohli uvolnit na zápasy, to nakonec pro nás bylo hodně těžké. Ale v závěru soutěže jsme se zlepšovali, především s těmi kvalitnějšími týmy jsme odehráli dobré partie.

Do soutěže jste vstoupili nadějně, pak už to ale tak slavné nebylo.
V úvodu ještě fungovala taková ta nováčkovská euforie. Povedl se nám hned první zápas se silným Kláštercem, kdy jsme hráli dobře. I když bohužel jen 57 minut. Pak jsme zbytečně ztratili jeden bod. Následovala výhra na ledě soupeře, ale pak to na nás zakonitě muselo přijít. Musíme si uvědomit, že většina kluků se druhou ligu teprve učila hrát. Ta soutěž je mnohem rychlejší a hlavně tvrdší než krajáč, ze kterého jsme postoupili. Mančafty ze špičky už mají zažitý nějaký systém. To my jsme zatím hráli spíš na náhodu, hodně živelně.

Kdo byl podle vás ve vaší skupině západ nejlepším týmem?
Překvapivě asi Rokycany, doma jsme sice s nimi sehráli dobrý zápas, u nich jsme si ale ani neškrtli. Kvalitní byly také týmy Řisut, Děčína, Klatov – ty především doma. Překvapily mě i celky Litoměřic a Mělníku. Tajně jsme totiž doufali, že právě s nimi uděláme body, ale přitom jsme vyšli úplně naprázdno. Tam se projevilo, že oba mančafty měly určitě lepší brankáře.

Přitom gólman Davídek byl v minulém ročníku pro vás velkou oporou. Letos to tak nebylo?
Petr Davídek chytal letos také dobře, ale jak už jsem říkal, je to úplně jiná soutěž než byl krajský přebor, kde byl Petr výborný. Je tu mnohem víc lepších hokejistů, kteří umí zakončit. Petr neměl stabilní výkony, odchytal třeba dvě třetiny super, pak ale dostal špatný gól, od kterého se odvíjel celý zápas. Ale je mu teprve jedenadvacet let, má celou hokejovou kariéru ještě před sebou.

Jako nováček jste se v soutěži zachránili, lze to považovat za úspěch?
Šli jsme do toho především s úkolem udržet se. A také jsme si chtěli vyzkoušet soutěž s tím, že pokud budou finanční prostředky, příští rok by měly být ty cíle vyšší. Nakonec jsme skončili desátí, takže jsme úkol splnili. Myslím si, že je to pro Roudnici úspěch. Kádr jsme měli úzký. Někdo by mohl namítnout, že se nám vystřídalo kolem čtyřicítky hráčů, ale našich bylo opravdu málo. V tom velkém počtu je třeba desítka juniorů ze Sparty, kteří za nás hráli na střídavý start. A nebyli k dispozici pokaždé.

K tahounům týmu patřili především ti zkušenější hráči. Je to tak?
Určitě, tím největším tahounem na ledě i v kabině byl Ríša Žemlička. Dobře hráli i Pavel Šrek, Míla Kosejk, Tomáš Novák, Petr Zuziak, ale takhle bych mohl jmenovat i další.

Chystají se v roudnickém týmu po sezoně nějaké změny?
K nějakým změnám samozřejmě dojde. Posílit se musíme ve všech řadách. Vše se bude odvíjet od toho, kolik prostředků se novému vedení podaří zajistit. Nějaké hráče v hledáčku mám, ale je to ještě předčasné, takže o tom zatím nebudu mluvit.

A co právě ti nejzkušenější, Žemlička, Šrek a další. Budeme je vídat v roudnickém dresu i v příští sezoně?
Zatím ještě nejsme domluvení. Ríša Žemlička ale chuť pokračovat ještě má, u Pavla Šreka bude asi hodně záležet na tom, jestli se nám podaří získat do klubu jednoho jeho dobrého kamaráda, který by nám také výrazně hokejově pomohl. Jméno ale teď prozradit opravdu nechci.

Mužstvo už má volno, nebo ještě trénuje?
Trénujeme už jen lehce, naposledy se sejdeme 10. března. Pak bude měsíc a půl pauza a sejdeme se znovu 4. května, kdy zahájíme na nedalekém stadionu letní přípravu.