Jakmile však sudí Krupka a Petr Gabriel, který byl současně potřetí organizátorem tohoto klání, foukli do píšťalek, všichni ožili. Nebyla nouze o důrazné osobní souboje ani o spletité situace.

Překvapil Lukavec
Osm celků bylo rozděleno do dvou skupin. V áčku došlo na poslední chvíli ke změně. Tradiční účastník VT Brožík Team nestartoval. „Bráška hraje na futsalovém turnaji v Lovosicích, táta má problémy s koleny a já šetřím kotník, takže bychom nedali do kupy potřebnou pětku,“ omluvil absenci fotbalového klanu středopolař roudnického SK Vráťa Brožík.

Nabídku organizátora přijali Šímovci (Jana a Petra doplnili Kiš, Vlčák a Besta), kteří se prosadili do bojů o bednu. V ochozech nechyběl ani „hikari expres“ divizního Sokola 90. let, otec Petra a Jana. “Vzhledem k tomu, že se dali dohromady na poslední chvíli, domnívám se, že ostudu našemu rodu s prima partou neudělali,“ nechala se slyšet hlava rodiny.

Podle předpokladů vyhráli skupinu hráči A týmu Brozan (Veleba, Vacek, Hora, Mihulka a hostující Kučera). Nezklamali ani domácí dorostenci, které vede už třetí sezonu někdejší třetiligista z roudnického SK Josef Kirchner. Obsadili ve skupině třetí místo před partou ze sousedních Doksan, která se dávala dohromady za pochodu (Jakub Kühn, Quaiser, Jarda Richtr – coby hosté z Brozan, aby základ teamworku tvořili bratři Karel a Petr Čermákovi).

Černým koněm béčka byli vloni druzí Kanonýři (Kalous, Potočný, Janda, Čámský, Lebduška, Kysela). Nezklamali, ale měli namále. Nečekaně se na ně totiž vytáhla domácí rezerva, i když kouč Vláďa Manda na lavičce být nemohl. Stará garda ho totiž angažovala na post prvního brankáře, kde si vysloužil potlesk. Např. pumelici Potočného k tyčce bravurně vyrazil, dobíhající Kalous ho loboval, ale on se i se svým „centíkem“ hbitě otočil a míč konečky prstů vytlačil.

“Můžeme jen litovat, že jsme se o bednu připravili sami,“ notovali si vyřazení bratři Toník a Vlasta Kühnové s kanonýrem staré gardy Petrem Lédlem st. (4). Někdejší opora Lukavce Tomáš Šenfeldr také nastoupil za gardu, dokonce po rohu parádně zavěsil z první, ale z vyřazení si zase až tak moc dělat nemusel. „Jeho“ lukavečtí borečci totiž skupinu vyhráli. V semifinále si poradili s Šímovci brankami Hamzy 2:0, aby ztroskotali ve finále až v penaltovém rozstřelu, když se s Kanonýry rozešli v normálním čase smírně 1:1. Rozhodovaly penalty, ve kterých byl lepší soupeř. Ten dokázal v bitvě o finále zdolat A tým Brozan 5:2.

Bojovné mládí
Kanonýři byli složeni z bývalých hráčů dorosteneckého divizního celku FF VOŠ a SOŠ Roudnice. Jestliže se o mládí občas tvrdí, že má v otázce bojovnosti srdíčko na nepravém místě, tahle parta zazářila – stejně jako jejich finálový soupeř z Lukavce. „To byl skutečně šok. Ale moc prima šok,“ neskrýval uspokojení z konečných výsledků svěřenců i předvedených duelů šéf turnaje Petr Gabriel, jinak také kouč SK Lukavec.

Mojmír Strachota