S fotbalem jste začínal v Hoštce, kdo vás k němu přivedl?
K fotbalu mě přivedl, stejně jako spoustu kluků v Hoštce, Josef Šenfeld. Dlouhodobě tam dělá pro fotbal strašně moc, za což má moje velké uznání.

Mezi vaše další štace patřily i Polepy či Štětí, jak na to vzpomínáte?
Do Polepů jsem přestoupil asi hlavně za bráchou. V tu dobu to bylo o soutěž výš než hrála Hoštka. V Polepech jsem hrál více jak 5 let a vzpomínám na to hrozně rád, sešla se tam skvělá parta a troufnu si říct, že jsme hráli nejlepší fotbal v okrese.

A Štětí, kde jste působil v mládeži?
To bylo na střídavý start, což bylo občas hodně náročné. Pamatuju s, že jsem měl jednou sedm zápasů za osm dní. Fotbalově to bylo super, potkal jsem se tam se spolužáky a hlavně tréninky a zázemí se tou dobou nedaly vůbec srovnat s tím, na co jsem byl zvyklý. Jako bonus jsme můj poslední rok v dorostu vyhráli I. A třídu. Další sezónu jsem se ještě zkoušel prosadit v A týmu Štětí, což se ale moc nepovedlo.

Co vás letos na jaře přimělo k přestupu do Roudnice?
Z Polep v posledních letech odešlo snad 15 kluků, i proto se přihlásila III. třída. Moje ambice byly jinde, takže když přišla nabídka zapojit se do přípravy v Roudnici, šel jsem do toho. V kabině jsem se cítil dobře a když projevili zájem nebylo co řešit (úsměv).

Pod Lipou je krásný a rozlehlý areál, jak se vám líbí roudnické zázemí?
Areál je naprosto skvělý, jsou tam tři hřiště, plus máme k dispozici umělku, což se hodí hlavně v zimě. Navíc pivo tam je výborné, můžu jenom doporučit (smích).

Tréninky bývají prý pro áčko a béčko společné, je to tak? Jaký to má vliv na kvalitu tréninků?
Úterní tréninky jsou vždy společné, ve čtvrtek se to většinou rozdělí podle toho, kdo jde hrát za áčko a kdo za béčko. Vliv na kvalitu to má velký, protože nás je vždycky více jak dvacet, takže se dají dělat různá cvičení a taky hrát fotbal na celé hřiště.

Odehrál jste už nějaký zápas i za áčko? Případně máte motivaci si zahrát o soutěž výš, než za rezervu?
Za áčko jsem nehrál. Zatím takhle nepřemýšlím, chtěl bych být více platný v béčku, abychom se posunuli v tabulce do horních pater.

Pojďme k vašem čtyřem brankám - to je u vás pravidelné, nebo to byla "náhodná střelecká exploze"? A dal jste už někdy tolik, nebo i více branek?
V poslední době moc gólů nedávám, byl jsem zvyklý jich dávat více. Párkrát už jsem dal hattrick a nejvíc gólů v jednom zápase jsem dal myslím šest.

Kolik stojí čtyři góly za Roudnici?
Přesně ani vlastně nevím, snad se vejdu do tisícovky (smích).

Jak byste se popsal jako hráč?
Hodně lidí by mě vidělo spíš jako útočníka, ale to já si nemyslím. Vůbec mi nejde hrát zády k bráně a určitě bych chtěl lépe hlavičkovat. Myslím si, že jsem lepší na lajně do rychlých útoků.

Pamatujete si nějaký svůj životní gól? A co nějaká vtipná či kuriózní příhoda, kterou jste během své kariéry zažil?
Já moc pěkných gólů nedávám takže asi ne. Nejvíc se směju, když si vzpomenu, jak dal jeden nejmenovaný kamarád v zápase hlavičkou housle sám sobě, to byl pohled k nezaplacení (smích).

Máte ve fotbale svůj vzor? Případně oblíbený tým?
Pro mě je to určitě Zlatan Ibrahimovič hlavně za ty jeho neskutečné góly.

A vaše osobní ambice pro tuto sezónu?
Za podzim jsem chtěl dát 10 gólů což už není tak daleko. A pro celou sezónu? Snad něco snadného, třeba dohnat gólově Kubu Ortbauera (smích) (s 31 brankami aktuálně nejlepší střelec I. B třídy, pozn. autora).