Hrobečtí jsou po polovině soutěže na sedmém místě, když získali 21 bodů (6 výher – 3 remízy – 4 porážky, skóre 35:34). Spokojenost je ovšem „pouze“ devadesátiprocentní. “Máme tím navíc na mysli i herní projev mančaftu.“

Kam se vám vypařilo zbylých deset procent?
Po pravdě řečeno, za minus považujeme ztráty dvou bodů v Obrnicích, poté i výsledek z Trnovan, kde jsme je ovšem ztratili díky „objektivním“ skutečnostem, které nebudeme raději dál komentovat. Sami jsme si prohráli zcela zbytečně derby se sousedy z Libotenic. Kdybychom měli o čtyři, pět bodů víc, figurovali bychom v tabulce o nějakou tu příčku výš. Na kdyby se ale fotbal nehraje.

Dávali jste tým dohromady za pochodu.
Nikde není jednoduché zapracovat do kádru nově příchozí hráče. Nepovedlo se nám to hned, ale postupně přece jen.

Kdy podle vás základ sestavy vykrystalizoval do optimální podoby?
Než si sedl, trvalo to čtyři, pět kol. Závěr podzimu už nám vycházel podle představ.

Takže můžete už dnes potvrdit, že i na jaře na tom budete dobře, ne–li ještě lépe?
Doufáme. Uvidíme ovšem, koho se nám podaří pro odvety v mančaftu udržet, koho nikoliv.

Něco jste naznačili mezi řádky. Může trenér, předsedo, počítat skutečně se stejným kádrem, který měl k dispozici už na podzim?
Jeví se to tak. Nikoho nepřesvědčujeme. Díky tomu, že si věci vyříkáváme na rovinu, komunikace nevázne. Nejsem zastáncem jakéhokoliv přemlouvání. Už proto, že zimní pauza není zase až tak dlouhá, abychom si mohli dovolit improvizovat. Jarda (čti Popper) potřebuje v této fázi příprav na jarní odvety optimální klid. Mužstvo samozřejmě rovněž.

Splnily posily vaše představy?
Nad naše očekávání.

K nejméně povedeným derby prý patřil váš zápas ve Mšeném.
Tam jsme si vlastním přičiněním zremizovali vyhraný duel. Proto, že se ukázala naše největší bolest – výprodej gólových příležitostí. Přestalo se nám totiž dařit v koncovce. Nejen Šimkovi. Na druhé straně jsme inkasovali laciné góly. Proto skončilo utkání výsledkem 3:3.

Uvedete i nějaký jiný zápas, který SK nevyšel?
Vedle Mšena to byl i duel v Obrnicích, kde jsme inkasovali stejně hloupé branky jako na Čechii.

Nezmínili jste se dostatečně o nepovedeném derby s libotenickým SK.
Vrátili nám podzim 2008 i s úroky. Zatímco se jim tehdy dařilo herně, v koncovce byl opak pravdou. Tentokrát jsme si role vyměnili.

Nedoplácíte na svou předsezonní prostořekost?
Rozumíme si. Zatímco někteří vyhazují desetitisíce doslova oknem, my je mnohem raději investujeme do posil. Ty z letošního přestupního termínu se přitom aklimatizovaly v našem mančaftu víc než dobře.

Kdy zahajujete zimní přípravu?
V polovině příštího měsíce, přesně 15. ledna 2010.

Výhradně v domácích podmínkách?
Hlavně však v Roudnici v areálu SK Pod lipou. Tam nám vychází vedení optimálně vstříc. Jmenovitě jeden ze šéfů Zdeněk Kašpar. Proto jsme si tam naplánovali i krátkodobé soustředění.

Shodujete se s vašimi kolegy jiných celků z Podřipska, že roudnický SK patří k jednoznačným kandidátům postupu do I. A třídy?
Všechno bude odvislé od toho, zda–li bude mít trenér Vláďa Urban k dispozici posily z A celku.

Co byste nechtěli, aby v našem rozhovoru zůstalo opomenuto?
Jaroslav Popper: Hráváme derby s nedalekými Libotenicemi. A musím zdůraznit – s libotenickým kolegou Vaškem Marešem jsme se nepotkali na lavičce poprvé. Nikdy se, naproti jiným, nesnížil k tomu, aby ve chvílích, kdy se jeho mančaftu právě nedařilo, hledal chyby všude jinde než tam, kde byly. Nepřeženu navíc, když si tady dovolím tvrdit, že máme upřímnou radost, když se našim soupeřům z regionu v soutěži daří dělat dobré výsledky.
Martin Doležil: Rád se k názoru Jardy připojuji. Chci navíc zdůraznit, že smekám před přespolními kluky, jak se s naší kabinou rychle sžili a v neposlední řadě, že našli i ke hrobecké kopané neformální vztah. Kdyby byl opak pravdou, sotva bychom figurovali mezi lepšími celky naší skupiny.

Mojmír Strachota