Pro mnohé byl Bůh, idol, vzor, v jeho domovské Argentině dokonce jako oslava lásky k Diegovi Maradonovi vznikla církev. Všechna čest, podsaditý fotbalový bůžek byl skutečně jedním z nejlepších hráčů všech dob, nepřeberné množství videí s jeho kousky, která se dochovaly, jsou toho neodiskutovatelným důkazem. Diegovi zkrátka bylo dáno shůry. Životní příběh muže, který rozhodně nebyl aristokratem, eufemisticky řečeno, by ale měl být mementem a špatným příkladem pro sportující mládež. Drogy, sex a alkohol, to byly neřesti, které Maradonu poslaly do pekla už mnohem dříve než ve středu, krátce po dovršení šedesátin. A protože těchto neřestí požíval ve velkém, je možná z podivem, že jeho životní pouť neskončila ještě dříve. Maradona zároveň příliš nectil fair play, což by ve sportu měla být jedna ze základních hodnot. Na druhou stranu pro jeho popularitu udělal tolik, jako udělal málokdo. Abychom rozpoznali zlo od dobra, je potřeba se na rozporuplnou story Diega Armanda Maradony dívat z několika úhlů; pomůžou nám dvě linie – ta sportovní a ta životní. Nejlépe na trávníku geniálního Argentince vystihl Pelé, další fotbalový Bůh. „Kdo ho viděl hrát, musel ho milovat. Kdo ho viděl žít, musel nad ním plakat,” řekl kdysi. Více netřeba dodávat.