Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Plodnou. Už v šesti totiž začínal se svým sportem číslo jedna – kopanou. Jak napovídá jeho příjmení – kousek za hranicemi moravsko-slovenského pomezí, v Piešťanech. „Tam jsem vydržel do svých osmnácti, než jsem narukoval do Kbel, kde jsem si za tamější VTJ zakopal A. třídu.“

Na Slovensko ses už nevrátil a zakotvil si u nás, na Podřipsku?
„Dostal jsem se do mužstva, které v té době hrávalo A i B třídu – hornobeřkovického Slovanu. Do výborné party. Rád na ten čas ve Slovanu vzpomínám.“

Zájem pak o tebe projevily Ledčice z Teplicka, kde jsi hrál tři sezony, abys zakotvil na skoro dvacet ročníků ve fotbalovém Sokolu Ctiněvesi?
„To byla plodná dvě desetiletí, přestože jsem si nezahrál. Nevadilo mi, že jsem netrénoval právě ty nejvyšší okresní soutěže, ale tzv. pralesní ligu.“

S tou máš dokonce sedm let cenné zkušenosti jako rozhodčí okresního přeboru Litoměřicka.
„Ještě bych dodal, že jsem stejně příjemná fotbalová léta prožil na Bezděkově – tři sezony a rok ve Vrbici – Vetlé. Pokud šlo o pískání, bavil jsem se tím.“

Asi díky tomu, že jste znal a věděl, co, kde od koho můžete očekávat…
„Za tu mou rozhodcovskou sedmiletku jsem udělil pouze jednu červenou a dvě žluté karty.“

Ta červená jistě musela zanechat patrný otisk v tvé paměti. Vybavíš si ještě její udělení?
„Byl to klučina, který měl nožičky jako moje ruce. Otevřel si papulu. Marně jsem se mu snažil vysvětlit, že slušnost není nedostatek, ale přednost. Pokračoval v urážkách i za lajnou. Ve vhodném okamžiku jsem k němu přistoupil a sdělil: Počkej na mě po zápase. Co je to korektnost – to si vysvětlíme až potom.“

A počkal na tebe, nebo předem tušil, co by se mohlo přihodit a vzal raději rychle do zaječích?
„Už jsem ho neviděl. Viděl jsem jen za ním ohnivou čáru…“

Nadále žijete fotbalem, ale i hokejem, jako kustod roudnického druholigového celku. Dokázal byste žít bez svého milovaného fotbalu a hokeje?
„Nedokázal bych si ani „na stará kolena“ dost dobře život a volný čas představit bez svých oblíbených sportů fotbalu a hokeje.“

Místo doušky snad jen: Milane, hodně radosti s kulatým nesmyslem i černým projektilem do dalších let přeje redakce litoměřického Deníku a díky za všechno, co si dobrého pro sport na Litoměřicku svou obětavou a nezištnou prací vykonal.

Mojmír Strachota