Spolu s Miroslavem Mihulkou. Nejde o náhodu. Trenér Václav Mareš si získal tým na svou stranu nesmlouvavostí, když jinde by měli pro jeho koňské dávky v rámci kondiční přípravy asi méně vstřícnosti a pochopení.

„Po zimě, v předloňském jaru, nebylo zbytí,“ usměje se a dodá:“ Mančaft totiž měl neskutečné manko ve fyzičce. I naším přičiněním, protože jsme tuhle přípravu vzali na příliš lehkou váhu. Naštěstí dnes mluvím v minulém čase. Nerad bych, abychom si něco podobného zcela zbytečně zopakovali, přestože jsme amatéři se vším všudy. Nebo právě proto.“

Vnucuje se otázka, jak často si dáváte do těla?
Třikrát v týdnu.V čase příprav sehrajeme osm až deset utkání.

Pochválil jste kabinu za to, o čem jste kriticky hovořil. Skutečně si všechno uvědomila a bezezbytku se ke kondičce postavila čelem?
Jak jsem naznačil, pak nejsme s Mírou pouze přesvědčeni, ale víme, že tak tomu bylo a je, což nás moc těší. Na této úrovni se bez vzájemné důvěry nedá jinak pracovat.

A nedá válet solidně pohodový fotbal.
Za to je zapotřebí znovu mančaftu poděkovat.

Zejména i za to, že hrají za hubičky, zatímco jinde se občas přece jen objeví nastavená dlaň v duchu: Co za to?
Bez připomínek. Vracíme se v čase hospodářské recese do dob našich dědů. Ti taky hráli fotbal výhradně pro radost a na zápasy dokonce jezdívali na kole. Nic na tom nemění fakt, že dnes žijeme ve zcela odlišné době.

Vraťme se ještě alespoň glosou tam, co nerad uslyšíte. Libotenice – Křešice 0:8.
To byl nejen ostuda na úrovni okresu. Ta prohra byla výsledkem jedné z našich dlouhodobějších nemocí. Nejen mančaftu, ale i nás trenérů. Tohle derby jsme totiž všichni vzali po zkušenostech v minulosti tak trochu na lehkou váhu. Když jsme za necelých dvacet minut prohrávali 4:0, vrátili jsme se rychle na zem.

Svým způsobem jste se však omluvili skalním fandům finišem. Třemi posledními zápasy, které jste odehráli mnohem jednoznačnější způsobem.
Po ostudě, kdy jsme dopadli s Křešicemi hůře jak sedláci u Chlumce, nebylo zbytí. Naše fandy potěšilo zejména derby v Hrobcích.

Potěšilo vás na druhé straně jistě i to, že jste dokázali několikrát v průběhu sezony zamíchat postupovými kartami?
A nezlobili bychom se, kdyby tak tomu bylo i v ročníku 2011 – 2012.

Tomu odpovídá i vaše lichotivé konečné umístění?
Třetí příčka je odměnou za pracovitost celého mančaftu.

Neuvažovali jste v posledních jinak úspěšných letech, že byste to přece jen mohli zkusit s postupem do I. A třídy?
Kluci jsou sebekritičtí. Vědí, že bychom se zbytečně trápili a dostali se tak do nemalých psychických problémů. Přece jen I. A třída je o kvalitu výš. Někde herně úplně jinde. Navíc i proto, že bychom museli na sobě víc a častěji zapracovat. To by byl nejen jeden ze zásadních důvodů, proč o postupu neuvažujeme. Mimo jiné i z důvodů pracovního zaneprázdnění skoro celého mančaftu.

Co si slibujete od přeřazení z Mostecka na Lounsko?
Ještě že zůstala derby s pěti konkurenty okresu. Škoda, že se neudrželo Mšeno. Jinak půjdeme do neznáma. Přesto se těšíme. Například na jednoho z případných kandidátů postupu na Dobroměřice z předměstí Loun.

Nový ročník už klepe na dveře.
Jak jsem zdůraznil, kluci mají namakáno. Nezlobili bychom se však, kdyby se naplnil opak z horších přípravných výsledků v mistrovské soutěži a my naplno bodovali. Změny v kádru? Odešel jen Hubálek do Dušník a zkoušíme z roudnické FF VOŠ a SOŠ tři talentované kluky. Určitě mají šanci se vzhledem ke své pracovitosti do základní sestavy dříve, nebo později prosadit.

Mojmír Strachota