Osobnost Deníku
Přečíst článek >

První zápas, tři body. Takže spokojenost?
„Hráli jsme proti rychlému, důraznému a agresivnímu soupeři. V první půli se šance střídaly. Měli jsme brzy gólovku, bohužel jsme ji nevyužili. Pak jsme udělali hloupou chybu a soupeř šel z penalty do vedení. Herní vůlí a trpělivostí jsme se však propracovali k vyrovnání a pak i ke druhé brance. Myslím, že druhý poločas už byl v naší režii. Když domácí prohrávali, snažili se jen nakopávat a hrát na náhodu. Když jsme nedali za stavu 2:1 penaltu, říkal jsem si, že by se nám to mohlo vymstít. Naštěstí se to nestalo. První zápas na horké půdě Domažlic a výhra – jsem tedy spokojený. Zastavím se i u Michala Doležala, pro kterého to byl vlastně první soutěžní zápas za nás. Je natolik zkušený, že neměl problém. Týmu pomáhají jeho přesné centry, přihrávky, komunikace se spoluhráči. Jsem rád, že takového hráče v týmu   mám.

Před první inkasovanou brankou přešel domácí útočník od postranní čáry přes dva bránící hráče, což byla chyba.
Už jsem o tom hovořil, domácí měli agresivní, menší útočníky s nižším těžištěm, kteří se proti našim urostlejším stoperům mohli prosazovat. A pak, pokud nemám míč, nemůžu jít ve vápně do skluzu. Ale ten útočník to udělal šikovně, byl tam dřív. To se prostě stává.

Pamatujete, aby tým neproměnil dva pokutové kopy?
Za dobu, co trénuji, ne. Navíc to bylo v takto vypjatém utkání venku.

Exekutoři byli předem určeni?
Jako první měl kopat Šilhan, ale na něho byla ta penalta, takže šel jako druhý určený Kratochvíl. Před druhým pokutovým kopem si Šilhan věřil. Bohužel to bylo jen břevno. Byla to zkrátka shoda náhod. Ale jsem rád, že mančaft šel cílevědomě za vítězstvím, věřil si. Stmelil nás ten Meteor, kde jsme v poháru vypadli na penalty.

V základu chyběli Medek a Vobořil, kteří se zranili v generálce s Libiší (5:0). Bylo to znát?
Místo Medka hrál Kučera a odvedl výborný výkon. Místo Vobořila nastoupil Brandejs, u kterého jsme se rozhodovali. Ale hrál zodpovědně. Tihle kluci mi zamotali hlavu.

Pamatuje Domažlice ještě coby kouč Ovčár?
Jasně. Prohráli jsme tady 5:1, byl to pro nás takový nešťastný zápas, kdy jsme mohli dát dva góly, byli jsme útoční, na druhou stranu jsme dostávali branky z brejků a po hrubých chybách našeho gólmana. Ale současné roudnické mužstvo je tak kompaktní, že nemělo slabinu na žádné straně. Máme docela široký kádr, takže i přes zranění jsem to dokázali zacelit tak, že to nebylo v podstatě znát.

Trenér Ústí, které jste v přípravě porazili, o vás mluvil v superlativech. Pasoval vás na jednoho z možných kandidátů postupu.
Sváti Habance, což je kamarád, se kterým jsem hrál ještě v Teplicích, si vážím i za to, co v Ústí udělal. Ale jak říkám, slabší se vždycky vyhecuje víc na toho silnějšího. Nám se to povedlo a vyhráli jsme 1:0. To se stává. Ale jsme pokorní, jdeme zápas od zápasu. To, že jsme vyhráli v Domažlicích neznamená, že teď porazíme Kladno 5:0. To vůbec ne. Musíme hrát stále stejně. Tedy trpělivě, stavět na kondici.

Víte, že tým, který tady v Domažlicích vyhraje o Chodské slavnosti, postupuje?
To tedy nevím. Ale jestli to vyjde, tak vám sem pošlu lahev šampusu.