Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Jak si se dostal do Roudnice a co říkáš na zázemí?
Do Roudnice jsem přišel toto léto, doporučil mě trenér Svátek, který mě kdysi vedl v žákovských výběrech Sparty. Kvůli povodním, které nám vytopily celý areál v Roudnici, jsme prakticky celou přípravu absolvovali v Počáplech, které nám nabídly vše, co jsme potřebovali – od kabin až po dvě krásná hřiště, takže se zázemím zde jsem byl velmi spokojen. Do Roudnice jsme se vrátili až nyní, týden před startem ČFL. Hlavní hřiště sice asi ještě nebude připraveno na první domácí zápas, ale jinak je zázemí velice pěkné. I v šatně jsem si vybral dobré místo, takže určitě spokojenost.

Je to pro tebe výzva zahrát si v takto mladém věku ČFL?
Beru to určitě jako krok nahoru, jsem rád, že jsem získal cenné zkušenosti v juniorské lize, ale v ČFL se přece jen hraje úplně jiný fotbal. Doufám, že dostanu šanci v co největším počtu zápasů a budu se snažit pracovat tak, abych se co nejvíce zlepšil a mohl v budoucnu mířit i výš.

Kromě fotbalu ještě studuješ. Jak si to na Spartě zvládal?
Se studiem jsem nikdy problémy neměl, nebyl jsem nikdy jedničkář, ale zkrátka jsem to vždycky dokázal s fotbalem skloubit. I když to v mnoha chvílích bylo hodně těžké a náročné, asi každý sportovec vám potvrdí, že přijít večer vyřízený z tréninku či zápasu a ještě se dokopat do učení stojí hodně přemlouvání. Odmaturoval jsem na střední ekonomické škole a v současnosti se pokouším o studium na vysoké škole, ale moc mi to nejde.

Byl jsi se Spartou na mezinárodním turnaji v Japonsku. To byl asi velký zážitek.
Ano, jednoznačně můj největší fotbalový zážitek. Myslím si, že tohle se poštěstí málo komu a řekl bych, že jsme si to všichni ohromně užili, ať už 14ti hodinový let z Paříže do Nagoy, nebo zápas s Barcelonou ve skupině, v kterém jsme nakonec prohráli 2:1. Ale musím říct, že hrát v počasí, kde je 40 stupňů ve stínu nebylo vůbec jednoduché, hned v prvním zápase nám zkolabovali dva hráči, jelikož čas na aklimatizaci byl velice krátký, ale postupem času se to zlepšovalo. Turnaj nakonec vyhrála Barcelona, která ve finále přehrála brazilské Sau Paulo. Určitě bych si někdy návštěvu tak krásné země jako je Japonsko rád zopakoval.

Jezdíš na tréninky s Jakubem Šimkovským. On je slávista. Je mezi vámi nějaká rivalita?
Jezdíme spolu, to je pravda, ale žádná rivalita nepanuje. Občas se jen tak ze srandy pošťouchneme, ale to je všechno. Je to super kluk, takže cesta na dálnici s nim je klidná.

Jaká je nálada v kabině před úvodním kolem v Domažlicích?
Myslím si, že jsou všichni naplněni očekáváním a těší se na start ligy. Ambice vedení jsou vysoké, takže určitě každý uděláme vše pro to, aby se uspělo. Hodně napoví hned úvodní zápas, který opravdu prověří, jak jsme na sezonu připraveni. Ale věřím, že to zvládneme a odrazíme se tak k úspěšné sezoně.

Kdo je tvůj fotbalový vzor a proč?
Jmenoval bych svého dědu (Josef Jurkanin), který byl obrovským talentem československého fotbalu. Kdybych se mu na hřišti alespoň trochu vyrovnal, byl bych spokojený. Jinak přímo konkrétního hráče nemám.

Autoři: David Lisec, Radim Tuček