Nikola Motejlová několikrát v kariéře musela řešit, jestli dát přednost vzdělání nebo sportu. „Už jsem to musela řešit dvakrát,“ upřesňuje v rozhovoru pro Deník.

U Lovců jste začínala se svým dvojčetem Filipem, jak se vám spolu v Lovosicích hrálo, byla mezi vámi rivalita?
Tím, že jsem byla v týmu jediná holka, tak bylo super mít v týmu bráchu. Dost jsme si od malička pomáhali a házená nebyla výjimkou. Rivalita mezi námi nebyla, každý jsme hráli na jiném postu.

Zkuste se pochlubit nějakou zajímavou vzpomínkou, která vám utkvěla v paměti.
Vzpomínám, když jsme s Lovosicemi odjeli do Olomouce na přebor republiky, kde bylo několik soutěžních disciplín. Například hod míčem přes celé hřiště, nebo hod míčem do brány na přesnost. Pár tréninků jsme disciplíny zkoušeli na tréninku, abychom si vyzkoušeli v čem budeme soutěžit. V několika disciplínách jsem skončila lépe než brácha a několik kluků, takže na mě pak byli naštvaní, ale v dobrém. Spíše byli překvapeni, že jsem byla jim rovnocenná (smích).

V jednom týmu v mládežnických kategorií Lovosic jste nastupovala s bývalými hráči Lovosic a reprezentanty Václavem Francem a Janem Hrdličkou, že?
Ano, jeden rok jsme se potkali v každé mládežnické kategorii. Kluci jsou pouze o rok starší, takže několik let jsem si s nimi měla možnost zahrát. A oběma stále fandím v jejich kariéře.

Fandíte Lovcům i nadále?
Hodně cestuji do Prahy na tréninky a o víkendech mívám zápasy, takže fandit Lovcům nechodím. Ale úspěchy jim samozřejmě přeji.

Je podle vás ženská házená doceněná?
V České republice není doceněná ani mužská házená, natož ženská. Takže ne, bohužel to tak je.

Několikrát jste v kariéře musela řešit, jestli dát přednost studiu a nebo sportu.
Bylo to dokonce dvakrát. Hned po maturitě jsem začala studovat jazykovou školu v Praze, kam jsem šla hlavně kvůli házené. Netušila jsem, jak náročné může být studium na vysoké škole společně s házenou a také jsem měla v házené velké ambice. Proto jsem se rozhodla se více rozvíjet ve sportu. Ale další rok to bylo naopak, nastoupila jsem na vysokou školu obor provoz a ekonomika, a právě tehdy jsem přestala hrát nejvyšší soutěž. Nebylo to pouze kvůli nástupu na vysokou školu, ale také kvůli trenérovi.

Zkuste mi popsat vaši dosavadní kariéru.
Jak už jste zmiňoval, házenou jsem začala hrát v Lovosicích společně se svým bratrem. Tím, že jsem hrála do dvanácti let pouze s chlapci, mi dalo hodně. Nebrali na mě žádné ohledy a pro mě to znamenalo, že jsem se jim musela vyrovnat. Alespoň teď z toho těžím, že se nebojím jít do souboje a mám větší rychlost. Do 12 let jsem tedy hrála v Lovosicích, poté jsem musela přejít do ženské kategorie a rozhodla jsem se jít do Mostu.

Brankář Tobiáš Rulf v akci
VIDEO: Mladý gólman Ústí Tobiáš Rulf na „pusinky" nemyslí, chtěl by do Sparty

A jak to bylo dál?
Most byl i kvůli vzdálenosti dobrá volba a prošla jsem tam třemi kategoriemi. Za tu dobu jsem měla spoustu dobrých trenérů, od kterých jsem spoustu získala, takže kluby hodnotím kladně. V 17 letech jsem odešla hrát do Prahy za DHC Slavia Praha, i přesto že jsem několikrát nastoupila za A-tým Černých Andělů. Byla jsem ale mladá a na mém postu byly kvalitní hráčky, proto jsem se rozhodla změnit tým v můj posun, kde jsem potřebovala především hrát. Byla mi proto doporučena Slavie. Na Slávii jsem odehrála 4 roky, poté jsem se rozhodla skončit s vrcholovým sportem kvůli trenérovi. S házenou jsem končit nechtěla a předstoupila jsem do Vršovic, které hrají o ligu níže. Ve Vršovicích jsem hrála 3 roky.

Poté přišla nabídka ze Slavie, že?
Zhruba půl roku byla naše soutěž pozastavena a já přijala nabídku od tehdejšího trenéra Slavie Richarda Řezáče, který zrovna působil u interligového týmu v Plzni. Do Plzně jsem dojížděla půl roku a v tom si mě všiml prezident klubu Slávie Richard Toman, že znovu nastupuji v nejvyšší soutěži a na novou sezónu mě oslovil s nabídkou přestoupit zpátky do Slávie. Tím že jsem slávistka, tak moje rozhodnutí bylo jednoznačné. Momentálně znovu nastupuji druhou sezónu v sešívaném dresu.

Zeptám se na působení v Mostě u Černých andělů, jaké to tam bylo?
V Mostě jsem prošla staršími žákyněmi až do žen. V dorostu mě museli papírově ostaršovat, abych mohla hrát za vyšší kategorii. Bylo to proto, že některé holky neunesly, že si mě trenér Dušan Poloz vybral, abych chodila s A-týmem na tréninky. Chtěla jsem dokonce odejít, ale Most měl o mě zájem, proto jsme se domluvily na tomto kroku. Později jsem se stejně rozhodla odejít, ale už kvůli jiným důvodům. Jsem ráda, že jsem v Mostě mohla být, protože jsem měla několik skvělých trenérů, kterým vděčím za svůj herní posun.

Máte do budoucna nějaké sportovní plány, třeba konkrétně v házené?
Dříve jsem měla v házené větší ambice. Momentálně pracuji jako regionální manažer rodinného holdingu, je to práce která mě opravdu baví a právě proto v házené už takové ambice nemám. Ale není tajemstvím, že bych ráda zůstala na Slávii a svojí kariéru ukončila tam.

V období, kdy jste hrála házenou za Lovosice, tak jste hrála i fotbal za Slavii Praha…
Ano, hrála jsem fotbal i házenou zároveň jako můj bratr. Na jednom přátelském utkání v Lovosicích proti holkám Slávie si mě všimli trenéři a projevili o mě zájem. Odjela jsem s fotbalem na soustředění, odehrála několik zápasů, ale poté se projevila vzdálenost dojíždění a fotbal mě přestal bavit. Tak jsem se rozhodla zůstat u házené.

Varnsdorf ve žlutém vyhrál na půdě Brozan 3:1 a postupuje do dalšího kola MOL Cupu.
MOL Cup: Varnsdorf udolal Brozany po změně stran, pomohla i penalta

Proč jste se rozhodla pro házenou?
Musela jsem se rozhodnout pro jeden sport, abych se sportu mohla věnovat na 100 procent. Na nejvyšší úrovni to jde až na některé vyjímky pouze s jedním sportem. V házené jsem měla větší ambice, navíc jsem chtěla zůstat u sportu, který hrál i můj bratr.

Máte slavistické srdce?
Slávistka jsem celým srdcem. Slavii miluji. Ano, jsem sešívaná (smích).

Zkuste zhodnotit rivalitu mezi Spartou a Slavii.
Každý vám řekne, že rivalita mezi kluby je neskutečná. Ale to je už zažité historicky. Když jsem hrála fotbal proti Spartě, tak jsme to samozřejmě řešily, ale není to určitě takové jako u mužů. U nás to byla jen větší pozápasová radost.

O čem se bavíte, když se celá rodina sejde. Vy a váš bratr hrajete házenou, váš táta je členem výkonného výboru fotbalových Pokratic…
Když se sejdeme všichni, tak se bavíme většinou o rodinných plánech, ale o sportu se samozřejmě bavíme také. Rodiče a my dva s bratrem máme permanentky na fotbal na Slávii, takže často řešíme i fotbal.

Kdo podle vás vyhraje mužskou extraligu, budou to Lovosice?
Neviděla jsem všechny dosavadní příchody a odchody v extraligové házené, ale určitě za zmínku stojí Karvinská posila Martin Galia, myslím si, že právě oni budou slavit letošní titul.

AUTOR: JAKUB VÍTEK