Posledních osm let tak tráví na hřišti, které je v Česku jedním z raritních. U jednoho z rohových praporků totiž vedou koleje, byť dnes už nevyužívané dráhy. "Jasně že jsme se za tu dobu setkali s řadou reakcí," přibližuje třicetiletý fotbalista, který zaznamenal o minulém víkendu hattrick. "Radši ale góly připravuju, podle mě tvoří asistence 90% gólového úspěchu," svěřil se.

Od začátku vaší fotbalové kariéry jste hráčem Sulejovic, ačkoliv v mládeži jste strávil nějaký čas v Brozanech, Roudnici či Lovosicích… Na který klub vzpomínáte nejraději?
Jednoznačně na Lovosice. Sešla se nám tam tenkrát výborná parta, kluci, s nimiž jsem chodil i do školy. Po Sulejovicích to pro mě byla druhá srdcovka, v I. A třídě jsme tenkrát prohráli jen jednou za celou sezónu a nakonec jsme vykopali krajský přebor.

Fotbalisté Brozan ilustrační
Absence? Nevadí. Brozany i přes obří marodku zvítězily v Pardubicích

V dospělosti jste půl roku hostoval v Žitenicích, rok a půl poté v Černivu… Proč jste v tu dobu nehrál za Sulejovice?
Řeknu to, jak to cítím. Do Lovosic měl tenkrát dosah majitel Žitenic pan Starý, který mě lanařil k nim. Nakonec jsme se ale po půl roce úplně nepohodli, a odešel jsem. Nabídka byla právě z Černiva, kde tehdy trénoval pan Kalivoda, s nímž jsem se znal ještě z žáčků v Roudnici. Do Černiva jsem tak šel hlavně kvůli němu.

Co vás přimělo v létě 2015 k návratu do Sulejovic?
Táhlo mě tam srdíčko. Už dlouho. Největší motivací byl brácha, který tam už působil. Musím říct, že byl roky, kdy jsem se tomu nevěnoval úplně naplno, protože jsem byl po operaci menisku, navíc jsem měl plastiku křížového vazu v koleni, ale v posledních letech už jsem se zapojil víc.

Slavoj Sulejovice, uprostřed ve spodní řadě Michael PeknerSlavoj Sulejovice, sedmý zleva v horní řadě Michael PeknerZdroj: Slavoj Sulejovice

Prý se vám v "Sule" sešla skvělá parta…
Je to tak. Jsou tam kluci, s nimiž se známe od malička, do toho můj bratránek Bubajz, ten přitáhl další kluky třeba i z Ústí jako Kéďu (Radek Doubek) a další. Člověk jde na trénink nebo zápas nejenom kvůli fotbalu a proto, že se letos zrovna daří, ale i proto, že se těší na tu partu a ví, že si může pokecat o čemkoliv.

Fotbalisté SK Štětí - ilustrační foto.
K popravě Štětí v Neratovicích přispěl i jeho bývalý kanonýr Vokoun

To zní skoro jako ideálka…
Tak jasně, že občas se na hřišti pohádáme, všichni to máme v těch hlavičkách trošku pochroumaný, protože jsme fotbalisti (smích). To k tomu ale patří. Po zápase je to hned pryč (úsměv).

V Sulejovicích jste stálicí, brzy dovršíte osmou sezónu v řadě. Předpokládám tedy, že jste ve Slavoji spokojený a jinam už vás to netáhne…
Pravda! Zaprvé to tu mám za barákem… K tomu připočtěme moje koleno, navíc rád pomůžu klukům tady. Vím, že v minulosti jsem tomu možná nedával úplně maximum, o to víc to teď chci napravit. Takže i kdyby přišla nějaká nabídka z vyšší soutěže, zůstávám.

O pár odpovědí výš jste zmínil Radka Doubka. Ten mě upozornil, že za rozhovor vás hned zkasíruje. Tušíte, co vás to bude stát?
Jestli to říkal Kéďa, tak už asi mám představu, protože ten umí klidně vysrknout sud (smích). Na různých týmových akcích je to neskutečný píč, takže myslím, že když dovalím nějaký ten soudek, tak bude mít úsměv od ucha k uchu (smích).

Házenkáři Lovci Lovosice ilustrační
Lovosice srovnaly! Zraněné opory zastoupili mladí odchovanci

A v součtu s vaším hattrickem?
Za hattrick se u nás neplatí. Ale den poté jsem měl narozeniny, takže jsem to spojil a klukům jsem zaplatil nějaké to pivko a občerstvení. Myslím, že tohle je daleko lepší, než platit peníze do kasy.

Můžete upřesnit, co se u vás pije?
Dobrá otázka (smích). Jsem spíš domácí kliďas, do hospody moc nechodím, takže to nedokážu úplně posoudit.

Dobrá, co vaše gólová exploze? Vešla by se do nějaké gólparády?
Bacha na to! Každý můj gól je výstavní! (smích) Každopádně ten první byl z přímáku asi ve 45. minutě na 2:2. Bylo to pro praváka, přišel ke mně ještě kolega, s nímž mimochodem hraju hrozně rád, ale já byl hrozně nasranej, že prohráváme, a tak jsem ho asi trochu nevybíravě od míče odehnal. Ale nelituju toho, napálil jsem míč, který skončil až v šibenici u vzdálenější tyče. Po gólu za mnou přiběhl brácha, který mi říkal, že to tam pěkně vyčistil, jelikož jsme před utkáním věšeli sítě a on to tam prej nějak pěkně zaháčkoval (smích).

A ty další góly?
Při druhém to bylo také ze standardky, pamatuju si jen, že jsem to chtěl akorát dobře trefit. Byl jsem si jistý, že se mi to povedlo, což mi vzápětí potvrdil opět brácha, který mi říkal, že to bylo zase do šibeny.

Basketbalisté Slavoj Litoměřice ilustrační
Slavoj vyřadil favorizovaného exligistu a je ve finále I. ligy

Jste pravidelným střelcem nebo to pro vás byl sváteční hattrick?
Přehled úplně nemám, ale tenhle hattrick pro mě byl speciální v tom, že u toho byla má skoro čtyřletá dcera s přítelkyní (úsměv). Jinak branky raději připravuji než dávám, protože trvám na tom, že 90% gólu je o té nahrávce. Těch 10 procent tam už vždycky nějak doklepete (úsměv). A pokud jde o jiné hattricky, vybavím si například podzimní proti Pokraticím, ale důležitější jsou vždycky tři body pro tým.

Sulejovice, okres LitoměřiceSulejovice, okres LitoměřiceZdroj: Deník

Ještě se musím zeptat na koleje procházející těsně u jednoho z rohových praporků… Pro vás už je to zřejmě samozřejmost, ale zažil jste někdy nějakou opravdu vtipnou či kuriózní reakci soupeřů, kteří to ještě neznali?
Jasně že jo. Někdy to byly běžné reakce údivu, ale kolikrát si to i hodně soupeřů fotilo. Nejhorší bylo, když se vám někdo vysměje a má takové ty hloupé narážky. Pokud se mě někdo v tomto ohledu zeptá, jak se odsud dá kopat roh, odpovím mu, že je dřevák, protože každý dobrý fotbalista by měl umět kopnout roh i z kroku (smích). Upřímně, já jsem rád, že se tu zatím kvůli tomu nikomu nic nestalo a že jsme díky tomu i trochu známí (úsměv).


Načítám výsledky ...