Ty největší šance v prvním poločase měl na kopačkách Tichý. Vypálil z hranice velkého vápna, ale gólman Švarc prokázal své kvality. U své pravé tyčky stihl bravurně zakročit. Neuběhly ani dvě stovky vteřiny a Tichý uplatnil staré moudro, že nejlepší zrychlení nastává kolmou příhrou mezi zadáky soupeře.

Do české uličky si naběhl zkušený Pavlíček. Řítil se na soušskou bránu, aby skluz exligisty Petra Johany přišel za zlomek sekundy dvanáct. Sebral špičkou kopačky Pavlíčkovi eventuální radost. Co ještě nelze ze strany FK opomenout, to byla akce čtyř z první, při které nechyběly dvakrát „housle".

Na hranici vápna se pak opřel do míče Jakub Novotný, aby se vzápětí čapnul za hlavu: „Škoda, že mi balon nesedl podle jakých představ," litoval právem mladý středopolař možnosti otevřít účet zápasu.

Na druhé straně ovšem museli hostitelé hned dvakrát poděkovat svému gólmanovi Víškovi. Ten se vyznamenal po ráně Christopfa a Kukačky. Osvědčil obdivuhodný reflex. „Pakliže musíme něčeho litovat, tak dvou velkých gólovek, které jsme nedokázali zužikovat v potřebné a hlavně uklidňující vedení," zhodnotil výkon FK do přestávky sportovní manažer Jaroslav Zlata.

Do druhého poločasu vstoupili Litoměřičtí s odhodláním ambiciózního soupeře zlomit. Ten se snažil být proti – především směrem dozadu, kde si spoluhráče dirigoval s přehledem hrající Johana. Ani on však nezabránil tomu, aby se soupeř přece jen radoval už v 48. minutě. K zahrání přímáku z dobrých 35 metrů se postavil exligista Stožický. Využil toho, že trávník byl po průtrži v závěru první půle nasáklý vodou. Tvrdě vypálil.

Obránci Baníku ve snaze zabránit gólu, tečovali míč Švarcovi do protipohybu, takže z konta Souš zmizela nula. Svěřenci kouče Pavla Koutenského se však nemínili s tímto nepříznivým stavem smířit. Snažili se co nejrychleji odpovědět stejnou mincí. Zadáci FK ovšem pracovali spolehlivě a naopak využívali každé příležitosti k tomu, aby posílali kolmice na nabízející se hroty, když k nejčipernějším patřil Tichý.

Co se nedařilo v otázce zakončení Baníku, to mohl demonstrovat ve 64. minutě opět Stožický. Dostal se přes dva protihráče. Za hranicí velkého čtverce opět tvrdě vypálil. Pro Švarce tento projektil naštěstí směřoval doprostřed jeho svatyně, takže možnost navýšit stav pro FK na 2:0 se nekonala.

Stalo se však něco daleko zásadnějšího, a to v probíhající 72. minutě, kdy šli hosté do deseti. Po druhé žluté se pod sprchy předčasně poroučel Kukačka. Ani oslabení nic nezměnilo na touze hráčů Baníku odvézt si z pažitu FK alespoň bod. Jedna věc je platonická touha, tou druhou realita. Litoměřičtí zadáci pracovali i nadále s přehledem. „Tenhle fotbal se nám moc líbil, i když branek bylo jako šafránu," viděl duel německý kolega z Erfurtu Gerd Tupper.

„Když nedáme šance, kterých jsme si nevytvořili zase až tolik, nemůžeme se divit, že tím šťastnějším týmem, který se právem radoval z plného bodového zisku, byli domácí," svěřil se po utkání kouč poražených Pavel Koutenský.

„Baník předcházela po posledních výsledcích dobrá pověst. Tu jsme vzali v potaz a hráli pozorně dozadu a snažili se navíc soupeře přehrávat ve středu pole se snahou poslat co nejkratší cestou k bráně soupeře nabízející se útočníky. Domnívám se, že tři body zaslouženě zůstaly doma," řekl kouč vítězů Štefan Knapík.

Litoměřice - Souš 1:0

Branky: 49. Stožický, ŽK 3:3, ČK Šimeček (Souš), poločas 0:0, r. Šimeček, 365 diváků.
Litoměřice: Víšek – M. Novotný, Beran, Svoboda, J. Dolejška (82. Hála) – J. Novotný (86. Horvath), Stožický, Rapavý (90. Rondoš), M. Dolejška – Pavlíček – Tichý (75. Krejza).

Mojmír Strachota