Osobnost Deníku
Přečíst článek >

„Fotbal dole – to není žádná pralesní liga. To je poctivá vesnická Bundesliga," poznamenal na úvod – za všeobecného veselí a potlesku – po dvacet let hráč, posléze sudí osobitě s místní TJ Sokol srostlý Milan Košinár.

Čtyři roky stojí v čele tohoto klubu Jan Válek. Klubu, který nemá nějaké jepičí trvání. Funguje totiž od roku 1907!

Vedle něj patří neodmyslitelně do análů Jaroslav Kouba, Eduard Plachý jr. aj. Sklouzli jsme pohledem na perfektně střiženou travnatou plochu (106 na 60m). Tady samozřejmost. Jen proto, že kustod jako mnohde jinde neklade otázku velmi často se vyskytující kolem „spotřební kopané": jako co za to ? Tedy když bude plac vypadat tak, jak vypadá. O tom by své mohl vyprávět ne pohádky, ale příběhy ze skutečného vesnického fotbalového hnutí třeba Václav Schoř.
„Máme štěstí, že obecnímu úřadu není šuma fuk, jestli přežíváme, natož zda-li přežijeme. Starosta Přemysl Svora moc dobře ví, že takové investice nejsou investice vyhozené oknem. Stačí se konečně pozorněji podívat kolem. A my dál nemusíme cokoliv k rozhodnutím OÚ dodávat," notují si naši hostitelé v čele s prezidentem TJ Sokol.

Když přijedete do zdejšího sportovního areálu, nepřehlédnete dětské hřiště. Plné. Špunti očividně dovádějí. Maminky mohou v klídku probrat otázky života na vsi. Zkrátka zde tak vedle fotbalu   nepřijdou ani stoupenci jiných míčových her. Mají k dispozici zánovní asfaltové víceúčelové hřiště. I laik si hravě spočítá, že nic z toho není za hubičku.

„Sekání, v letošních tropických vedrech nezbytné neustálé zavlažování, úklid dětského plácku, toho asfaltového přijde cca. na necelých třicet tisíc. Dokážeme se nejen zásluhou OÚ, ale i vlastním přičiněním postarat," zazněla sborem odpověď na nevyslovenou otázku.

Její pokračování mělo více než zajímavou pointu: "Když jsme nechtěli, aby se změnil zelený pažit ve žlutý mlat, zavlažovali tři kluci imrvére hřiště tři dny. Bez zamhouření oka". Něco podobného se nedá okomentovat. Jeden musí smeknout.

Když jsme se trenérů Pavla Pružiny, Petra Čermáka a podle potřeby vypomáhajícího Luboše Čady (potomka ze slavné račiněvské větve fotbalistů) zeptali, kdože hradí náklady na cesty za soupeři ve 4.třídě, usmáli se: „Kluci sami. V té šestnáctce  se mezi nimi nenajde jediný, který by odmítl dát nějakou tu korunu na benzín, ale i na další výdaje. A pozor – dresy nám nepere nikdo jiný než president. Na vlastní náklady".

Pakliže padla zmínka o tom, že kopávali i vyšší třídu (3.), potom jejich nej odchovancem není nikdo jiný než Aleš Jansa. Toho tady vypiplali od přípravky, aby si nakonec jeho služeb považovali ve Štětí.

Po čtyři sezony obléká dres TJ Sokol Daniel Livora. Bývalý plejer pražského Vyšehradu. Nikdo jiný než syn známého herce: „V matičce měst nám bylo těsně. Jezdili jsme sem na víkendy. Tady pod Řípem jsem našel v kouzelné krajině svůj domov. A samozřejmě mezi prima lidmi," podtrhl své pocity Dan. Pocity, s jakými se nám svého času svěřil neméně známý a velmi oblíbený herec Jan Teplý. "Škoda, že už není mezi námi," podotkl Dan.

Zbývá jenom dodat, že cokoliv z toho, co bylo napsáno, netřeba znovu zvýrazňovat. Ta obětavost, pospolitost, soudržnost má naštěstí své pokračování. A pak že prý starým, ušlechtilým a českým tradicím už umíráček dávno odzvonil konec!

Jedna nezbytná poznámka závěrem. Při memoriálu někdo ztratil SPZ 6U9 8839 a je k mání u prezidenta klubu. Vždyť ten je policista …

Mojmír Strachota