Představit Michala Hamšíka (25. 3. 1974) nejen Mělnickým, natož těm fotbalově znalým - je tak trochu nejapná drzost. Málokdo však o něm ví, že s kopanou nezačínal na Polabí…
„…ale v Lokotce Česká Lípa. V šesti letech!“

Z té ses nechal ovšem přetáhnout do konkurenční Vagonky?
„To mně bylo o šest víc. V čase, kdy to z konkurenčního pohledu mezi oběma mančafty pořádně jiskřilo…“

Vzhledem k datu narození jsi musel ve Vagonce prožít nejslavnější éru postupu do někdejší 1. ČMFL?
„Dres oblékali někdejší slávisti Zlámal, Lubas, Jarolím, Vinš, ale později v době FC Brümmer ve stejné soutěži i odchovanec SK EMĚ Mělník Míra Štěpánek…“

Pro skoro odchovance, jako mnohde jinde, se tak místa v sestavě ani pro Michala Hamšíka nedostávalo?
(Pousmál se a naznačil, že stav věcí chápal)
“Nicméně ještě krátce před postupem do 1. ČMFL si mě trenér Zdeněk Hlinčík vytáhl z dorostu do áčka. Zahrál jsem si díky němu půl roku třetí ligu.“

Snad především díky svým přednostem: fazoně a herním schopnostem?
(Pokrčil rameny a dodal:)
“Snad tomu tak doopravdy bylo.“

Kdyby byl opak pravdou, sotva by měli v tehdy našlapané divizní VTJ Slaný o tebe zájem?
„Tam se sešla doopravdy kvalita, protože i rezerva kopala středočeský přebor.“

Co následovalo po odložení vojenské uniformy?
„Návrat do Vagonky. I s tím, že se sotva prosadím alespoň na lavičku druholigového kádru.“

Proto jsi s chutí vzal hostování?
„Oslovil mě Jindra Slabý z Litoměřic, abych Slavoji pomohl se záchranou v divizi.“

Přišel jsi, viděl, vítězil a přesto ses loučil s Máchovým městem sestupem?
„Dodnes toho pádu určitě nejen já lituju. Proto, že v tamějším mančaftu byla super parta. Při jarních odvetách jsme totiž patřili k nejlepším mančaftům své skupiny. Prosadili jsme se dokonce do čtvrtého místa. Ztrátu z podzimu se nám i přes povedené jaro ovšem smazat nepovedlo.“

Do Vagonky ses nevracel. Oslovilo tě Štětí. Celek, který se moc snažil vybojovat postup do divize.
„Dvakrát jsme byli postupu hodně blízko, ale napřed Varnsdorf, potom Děčín nás přeskočily.“

Ze Štětí to byl krůček na mělnické Polabí?
„Tam jsem šel za trenérem Dobešem, který se na mě jezdil do Štětí koukat. Jeho důvěra mě potěšila.“

Jistě k tomuto přestupu napomohl i silně obsazený turnaj v Brňanech?
„V někdejší divizní baště došlo k našemu přímému souboji Štětí - SK EMĚ. Patrně tam se o moji maličkost začal mělnický kouč ještě intenzivněji zajímat.“

A tak jsi začal psát ne nezajímavou čtyřletou kapitolu na Polabí?
„To byly rovněž čtyři super sezony, které neměly chybu. Stejně jako kamarádství, které přetrvává do současnosti. Přátelství s Jardou Morávkem a Milanem Matějčkem, který dodnes válí třetí ligu v Sokole Ovčáry.“

Nezabalil Michal Hamšík svou fotbalovou kariéru předčasně (momentálně je manažerem ve Štětí - pozn.red.)?
„Nestalo by se tak, kdyby mě nezradilo vážnější zranění stejně jako Jardu Morávka, který by určitě třetí ligu, stejně jako Milan, válel dodnes.“

Říká se, čeho moc toho příliš - tvůj případ. Patrně mi rozumíš, kam svou otázkou mířím?
„Tuším. Ono hrát fotbal, futsal a současně pískat kraj - čeho moc, toho bylo skutečně příliš. Nestíhal jsem těmto třem pánům sloužit. Myslím sloužit naplno!“

Jistě ovšem nelituješ toho, že jsi s mělnickým futsalem zažil jeho až dosud nejslavnější prvoligovou éru?
„Měl jsem štěstí i tady na prima partu, bezvadný mančaft. Na druhou stranu mi ovšem futsal kolidoval s pískáním. To znamenalo, že jsem se musel často omlouvat, což mě v rozhodcovské kariéře dost přibrzdilo. Zásadním způsobem. Jinak bych asi s futsalem neskončil, ale i při něm si zranění vybralo svou nesmlouvavou daň.“

Kdybys svou aktivní kariéru zpětně zhodnotil?
„Pak bych ji snad nejtrefněji charaktrizoval opsanými slovy básníka Jana Nerudy: ve které štaci jsem působil, tak jsem působil rád. Moc rád.“

Mojmír Strachota