Po půldruhém měsíci rozmyšlení nakonec na nabídku šéfa divizních Brozan A. Kühna kývl bývalý středopolař Vladimír Manda starší.

„Věděl jsem, že to, do čeho jdu, nebude žádná legrace. Dost dobře totiž nesnáším, když někdo dělá jakoukoliv práci polovičatě,“ svěřil se nový kormidelník brozanské juniorky.

„Jeho vyznání musím potvrdit. Jak odpovědný býval a dosud je na hřišti, tak vážně bere i svou novou funkci,“ zdůrazňuje jeden z nejstarších svěřenců Mandy univerzál Ondra Horna (25 let).

„Nemohli jsme získat lepšího trenéra než Vladimíra Mandu,“ dodává Horna.

„Záhy jsem však zjistil, že bude radost s tímhle mančaftem pracovat. Více jak dvě třetiny kluků jsou studenty vysokých škol. Ostatní pak super pracanti v různých zaměstnáních. Přestože mají všichni starostí nad hlavu, nemusím jim dvakrát opakovat, kdy je trénink, kdy přípravné zápasy. Scházíme se až čtyřikrát týdně. Doporučil jsem jim i rozvoj síly, posilovnu. Stačí se podívat do deníčku návštěv posilovny a zjistím, že ani v tomto směru jsem nenaházel slova do větru,“ říká Manda.

Co bylo až dosud řečeno napovídá, že v jarních odvetách hodláte atakovat vedoucí pozici lídra okresního přeboru Terezína?
„Ať vyhraje a stane se přeborníkem okresu ten lepší. Lhal bych, kdybych tvrdil, že nechceme terezínské potrápit.“

Znáte jejich kádr, jeho sílu?
„Znám a vím, že třináctka hráčů je v tomto mančaftu natolik individuálně silná, že mají na to, aby kopali vyšší soutěž.“

Od vašich svěřenců jsme se dozvěděli, že je připravujete na anglický režim – tedy odehrání dvou utkání v týdnu?
„Nikdy jsem neměl od slov daleko ke skutkům, takže nepřehánějí.“

Nicméně, padesátník Manda (2.3.1960), prý bude i nadále oblékat dres TJ Viktorie Budyně?
„Aby toho všeho nebylo málo, tak bych si asi nezodpověděl, že jsem zakopl do autu starou gardu Sokola. Nemám ale rád kulantní řeči, že si hraju na „mistra světa“. Nejde o nic jiného, než jen a jen o lásku k fotbalu. A ten dělat s klukama z brozanské rezervy – to je paráda. Nešel jsem totiž do tohoto kolektivu bez jasné úvahy, programu, čeho bych s nimi chtěl dosáhnout.“

Zdá se, že se záhy vaše slova naplňují skutky?
„Bezezbytku. Účast na trénincích představuje vysoké procento – což platilo i v čase semestrálních zkoušek a pracovního zatížení.“

Vidíte mezi svými svěřenci některé z hráčů, kteří by se mohli prosadit do divizního kádru?
„Tři, čtyři kluci už jsou v hledáčku kolegy Rysa: Kalous, Hála, Gabriel a po zranění se do kupy dávající obránce Tibor Kostovčík.“

Vzhledem k tomu, že jste vstoupil do klubu Abraháma, nepoložil jste si mimochodem otázku: čeho je moc, toho může být i pro odhodlané srdíčko příliš?
„Nejsem sebevrah. Hlava ví, co tělo chce, co si žádá. Kdyby se jen v náznaku stal opak pravdou, vím, kdy je zapotřebí přibrzdit, nebo dokonce zařadit zpátečku.“

„Máme před panem Mandou respekt. Přirozený respekt. Pro to, že na trénincích podvědomě cítíme, jak moc mu záleží nejen na našem výkonnostním růstu, ale i rozvoji osobnosti. Při utkáních naproti jiným koučům s námi žije a mnohdy mu nestačí vymezený prostor – tak moc si k srdci bere, když nerespektujeme jeho herně taktické pokyny. Přejeme mu do dalších let hodně zdraví a z naší strany výsledkovou pohodu,“ uzavřel ohlédnutí za prací nového kouče Ondra Horna.

Mojmír Strachota