Okamžitě se vyrojily nepodložené spekulace týkající se kouče Jaroslava Zlaty. „Tohle není trenér pro „áčko". Může trénovat maximálně žáčky", byl argument těch, které trápí především osobní zhrzenost. Velmi rychle opomněli, že v předcházejících ročnících figuroval kolektiv na samé špici krajského přeboru (KP). Právě pod taktovkou Zlaty. Nemohli jsme zareagovat jinak, než si sednout s předsedou klubu Radkem Baniou, nejen funkcionářem, ale především někdejším kanonýrem litoměřického celku. Nespekulovali jsme a zeptali se přímo: dojde k odvolání Jaroslava Zlaty? Kdo by po něm případně převzal žezlo?

„Nebudu lhát, že jsme s umístěním týmu po polovině soutěže spokojeni. Chce to však udělat poctivou analýzu podzimní části sezony a ne dělat laciná a populistická gesta. Například vyhozením trenéra. Toho, který dostal FK Litoměřice po dlouhých letech na špici KP. Ti, co teď prahnou po jeho odvolání, ať se prosím podívají zpět do historie. Umístění v KP od roku 2005 do 2009 – 11, 13, 9, 13. Teď za poslední dva roky, i zásluhou Zlatova předchůdce F. Királyho ml., skončil tým tři, resp. bod od postupu do divize.

V čem tedy vidíte příčinu výkonnostního poklesu oproti předcházejícímu ročníku?
„Těch je několik. V prvé řadě se nám rozpadla stoperská dvojice. Do Nového Boru odešel Svoboda a druhý elitní stoper Novák z pracovních důvodů nebyl k dispozici. Náhradou za ně se stali hráči ze středu pole, kteří poté chyběli do rozehrávky. Další morovou ranou byla zranění, absence nebo vyloučení klíčových hráčů: Tichý, Grunert, Hruška, Tomášek, Divecký nebo Vágner."

Přesto jste ještě po šestém kole vedli. Mimo jiné když jste získali skalp lídra soutěže SK MONDI Štětí.
„Do zápasu v Bezděkově bylo ještě všechno v pořádku (výhra 4:0). Vedli jsme tabulku. Nikdo nečekal takový zvrat. Možná přišlo i trošku sebeuspokojení, že vše půjde opět „samo". Samozřejmě jak to v životě chodí, trest přišel hned vzápětí. Povinná výhra doma s Modlany se nekonala. V Lounech jsme dohrávali v devíti a doma opět selhali s Modrou. Na hráče padla psychická deka. Do konce soutěže se z krize nedostali. V týmu chyběl vůdčí typ hráče, který by ostatní strhl, aby přerušili sérii nezdarů. Na druhou stranu je ale důležité říci, že v žádném z těchto devíti zápasů nás soupeři nepřehráli. Prohráli jsme si je dílem smůly. V zakončení, možná nezkušeností, nemohoucností. Každopádně kádr hráčů, které máme, tomuto  umístění neodpovídá a já doufám, že to na jaře potvrdíme."

Plánujete před odvetami nějaké změny?
„Určitě! A to ve všech směrech! Posílili jsme realizační tým. Jaroslava Zlatu doplní druhý trenér. Dlouholetý hráč a v současnosti ambiciózní trenér Štefan Knapík. S některými hráči se rozloučíme. Jiní se po hostování vrátí zpět. Samozřejmě se poohlédneme po nějakých posilách. V žádném případě nechceme nic podcenit!  Pesimista, když se podívá na tabulku, řekne: jste pár bodů od sestupu. Já říkám ano, to je pravda, ale také jsme sedm bodů od čtvrtého. Záleží vždy na úhlu pohledu… ."

V posledních týdnech jste i vy osobně, potažmo FK, byli  terčem „zaručených" zpráv.
Už Albert Einstein řekl, že dříve člověk rozbije atom než pomluvu. Takže ani já nemám šanci se bránit těmto zaručeným, avšak lživým a nesmyslným zprávám. Ne nadarmo se říká, že přátele poznáš ve zlých časech. Naopak supi a hyeny využívají momentální slabosti druhých. I tento rozhovor jasně ukazuje, že stojíme pevně při sobě. Nadále budeme bojovat. Ať se to někomu líbí nebo ne. Chceme dále rozvíjet fotbal v Litoměřicích. Klást důraz na sportovní růst všech našich svěřenců. Budovat klub jako jednu velkou rodinu, která nás reprezentuje. Nejen na poli sportovním, ale také se dokáže bavit na akcích, které FK pořádá. Ať jsou to každoroční plesy, divadelní představení nebo letní fotbalové hry apod.".

Život nepřináší jen vítězství a prohry. V minulých dnech zemřel dlouholetý činovník FK Jiří Lánský.
„Tato zpráva mě velmi zarmoutila. V takovýchto chvílích si teprve člověk uvědomí, jaké malichernosti řeší. Je to během pár měsíců už druhá bolestivá ztráta. Po mém tátovi odešel další zapálený fanda. Člověk, kterého jsem si nesmírně vážil. Provázel mě celý můj sportovní život. Teď už mohu jen oběma tam nahoru vzkázat: „Chlapi držte nám palce! Budeme to potřebovat! Nikdy na Vás nezapomenu!"

Mojmír Strachota