Osobnost Deníku
Přečíst článek >

„Změna by se měla projevit větším záběrem. V klubu jsem se doposud pohybovat u A týmu a částečně u B mužstva. Nyní bych měl spolupracovat s celky napříč klubem včetně mládeže.

Má to dopad na ostatní složení vedení klubu?

Čestným prezidentem zůstává Vladislav Větrovec. Ten v krátké pauze opět prokázal svůj velký přínos při jednání o jedné velké posile. Předseda, místopředseda i sekretář zůstávají na svých postech také. Byla zrušena funkce sportovního ředitele, kterou budu částečně zastávat já a částečně nový sportovní manažer Pavel Šemelík. Z toho plyne, že vzhledem k velkému pracovnímu vytížení nebude Martin Pýcha působit v souběžných funkcích výkonného a sportovního ředitele, ale jako člen výboru se bude nadále věnovat skautingu.

Jak se změny projeví na sportovní politice a cílech klubu?

Sportovní politika klubu zůstává stejná. Myslím, že od postupu do ČFL jsme udělali spoustu chyb. Od množství trenérů u A týmu, přes velkou fluktuaci hráčů a v neposlední řadě i v práci s B týmem. Cílem vedení klubu je stabilizovat a vhodně doplnit kádr A týmu, pokusit se o posun v tabulce. Nelehkým úkolem bude zachránit B tým v přeboru. Je také třeba říci, že jen obrovskou pílí všech trenérů, šéftrenéra Pavla Zuny a některých rodičů si mládež stojí a funguje, jak funguje. Vstupem do vyšších soutěží nastala pro zmiňované velmi psychicky náročná práce, kluci ve svých zápasech většinou tahají za kratší konec. Hluboce smekám před trenéry, jak přesto dokážou kluky motivovat. Uvědomuji si, že jen z jejich práce může klub v budoucnu těžit. Proto považuji za důležité pomoci trenérům se vzděláním a požádat rodiče o spolupráci v každém mužstvu, abychom věci okolo týmu přenesli na dobrovolníky a trenéři se mohli věnovat tomu, co umějí nejlépe, tedy trénování. A pokud se ptáte na cíle klubu, chceme hrát důstojnou roli v ČFL, protože A tým je naše vlajková loď. Prioritou bude i výchova hráčů pro první mužstvo, aby Filip Frank nebyl ojedinělým diamantem, který vybrušujeme. Rádi bychom také přivedli do ochozů více fanoušků a přál bych si, abychom všichni naplňovali od srdce heslo, které vozí náš autobus na kapotě Spolu jsme nejsilnější. Když s tímto heslem přišel předseda Radek Bania, moc nadšený jsem nebyl, nezdálo se mi příliš originální. Dnes musím říci, že můj osobní cíl je jeho naplnění. Chci, aby hráči všech týmů od áčka až po přípravky, trenéři, vedení i fanoušci toto heslo vzali za své. A to je podle mě velká výzva a dlouhá cesta.

Fanoušky asi nejvíce zajímá kádr áčka.

Již neuvidíme Lukáše Šlehofera, který přijal nabídku z nižší rakouské soutěže, pravděpodobně jej bude následovat i Martin Štancl. Hostování bylo ukončeno s hráči Ústí nad Labem Jelínkem a Heřmanem na jejich vlastní žádost. Do přípravy se zapojilo sedm vytipovaných hráčů od gólmana přes obranu po ofenzívu. Myslím, že již můžu odtajnit, že díky prezidentovi Větrovcovi, jenž vyjednal, a nebylo to vůbec lehké, ukončení profesionální smlouvy v Ústí a následný přesun k nám, se mohou fanoušci těšit opět na Štěpána Kacafírka. Se Slavií jsem se dohodl na příchodu Nicolase Husenského. O tohoto středního záložníka jsem hodně stál již v létě, ale díky shodě nepříznivých souvislostí to tehdy nevyšlo. Nicolase dobře znám z mého působení ve Slavii Praha a jsem přesvědčen, že přestup tohoto mládežnického reprezentanta bude pro náš tým přínosem. Další jména si zatím dovolím nezveřejňovat, prozradím však, že se jedná o hráče, kteří by přišli z vyšších soutěží. Po dotažení jednání do zdárného konce budeme nové hráče následně představovat.

Rozvoj klubu je úzce provázán s finančními možnostmi. Jak je a bude klub zajištěn po této stránce? Je v plánu vylepšení zázemí, hovořilo se o rekonstrukci stadionu, vybudování hřiště s UMT?

Bohužel nemám potěšující odpověď. Zatím se nám nepodařilo dotáhnout UMT ke zdárnému konci. Vzhledem k dotační politice se nyní nedá očekávat ani rozsáhlá rekonstrukce stadionu. Vedení si však dalo za cíl nejen stabilizaci hráčskou a trenérskou, ale i vytvoření pevného a stabilního sponzorského portfolia.

Jak vnímáte skutečnost, že u některých skalních fanoušků převládá pocit, že v litoměřickém klubu je Litoměřic málo?

Vím, že v kabině A týmu je názor na naše hráče, který se k nim dostává, přijímán s lítostí. Všichni, kteří zde jsou, tu být chtějí a není to pro peníze, jak jsem několikrát zaslechl.

Proč tedy?

Víte, pohybuji se ve fotbale bezmála 20 let. Není tajemstvím, že Jakub Šimkovský je můj syn, proto si dovolím na jeho příkladu ukázat, co je pro mladé kluky důležité. Pro hráče velkých českých klubů je nejhorší chvíle, kdy pochopí, že ač odmala jsou součástí nějakého klubu, přijde okamžik, kdy jim tento klub již nenabízí perspektivu. V našich předních klubech to je logické, protože každý rok vyprodukují na 22 kvalitních fotbalistů. A pro všechny uplatnění není. Pro takového kluka je to zklamání a šok, klub jeho srdce ho nechce.

Co pak dál?

Následuje zkoušení v různých jiných oddílech, hostování, případně přestupy někdy každého půlroku a mnohé to semele tak, že přestanou hrát fotbal úplně, nebo hrají nižší soutěže jen aby se hýbali a jejich ambice se vytrácejí. Byl to i Jakubův případ, střídal kluby II. a III. ligy, až jej pan Pýcha, kterému vděčím, že vůbec u fotbalu zůstal, protože v té době byl Jakub úplně dole, vykoupil ze Slavie a přivedl ho do Litoměřic. Odcházel z Viktorky Žižkov a opouštěl ji s touhou najít klub, kam by patřil opět tak, jako 17 let příslušel ke Slavii. Mohu říct, že Litoměřicím děkuji za to, že tento pocit zde našel. Prací pro klub bych rád Litoměřicku projevil svůj dík. V současnosti máme tým a přicházejí hráči podobných osudů a pocitů, jako měl tehdy Jakub. Věřte, to nejsou žoldáci, jsou to kluci, kteří měli to štěstí, že se fotbal učili ve velkých klubech, kde měli možnost růst díky vyšším soutěžím a sportovním třídám. Nyní jsou městu a oddílu vděčni, že mohou tvořit tým tady.

V Litoměřicích už nějakou dobu působíte.

Byl jsem zde již ve chvíli sloučení. V Lovosicích byli velmi dobří fotbalisté a i v Litoměřicích uměli hrát fotbal, ale již příprava odhalila realitu. Rozdíl mezi divizí a ČFL je v rychlosti, důrazu a nasazení, někteří hráči sami vzdali možnost o místo v týmu bojovat. Ať proto, že cítili větší konkurenci a nevěřili si, či neměli až takové ambice, nebo prostě nebyli ochotni věnovat fotbalu tolik. Hlasy o tom, kdo z nich mohl za áčko hrát, jsou a byly liché. Je jistě smutné, že jediným opravdu domácím hráčem je Filip Frank, ale já v tom spatřuji naopak i radost, neboť je důkazem, že opravdu nikdo neměl a nemá zavřené dveře, a věřte, že vždy se snažíme vybrat ty nejlepší. V souvislosti s tím ještě musím zmínit, že na vlastní žádost ukončil působení v prvním mužstvu Kuba Grunert populární Migas. Tohoto srdcaře je velká škoda, ale věřím, že přijme naši nabídku pokračovat v klubu na jiné pozici. Musíme si přiznat, že další Filipové Frankové se v A týmu objeví pouze z těžké a mnohdy úmorné práce našich mládežnických trenérů. Jinou cestu, jak dostat vlastní odchovance na první palubu, nevidím. Touto cestou jim přeji hodně síly, trpělivosti a co nejvíce radosti s naším klubem.

Miloš Štádler