Václav Hrdlička, někdejší hráč Slavie, Bohemky, roudnický manažer spolu s trenérem Mariánem Řízkem, bývalým stoperem ligových Teplic, se shodli: „Naproti našemu mančaftu se Viktorii lépe dařilo v úvodní půlhodince. Předčila nás nejen ve středu pole. Její zkušení exligisté si umí balon přikrýt.
My máme systém hry postavený vedle nasazení na brejcích. Ty hosté dlouho eliminovali. Teprve zvýšením důrazu jsme se dostávali do brankových příležitostí. Povedlo se nám vyrovnat, současně však spálit několik dobrých možností, tak ještě do poločasu strhnout vedení na svou stranu. Při tom všem sehrála své i psychika, respekt vůči Jirnským. Vedle toho, co bylo řečeno, jsme dopláceli na kombinační nepřesnosti, ale i špatnou koncovku. Své sehrál i fakt, o jak důležité body jsme hráli. To všechno by se dalo samozřejmě zjednodušit, ale jen za předpokladu, že bychom soupeře přehrávali, kdyby to on povolil.“
Tvůrce hry Roudnických, exslávista Tomáš Kuchař, se pod názory těchto dvou podepsal: „Naše hra postrádala lehkost, uvolněnost a především schopnost spoluhráčů říct si o finální příhru zaběhnutím za záda zkušených zadáků v čele s Bílkem či stoperem Obermajerem.“
Šéftrenér Viktorie Josef Jícha konstatoval: „Vstoupili jsme do utkání lépe než domácí. Díky tomu jsme se dostali do vedení. Zhruba pětadvacet minut jsme měli zápas pod kontrolou. S vědomím, o co tady hrajeme. Chtěli jsme vyhrát. Dařila se nám kombinace z první, což bylo vzhledem k vedru rozumné. Co následovalo potom, to bylo jako kdyby Roudničtí mávli kouzelným fotbalovým proutkem. Z našeho herního projevu se totiž postupně vytratila přesnost. Zejména u krajních středopolařů. Chybovali tím, že svými přihrávkami směrem do středu pole doslova vybízeli soupeře k brejkům. Ten s nimi nepohrdnul. Vytvořil si pět, šest možností nejen srovnat, ale mohl jít i do vedení, když dvě situace zaváněly penaltou. Proto jsem uvítal, že skončil poločas. V tom druhém jsme vsadili na zabezpečenou obranu, nikoliv pasivní. Z brejků jsme se znovu pokoušeli strhnout vedení na svou stranu. Jindráček s Kinclem k tomu měli blízko. Nicméně domácí rovněž, ale jejich standardky zahrávané Kuchařem převážně narážely na náš pozorný defenzivní blok. Nakonec se radovali domácí hráči, když se štěstím dali výsledku konečnou podobu.“
Jinak jeden z nejlepších plejerů utkání brankář Viktorie Štěpnička k rozhodujícímu momentu duelu řekl: „Přede mnou ve změti těl prošel dvakrát balon houslemi – i těmi mými. Při nejlepší vůli jsem nestačil včas zareagovat.“
Mojmír Strachota
