1.B třída: Libotenice vyhořely, inkasovaly osmkrát

Osobnost Deníku

Koleje u hřiště? Když soupeře překvapí, Perkner má svéráznou odpověď

Sulejovice jsou pro Michaela Perknera srdeční záležitostí. Druhou po Lovosicích, kde…

Přečíst článek >

Nečekaně jednoznačný průběh měl šlágr víkendového kola. Druhé Libotenice totiž doma prohrály s do té doby třetími Křešicemi vysoko 0:8. Hosté se rozstříleli od 20. minuty. Do poločasu se trefili pětkrát.

„To byly všechno parádní branky. Kandidovaly by na gól roku. Naši chlapci nastoupili po úspěšné sérii jako mistři světa a soupeř nás dokonale vyškolil. Předčil nás ve všem. Kluci by měli Křešickým ještě zaplatit deset korun za kolotoč, hlavy se jim musí točit ještě teď. Výkon byl hrozný, vystřelili jsme snad jen jednou, a to to ještě musel na konci zkusit gólman. Takhle tedy ne! Na tréninku to pořádně rozebereme. To se nesmí opakovat! Divákům se musíme příště omluvit proti Mšenu a hlavně v posledním kole v derby proti Hrobeckým,“ měl jasno trenér domácích Václav Mareš.

Už před výkopem panoval v šatně Straškovských optimismus. „Hostili jsme beznadějně poslední celek tabulky. Považovali jsme při vší fotbalové etice, úctě k soupeři, za svou povinnost zabodovat naplno, a tak si vylepšit své postavení,“ usmíval se při poskytování informací středopolař Ivo Hyšman.

„Konečně výsledek napovídá, že naše sebevědomí mělo své opodstatnění. Kdybychom přitom byli v koncovce přesnější a především koncentrovanější, mohli u nás Bečovští dostat klidně ještě větší nakládačku,“ hovořil za celou kabinu straškovský záložník. O víkendu hrají svěřenci kouče Jakuba Tesaře v Oseku a pokusí se prý i na hřišti nepoměrně kvalitnějšího konkurenta oproti Bečovu získat alespoň bod.

Patří k těm nejzkušenějším trenérům. Nehledá chyby tam, kde nejsou. „Rád se pod tyto postřehy podepíšu. Tři roky jsem se snažil hodnotit sudí v lepším světle. V Obrnicích to nešlo. Co s námi prováděl Cvachoušek, to se vymykalo snad všem literám pravidel. Nad řadou jeho protichůdných verdiktů totiž kroutili hlavou také domácí diváci a funkcionáři. To o něčem vypovídá. Je veřejným tajemstvím, že my jako klub arbitry „nemotivujeme“. Jistě mi dobře rozumíte. Tedy v duchu: Foukejte alespoň rovinu. V tomto zápase nás rozhodčí poškozoval, jakmile Obrnickým hrozilo nebezpečí.

Naše góly? Ty jsme dali po akcích, které nemohl neuznat. Kdyby se tak stalo, šlo by o „upísknutí“ do nebes volající. Obdivuhodně si poradil i s asistenty. Aniž mu signalizovali ofsajd, registroval ho sám, přestože šlo o akce, kdy se kluci dostávali do brejků přes bránící protihráče. To byla síla. Nakonec jsem byl moc rád, že se mi mančaft podařilo uklidnit. Tedy i nejzkušenějšího Řízka a Trutnovského, takže jsme dohráli v jedenácti bez vyloučení,“ netajil se zklamáním s řízení duelu kouč poražených Jaroslav Popper.

„Člověk musí mít pokoru. Nicméně v Trnovanech jsme byli po příjezdu opravdu nemile překvapeni tím, na čem jsme měli zápas odehrát. Nepřeženu, když pojem hrací plocha označím drnčákem. Ani zázemí tohoto oddílu není nejlepší, což se podepsalo na otrávenosti mančaftu. Natolik, že se mi kluky nepodařilo zdravě nabudit, aby odvedli v zápase alespoň solidní výkon. Hrálo se dlouho jen od vápna k vápnu. Nakonec o výsledku rozhodla jediná povedená rána domácích, která jim přinesla tři veledůležité existenční body. My jsme přitom mohli gólově odpovědět. To by ovšem nesměl Míša Řezáč pálit z nulového úhlu místo toho, aby dal příhru pod sebe na dva zcela volné spoluhráče.

Sám jsem mohl mančaftu pomoci uhrát aspoň plichtu. Ale moje rána skončila v náruči dobře postaveného trnovanského gólmana. Stačilo přitom, abych jen trošku vychýlil mířidla a mohli jsme získat alespoň bod v zápase, v němž nezvítězilo lepší, ale šťastnější mužstvo,“ poznamenal hrající kouč Podřipanu Petr Lédl.

„Nemám slov,“ kroutil hlavou trenér Brozan B Vladimír Manda nad tím, co odehráli jeho svěřenci v duelu s Kladruby, které jednou za utkání vypálily a přesto si odvezly od Mlýnské strouhy tři body.

„Ta rána byla ovšem parádní. Tuzar neměl šanci, aby ji chytil. Marně jsme se toto manko z osmé minuty snažili smazat. Do přestávky se hrálo z jedné i druhé strany od vápna po vápno. Bez vážnějšího ohrožení branky. Teprve po pauze, kdy jsem se snažil mančaft nabudit na vítěznou vlnu, jsme se usadili před bránou soupeře. Když ale na jednoho padne deka, sedne pech, nedal by gól snad ani do rána. To byl náš nedělní případ,“ nezlobil se kouč Vladimír Manda na své mužstvo s vírou, že by si mělo vynahradit střelecký půst v sobotu na hřišti posledního Bečova. „Už proto, že doma se nám i přes herní převahu nedaří a body naopak přivážíme z venku. Nejde tedy o nemístný optimismus.“

Po dvougólové víkendové porážce v Havrani už ztrácí tým ze Mšeného–lázní na dvanáctou příčku, kde je Dubí, pět bodů.

Ladislav Pokorný, Mojmír Strachota