Šestadvacetiletý šikula David Černý je jedním z tahounů ústecké Army, která zatím vede Českou fotbalovou ligu, skupinu B. Ve čtyřech zápasech dal sedm branek, v posledních dvou utkáních zaznamenal hattrick. Dva zásahy zaznamenal také v 1. kole MOL Cupu.

Střílí mu to i ve futsalu, kde se vrátil do nejvyšší soutěže, když podepsal u nováčka z Perštejna a jedním gólem pomohl k úvodní remíze 5:5 s pražskou Slavií. „Celkově výsledek asi odpovídá, možná jsme mohli dostat nějaký gól a nebo naopak nějaký přidat, ale jinak to dopadlo asi tak, jak to dopadnout mělo,“ řekl o poslední výhře Army 3:0 s Benešovem, kterou střelecky sám zařídil.

Jak byste zhodnotil svůj výkon? Dal jste druhý hattrick po sobě…
Je to tak trochu i štěstí, jsem hlavně rád, že se do těch šancí dostávám. Na druhou stranu ty tři góly jsem mohl mít už v 10. minutě, takže jsem z toho byl tak trochu v rozpacích, protože mi to tam prostě nespadlo. Doma mi to vždycky trvá (úsměv). Musím poděkovat klukům, skvělý výkon dnes předvedl Jaroslav Benda, všechny míče, které na něj letí, tak udrží a rozdá, což je obrovská pomoc. Při druhém gólu mi dal zase skvělý pas střídající Dan Chodora, takže dnes je to zásluha každého jednotlivce, který na tom hřišti byl. Šlapeme od brankáře až po útočníky.

Chodora se dostal do hry místo Adama Uličného, kterého jste trefil ve zdi míčem do hlavy a knockoutoval ho. Nevyhuboval vám za to?
(smích) Už v kabině o poločase jsme si z toho, nechci říct úplně dělali srandu, možná měl lehký otřes mozku, ale říkal tam, že se mu chudákovi točila hlava. Chtěl jsem po něm, aby mi nastavil zeď, jenže já ten míč vůbec netrefil. Samozřejmě mě to mrzí, trošku jsem ho pak v kabině pošťouchl a zároveň se mu tímto omlouvám. Doufám, že do pondělního tréninku to bude v pohodě.

Takhle vypadá rozorané hřiště v Brné, kde řádili divočáci.
Kanci vyhnali Brnou do Střekova. Proti Lovosicím jí bude chybět Rilke

Kolik stojí hattrick v ČFL?
Hned po zápase se mi kluci smáli, že to budu mít podruhé za tisícovku, ale já ty peníze do kasy rád dám. Když se takhle vyhrává, ta nálada v kabině je úplně jiná. Jinak se chodí na tréninky, všechno se dělá s větší chutí. Kdyby to takto mělo pokračovat i za cenu toho, že tam budu dávat další peníze, tak mi to nevadí (úsměv).

V čem je u vás hlavní rozdíl oproti jaru, kdy na vás trenéři také gólově spoléhali, ale dal jste jediný gól?
Sám nad tím často přemýšlím. Nedokážu přesně říct, těch aspektů bude víc. I v zimní přípravě na FORTUNA:NÁRODNÍ LIGU jsem se cítil výborně, ale nepadalo mi to. Nebudeme si nic nalhávat, určitě je rozdíl mezi druhou a třetí ligou, ale zase asi to zase není rozdíl šesti, sedmi branek během čtyř kol. Důležité pro mě je, že trenér Tesařík i s asistentem panem Kolářem mi důvěřují, hodně se mnou mluví. Já mám tenhle přístup rád, ať už to bylo v Teplicích nebo pak i tady v Ústí. Když hráč ví, že za ním stojí trenér, kluci v kabině, a třeba i vedení, tak se cítí lépe. Myslím, že nikdo tady v Ústí nemůže říct, že by s ním trenéři nemluvili, nebo že by bylo něco špatně. Komunikace s trenéry je tu výborná a proto všichni, včetně mě, takhle šlapeme. Jako hlavní důvod bych tedy asi označil vzájemnou komunikaci.

Střílí vám to i v MOL Cupu, kde jste ve 2. kole dostali prvoligový celek Bohemians Praha. Jak jste spokojený s losem?
Los jsem sledoval živě, jelikož mě to dost zajímalo, a upřímně jsem rád, že sem přijede ligový mančaft. Co víc bychom tu mohli divákům nabídnout, zvlášť teď, když se nám daří? Nevím, zda se podaří zdejší stadion vyprodat, ale byl bych strašně rád, kdyby přišlo co nejvíc fanoušků a doufám, že se jim odvděčíme výkonem.

Předpokládám, že jste měl i jiné nabídky, třeba ze 2. ligy. Proč jste si vybral právě Ústí?
Nějaké nabídky samozřejmě byly, dokonce jsem strávil asi 10 dnů v Opavě, za kterou jsem odehrál dvě utkání. Tam už byl podpis hodně blízko, zájem byl z obou stran, ale nakonec to z určitých důvodů nedopadlo.

Trenér FK Teplice Jiří Jarošík
Teplického kouče Jarošíka se na facebooku před fanoušky zastala jeho matka

Můžete být konkrétnější?
Určitě to nebylo o financích. Smlouva, kterou mi v Opavě nabídli, byla na druhou ligu dobrá, ale zkrátka to nevyšlo. Druhou ligu bych si samozřejmě zahrál rád, a kdo v Opavě někdy hrál tak ví, že to prostředí tam je fantastické, takže jim za tu šanci děkuji. Dík patří panu Kolínkovi, s nímž jsem tam byl nejvíc v kontaktu, vlastně díky němu jsem tam šel.

Co vás pak přesvědčilo zvolit právě Armu?
Hodně tomu přispěl příchod Vasila Knora (nový sportovní ředitel, pozn. autora), s nímž se už pár let znám. Hodně k tomu přispělo také to, že trenérem byl jmenován Dušan Tesařík a jeho asistentem Patrik Kolář.

Zatím hrajete atraktivní fotbal, který baví i diváky. Cítíte jejich podporu?
Musím říct, že když se člověk podívá na tu hlavní tribunu, a vidí tam několik stovek diváků, je to super. Když se pak takhle daří, je skvělé, když vás třeba při střídání ocení. Já mám tohle rád a chtěl bych jim poděkovat, že mě po těch prvních dvou, třech šancích, které jsem zazdil, neukamenovali, a já se jim pak mohl odvděčit hattrickem. Jsme strašně rádi, že na nás chodí a podporují nás, je to pro nás taková odměna.

Po čtyřech zápasech máte 10 bodů a vedete soutěž, jak jste spokojení s úvodem?
Zatím je to nadstandardní. První zápas v Jablonci vypadá výsledkově jednoznačně, ale za mě osobně to na 3:0 rozhodně nebylo. Jablonec byl asi nejtěžší soupeř, se kterým jsme zatím hráli. Pak přišla remíza s Přepeřema, tam je to zase škoda, protože jsme to po většinu utkání měli ve svých rukách. Doufám, že budeme v této jízdě pokračovat dál a udržíme tuto šňůru co nejdéle to půjde.

Jak to máte s futsalem, kde jste se vrátil do nejvyšší soutěže podpisem v Perštejně?
(úsměv) Ano, i ve futsale jsem nějak v kontaktu. Nechci říkat, že v Ústí to není na profi úrovni, protože tak to úplně není. Jasně, je to třetí liga, ale ať si každý říká co chce, my máme ty tréninky tak uzpůsobené… Určitě ne třeba dvoufázově, ale makáme čtyřikrát, pětkrát v týdnu, takže toho času pak už tolik není. Nejsme ale v první ani ve druhé lize, takže pokud ten čas bude, rád si půjdu futsal zahrát. Samozřejmě jsme ale domluvení, že to je na mé riziko, a kdyby se nám povedlo s Armou postoupit zpět, tak by šel futsal stranou. Vždy jsem říkal, že fotbal je pro mě číslo jedna, a futsal je takový dodatek, mimo jiné i ke kondici.

Když už jsme u futsalu, co říkáte na konec Svarogu Teplice, kde jste strávil nejlepší roky své kariéry?
S panem Žákem (prezident Svarogu, pozn. autora) jsme vždy byli v kontaktu. Už když jsem tu hrál druhou ligu tak mi nabízel nějaké podmínky, abych tam šel třeba dohrát play-off, ale jak jsem říkal, první a druhá liga ve fotbale je pro mě profi, a nikdy bych v tomhle ohledu s futsalem nekoketoval. Konec Svarogu mě ale samozřejmě mrzí, protože jsem to měl doma, když byl čas, chodil jsem se na kluky koukat. Pan Žák byl v dobrém slova smyslu fanatik, dával tomu všechno, já doufám, že si třeba rok, dva odpočine, pak mu to začne chybět a do futsalu se vrátí.

Příští utkání ČFL hrajete v Teplicích, což pro vás bude hodně osobní…
Určitě, znám se tam se spoustou kluků, ať už z áčka, kde s námi trénovali, nebo z dob, kdy jsem byl ještě v béčku. Strašně se na to těším, myslím, že by mohlo přijít hodně lidí a že by to mohlo být atraktivní utkání. Úplně nevím, jaký zápas očekávat, ale my tam pojedeme dělat svojí práci, stejně jako doteď. Rád bych pozval i ústecké fanoušky, aby nás přijeli podpořit.