Kliknutím zvětšítePokud slepice má jen několik metrů čtverečních, během týdne či dvou je zbaví veškeré trávy a vytvoří mlat, který se v deštivých dnech rozblátí. To je jeden z důvodů, proč moderní chovatelé nefandí chovu, kdy je pět šest slepic ve voliéře o rozměrech autobusové čekárny. Notabene takové, kterou není možné přemísťovat. Jestliže má naopak drůbež dostatečný výběh, třeba velký sad nebo volný přístup na pole, nasbírá si zelené krmivo, vitaminy, minerály i hmyz jako zdroj bílkovin, a tomu pak lze přizpůsobit další přikrmování. Při nedostatečném výběhu snášku doženeme složením stravy, ale nejspíš sami pocítíme, že to vůči slepicím není fér. Snad jen, že voliéra drůbež ochrání před pernatými dravci.
Kurník
V noci je zabezpečí před predátory, přes den jim poskytne klid pro snášku a v zimě je udrží v teple. Z těchto tří podmínek vycházíme, když kurník plánujeme, přičemž k nim přiřadíme další dvě, které potřebujeme my jako chovatelé: snadnou údržbu a jednoduchý přístup k sneseným vejcím. Ve staré zástavbě se většinou využívají dřevěné kolny nebo zděné chlívky, nově se začínají čím dál více prosazovat oddělené kurníky, které připomínají drobné stavby a lze je postavit prakticky kdekoli. Prodávají se jednoduché i zateplené, s elektroinstalací pro větrák, ovládání dvířek či noční svícení, se zásobníky na krmení, malé, velké, s voliérami i bez nich.
Čeho si při výběru všímat? Aby uvnitř nebylo příliš záhybů a škvír, kde by se držely nečistoty, aby byl kvůli čištění všude přístup, aby byl prostor dobře průběžně větratelný, třeba dvojitým oknem, jež vyjmeme a přes léto nahradíme sítem, nebo aby se vstupní dvířka snadno ovládala, pokud nesáhneme po automatických. Standard je 1 m2 plochy pro 3-5 slepic podle plemene.
Hřady
Měly by být široké 4–6 centimetrů a umístěné 50 centimetrů nad podlážkou, rozhodně výše než snášková hnízda. Počítáme asi 25 centimetrů na slepici a další hřad dáme do vzdálenosti 40 centimetrů. Zajímavou zkušenost nabízí chovatel leghornek Pavel Radosta z Myslkovic: „Bidla nejsou kulatá ani trojhranná, jak se mnohdy doporučuje, ale rovná. Je to vlastně prkénko široké 10 centimetrů, na kterém drůbež pohodlně odpočívá. Na původních hřadech se slepice reflexivně držely, aby při podřimování nespadly, až dostávaly do běháků křeč. Což pak mělo vliv na deformaci jejich hrudníků.“
Snáškové hnízdo
Prostor pro jednu slepici je ohraničený tak, aby měla soukromí, protože nosnice vyhledávají klidné, skryté a tmavé místo. Rozměry se řídí velikostí plemen. Středním bude vyhovovat prostor 30 x 30 x 30 centimetrů, velkým plemenům lze na každé straně přidat asi 10 centimetrů, ale nemusely by jim vadit ani původní rozměry. Zato zdrobnělým a zakrslým nabídneme kukaně menší o 5–10 centimetrů, protože v prostornějších by se necítily bezpečně a zanášely by. Záleží na konkrétním plemeni. Uvádí se jedno hnízdo pro dvě až tři slepice. Při početnějších hejnech je to mnohdy nereálné, takže jak zmiňují někteří chovatelé, na jednom hnízdě se může během dne vystřídat až pět slepic. Je to však složitější, neboť se stává, že si vybírají jen některá hnízda a jiná nechávají bez povšimnutí.
Hnízda vystýláme řezanou slámou, což je ideální. Když ji však nemáme, zkusíme hobliny z neimpregnovaného dřeva nebo drobnější seno. Podestýlku vyměňujeme, počítáme tedy s větší spotřebou. Vejce sbíráme denně, nejlépe večer, využít můžeme podkladek, tedy sádrové nebo porcelánové vejce k nerozeznání od skutečného, které koupíme v potřebách pro chovatele. Narazit lze i na kukaně s mírně šikmou podlážkou, kdy se vejce po snesení skutálí do odkladního prostoru.
Nákup slepic
Některé velkokapacitní drůbežárny vyřazují slepice, které už nemají plánovanou snášku, a prodávají je. Pro nás jako drobnochovatele je to pro začátek nejsnazší a nejlevnější způsob, jak je získat, protože budou ještě rok či dva snášet dostatek vajec pro naše potřeby. Lze si ale také najít chovatele, třeba na internetu, a drůbež koupit od něj, a to buď kuřata, nebo dospělé slepice. O kuřata se však musíme nějaký ten měsíc starat, než začnou snášet. Existují i kluby chovatelů konkrétních plemen, když se obrátíme na ně, určitě nás neodmítnou.
Osvětlení
V zimě jím slepicím prodloužíme den, LED zdroje jsou navíc úsporné, takže to nebude drahé. „Když v kurníku využívám světelný režim, snášejí slepice v průměru až 230 vajec ročně,“ chlubí se chovatel australek Jaroslav Peták z Vinařic. „Svítím jim dvacetiwattovou žárovkou od půl třetí ráno do čtyř a začínám s tím v době, kdy klesá snáška.“
Krmení
Jaroslav Peták dává slepicím na noc ječný šrot, naklíčené zrní, nastrouhanou krmnou mrkev, nakrájenou řepu, sušené kopřivy nebo šrotovanou vojtěšku a čtyři lžičky vitaminů. „Kvůli pevnosti kostí ještě přidávám rozemletý vápenec a vaječné skořápky. A proč na noc? V zimě si jdou slepice sednout do kurníku už kolem šestnácté hodiny, ráno vylézají při rozednění, to je asi v osm. Bez nočního přilepšení by řádně vyhládly a z čeho by pak vyráběly vejce?“ vysvětluje své know-how chovatel.
Krmení má zásadní vliv na zdraví slepic a kvalitu vajec, i když přístupy mohou být různé. Chovateli vlašek Jiřímu Turkovi z Kamenného Újezdu se osvědčil jiný postup: „Slepicím dávám ráno, než odjedu do zaměstnání. Do prvního krmítka nasypu zrní, do druhého míchanici. Tvoří ji obilný šrot s vařenými bramborami a namočený tvrdý chleba či pečivo, k tomu ještě přidávám vitaminy a minerály. Další potravu si přes den slepice nasbírají na zahradě. Když se vrátím a krmítka nejsou prázdná, dostanou druhý den méně a naopak. Mají tedy příděl, který jim vydrží do doby, než jdou spát. Večer už je s krmením nevyrušuju.“
Krmné směsi
Ty preferuje Alois Balíček ze Šťáhlav, který chová amroksky. „Používám granule K1, K2 a KZ, které jsou odstupňované podle věku drůbeže. Kvůli dosycení ještě přidávám pšenici. Krmím večer a druhý den v poledne krmivo doplňuju. Aby slepice hodně nesly, potřebují vyšší podíl bílkovin, proto doporučuji směs pro nosnice,“ říká.
Krmné směsi jsou moderní metodou výživy a pro mnohé chovatele i jedinou, protože nemají možnosti, čas na přípravu ani dostatečný výběh pro slepice. Dobře to vystihla moravská chovatelka Martina Holcrová: „Pro granulované krmné směsi hovoří fakt, že kromě vody v napáječce není nutné k vybalancované krmné dávce nic přidávat. Koupím pytel či tašku, zkrmím, koupím nové. Rotované krmné směsi se jen zvlhčují vodou, ale i ty obsahují všechno potřebné. Naopak po přidávání dalších živin slepice tloustnou a méně snášejí.“
Krmné dávky
Ve směsích pro drobnochovatele nejsou anabolika ani jiná léčiva, taková krmiva se prodávají pouze na veterinární předpis. Na přebalu bývá složení, spíše se tedy podíváme, zda neobsahují barviva (například kantaxantin), která se do nich přidávají pro zintenzivnění barvy žloutku. Sami se pak rozhodneme, zda to chceme. Slepice ve volném výběhu nabídnou podobné zbarvení přírodním způsobem. Denní krmná dávka pro dvoukilogramovou nosnici při šestnáctihodinovém dni a venkovní teplotě 16-24 stupňů představuje 120 gramů suché směsi. Při nižších teplotách příjem krmiva stoupá a při vyšších klesá. V obou případech klesá snáška.
Kvokavost
Je to přirozený mateřský pud, objevuje se zpravidla v předjaří nebo brzy na jaře a trvat může asi tři týdny. Jak moc se rozvine, záleží na plemenu a chovných podmínkách, kohout v tom nehraje roli. Slepice má snahu sedět na vejcích, ale další už nesnáší, což pro nás může znamenat výpadek. Mnozí chovatelé kvokavost omezují, slepici třeba dají do malého prostoru k jinému kohoutovi, který jí nedá pokoj, takže jí to do tří dnů přejde. „Kvočnu strčím do pytle, který pružinkou zavěsím na větev,“ prozradil svůj postup Jakub Přibyl ze Bzové, který chová sasexky. „Vítr s ním houpe, ona nemůže sedět a za tři čtyři dny je po kvokání.“
Čmelíci
Drůbeži v noci sají krev, slepice jsou pak neklidné, unavené, nechtějí chodit do snáškového hnízda a zanášejí. Proto se kurníky tradičně dvakrát do roka bílí vápnem a hnízda na snášení vajec vystříkávají insekticidním přípravkem proti hmyzu, který ničí vývojová stadia larev. Kurník však udržujeme čistý každodenně. Pokud třeba na pile seženeme dostatek hoblin, rozprostřeme je po podlaze a vždy jednou týdně je vymeteme se vším, co v nich bude. Tím čmelíky omezíme, ale také zabráníme, aby se trus usazoval ve vrstvách, pak bychom jej odstraňovali pracněji. Možná hůře se dnes shání pšeničná sláma. Je dutá, a když ji rozhodíme po podlaze, čmelíci se do ní přes den schovají, takže ji pak jednou týdně shrábneme a spálíme a slepicím podesteleme novou. Někteří chovatelé podestýlají ořechovým listím nebo kurník včetně hnízd vysypávají prachem z nehašeného vápna.
Kohout
Když chceme pouze vejce, nikoliv líhnout a odchovávat kuřata, kohouta nepotřebujeme. Tady se však názory různí. Kohout by měl hejnu dodat jistotu, ohlídat je před predátory, držet pohromadě a určovat hierarchii. Mnozí chovatelé uvádějí, že s ním jsou slepice klidnější, vzájemně se nenapadají, ale nemohou jednoznačně potvrdit, že by to mělo výrazný vliv na snášku.
Závazek i radost
I když si pořídíme automatická krmítka či napáječky, samočinné otvírání kurníku a další vymoženosti, budeme se i tak muset slepicím věnovat každý den, vždy jednou za týden až tři neděle jim vyčistit kurník a další zařízení a průběžně se starat o jejich zdravotní stav, krmení i likvidaci trusu. Je to závazek vůči živým tvorům, ale když nás to bude bavit, pak i radost. A nejen z vajec od vlastních slepic.
Jindřich Spěvák a Jiljí Záruba, časopis Receptář
5
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
